75 let s hasiči v Češnovicích |
Obsah knihy1. Co bylo předběžně před vznikem SDH Češnovice2. Rámec doby 3. Založení SDH Češnovice 4. Období okupace 5. Doba poválečná 6. Bouřlivá padesátá léta 7. Slavné tažení soutěžemi 8. Nejhodnotnější závazky v historii 9. Doba velkých změn 10. Plnou parou vpřed 11. Současnost 12. Přílohy Co bylo před rokem 1935, před vznikem hasičského sboru.Úvodem několik slov s požární tematikou o době předcházející založení hasičského sboru v Češnovicích, tedy před rokem 1935.Z nejrůznějších starých písemných pramenů se dozvídáme, že před několika staletími bývala v naší obci veškerá stavení z velké části roubená ze dřeva, s doškovými střechami a proto bývala často sužována požáry. V některých případech vyhořela i celá část vesnice najednou. Příčinu toho lze snadno vysvětlit tím, že i při malém zanedbání vžitých protipožárních zásad došlo k živelnému požáru. Sláma z hořící doškové střechy byla poté vynášen žárem a do výše a tak rozptylována do okolí. Nepodařilo-li se takový požár zdolat ihned v počátku, pak se záchranné práce soustředily již jen na záchranu lidských životů, zvířectva a cenného movitého majetku, neboť zakrátko se pro velký žár nedalo k hořícímu objektu již ani přiblížit. V takových případech se urychleně polévaly střechy a stěny okolních domů vodou, aby se požár nepřenesl také na ně. Foukal-li nepříznivý vítr, bylo ohroženo celé okolí. Za nejbližší zdroje vody, byly považovány veškeré studny v okolí, avšak nejspolehlivější a vydatnou zásobárnou vody býval návesní rybníček. Ten v Češnovicích vznikl záhy po založení prvotní osady v průběhu 13.století tím, že z břehů místního potoka byl neustále těžen kvalitní jíl na vymazávání dřevěných roubených objektů, či na podlahy, později se značně rozšiřoval těžbou hlíny na cihly, na mlaty ve stodolách, k překrytí trámových stropů a na další úpravy tehdejších staveb. V nejstarším období, tedy ve středověku, platilo pravidlo: Kdo úmyslně jinému zapálil stavení, býval obvykle trestán upálením na hranici a za požáry neúmyslné se platily velké pokuty. Ještě k roku 1611 je doložena poprava za pouhé vyhrožování požárem městu Třeboni. Mezi velmi zavrženíhodné činy se počítalo placené žhářství, pro které mělo hrdelní právo nejpřísnější tresty. V tomto nejstarším období lidé v Čechách ať chudí, tak bohatí, se s prosbami na ochranu proti živelnému ohni a odvrácení požárů obraceli ke svatému Vavřinci, kterému je mimochodem zasvěcen velmi starý kostel v sousedním Pištíně (v okrese Č.Budějovice jsou tomuto světci zasvěceny kostely též v Ledenicích a Kostelci). Kult svatého Floriána, jako patrona a ochránce před požáry, byl do Čech přinesen až po třicetileté válce, tedy zhruba po roce 1650. Protože požáry měly vždy značně neblahý finanční a ekonomický dopad na pohořelé a v přímé souvislosti i na majitele panství, setkáváme se s nimi poměrně hojně v zápisech panských úředníků, kronikářů a starých písmáků.. Rožmberský kronikář Václav Březan mimo mnoha jiných požárů uvádí, že ,,17. ledna 1559, ves Žabovřesky docela vyhořela“. Nejstarší písemná zmínka o požáru v Češnovicích je z roku 1598, kdy úředník spravující panu Adamovi z Hradce účty na Hlubockém panství poznamenal, že vznikl schodek na úrocích svatohavelských po požáru, mimo jiných, též u Šísla z Češnovic: 2 groše a 6 denárů. Poddanská ves Češnovice, ležící na důležité spojovací silnici mezi velkými městy, velmi trpěla průtahy vojsk, obzvláště v období tzv. třicetileté války (1618-1648). V tomto období bylo bohužel běžnou praxí, že vesnice bývaly vyrabovány, stavení zapálena ze msty, anebo jako součást tehdejší válečnické taktiky a to jen proto, aby nepřítel nenalezl podporu domácího obyvatelstva, ale ani potravu pro vojáky a koně. Známé je barbarské počínání švédských žoldáků ve zdejším okolí, konkrétně v Pištíně r.1648, až proti nim muselo zasáhnout císařské vojsko. To s nimi svedlo bitvu menšího rozsahu na samé hrázi rybníka Bezdreva a poté i na polích pod Vondrovem. Švédové byli poraženi a část Wittenbergova vojska v počtu asi 40 mužů byla zajata a odvlečena do Prahy. Situaci v Češnovicích na samém konci třicetileté války, lze tušit ze zápisů v Berní rule z roku 1654. Tehdy bylo ve vsi pouze 7 gruntů osedlých a 9 prázdných, pustých. Z těchto prázdných se zakrátko podařilo 3 grunty osadit novými hospodáři a život v obci se jen pomalu navracel k normálu před započetím válek. U některých hospodářů je v pozdějších létech poznamenáno že vyhořeli a jsou na určitý čas defalcírováni, tedy pro platební neschopnost, jim byly berně na čas odpuštěny. Majitel panství neodpouštěl dávky samoúčelně, dokonce z lásky k poddaným tím, že jim daroval dříví a jiný stavební materiál. Šlo hlavně o to aby v co nejkratší lhůtě, mohli opět pravidelně, několikrát v roce, platit peněžní a naturální úroky zapsané v urbářích. Aby se riziko požárů zmenšilo, vydávali majitelé panství nejrůznější protipožární nařízení, hlavně aby se stavělo z kamene a komíny i topeniště z cihel. Tato nařízení se nedala však realizovat v krátkém časovém úseku, ale jen velmi pozvolna, postupem mnoha desetiletí. Z 18.století je nechvalně známý požár v sousedním Pištíně, kde 19.4.1752 shořela celá ves, fara i kostel. V celé vesnici zůstala tehdy jediná zděná školní světnice uchráněna před požárem, tři lidé tehdy přišli o život. V takovýchto těžkých chvílích již nestačila pomoc majitele panství, ale bývalo pravidlem, že po nedělní mši svaté pan farář vyzval všechny zúčastněné farníky, aby těmto pohořelým lidem pomohli s náhradním ubytováním a také stravou, dále ustájením dobytka a pící. V prvé řade se takovéto pomoci ujímali příbuzní, je doloženo že určitá část dobytka bývala i v sousedních vesnicích u dobrých lidí ve stájích i více nežli jeden rok, dokud se postižení majitelé a jejich hospodářství trochu vzchopili. Z průběhu 17. a 18. století by se dala uvést řada požárů v Češnovicích, které jsou však omezeny pouze na údaje o dočasné platební neschopnosti pohořelých, ale na jakékoliv jiné dokreslení událostí jsou velmi skoupé. Je dosti pravděpodobné, že při takovém počtu požárů v naší obci došlo i k smrtelným úrazům a popálením při záchraně lidí a majetku, ale také o tom historické prameny mlčí. V písemnostech mladších se s nimi bohužel setkáme i pro Češnovice. Schwarzenbergové ihned poté co se stali vlastníky hlubockého panství (od r.1661), ve svých instrukcích a nařízeních neustále nabádali poddané, aby stavěli podle možností z kamene a hlíny, komíny a pece z cihel, střechy aby kryli šindelemi a nejlépe taškami. První celostátně platné požární předpisy přinesl až patent císařovny Marie Terezie. Daleko propracovanější a ve vesnickém prostředí platnější, byl ,,Hasicí řád“ vydaný 25.7.1785 jejím synem, císařem Josefem II. Tento řád mimo jiné zakazoval mít na vesnicích kamna, ohniště a krby u dřevěných stěn, ve stájích svítit loučemi, každá ves musela mít žebřík, háky a lejtu na přivážení vody, na každé půdě měla stát kadečka naplněná vodou. Bohatší obce a města měla mít alespoň jednu stříkačku. Na Schwarzenberském panství se vždy velmi dbalo na dodržování protipožárních nařízení a byla vydávána vlastní, ještě přísnější, se stanovením dohledu. I přesto docházelo neustále ke strašným požárům, neboť zde byly stále staré dřevěné, slámou kryté budovy. Navíc v jejich půdních prostorách bývaly často skladovány zásoby sena a slámy. Kupříkladu, když 4.5.1803 (na svátek sv.Floriána) v Hrdějovicích vypukl požár, tak během půl hodiny bylo tamních 21 domů v plamenech. Zřejmě reakcí na tuto událost bylo nařízení z 30.května téhož roku, pro celé panství: Každá vesnice musí mít vědra, háky a žebříky, též povozy na přivážení vody a z každého stavení musí k hašení přispěchat alespoň jedna osoba. Každý konšel který na toto nedohlédne, bude potrestán pokutou 15 tolarů, nebo jinak. Dá se předpokládat, že již tehdy v Češnovicích byla hasičská vědra (nebo proutěné, kolomazí vymazané koše), která byla společně s háky a žebříky skladována při obecní kovárně č.2. Nejen proto že kovárna byla majetkem obce, ale i proto že kovář byl považován za člověka který se ohně nebojí a umí s ním zacházet. Poté co v roce 1830 byla z gruntu nová obecní kovárna vystavěna zcela za obcí, dá se předpokládat, že obecní hasičské náčiní bylo skladováno spíše u obecní chalupy (u pastoušky) č.26. Důležitými orgány požární prevence obzvláště na vesnicích, bývali ponocní. Na hlubockém panství proběhlo hromadné ustanovení ponocných v letech 1836-37. Určitou jistotu před rokem 1850 mohlo znamenat pojištění budov proti ohni, které u některých majitelů gruntů v Češnovicích již lze předpokládat, doložit to však zatím nelze. Velkým nebezpečím ve starých dobách bylo mimo jiné také kouření tabáku v oblíbených fajfkách a to hlavně při svážení sena a obilných snopů, též při práci ve stodolách a stájích. Krajské nařízení z 20.6.1831 zmírňovalo přísné opatření z roku 1793, jež se týkalo dřívějších omezení při stavbě kováren, které se po novu již mohly budovat v předměstské zástavbě, na vesnicích i v zástavbě souvislé, při zachování určitých zásad (zděné, stropy zaklenuté nejlépe z cihel, v okolí vysázené stromoví). Zásadní a letitou praxí nabyté poznatky, přinesly stavební řády z roku 1833 a hlavně z roku 1845, které obsahovaly paragrafy a ustanovení kupříkladu o tom, že: ,,Všechny nové stavby musí být solidně a protipožárně bezpečně postaveny a zakryty taškami. Obytné budovy mají stát minimálně 3 sáhy od sebe a tyto mezery nesmějí být nijak zastavovány. Neměly se trpět ani dřevěné ploty mezi budovami, atdl. Na obytných budovách a stájích měly být půdy potaženy vrstvou hlíny o síle 4 coulů. V dalších paragrafech je pak zakazováno stavění dřevěných staveb, dřevěných schodů do půdních prostor, zapouštění trámů do komínů. U budov krytých šindelem se ukládalo zřizování ochranných zdí až nad střechy budov k sobě přistavěných“. Další předpisy se týkaly dílen v nichž se pracovalo s ohně a podobně. Zde je nutno ještě se pozastavit v Češnovicích okolo roku 1830 a upozornit na přímou souvislost mezi již zmíněnými stavebními nařízeními a následujícími událostmi v tehdy ještě poddanské vsi. Zde až do této doby byla obecní kovárna v místech dnešního čp.2., v těsné blízkosti místního potoka. Není jisté zda vyhořela, či způsobila nějaký požár, anebo byla již značně zchátralá, ale v každém případě byla jistě nebezpečná pro okolní obytnou a hospodářskou zástavbu. V kovárně se samozřejmě pracovalo s ohněm, žhavým železem a od veškeré této činnosti odletovaly jiskry a žhavé okuje a proto jistě byla pro okolí trnem v oku. Výsledkem byla stavba nové obecní kovárny v Češnovicích, okolo roku 1830. Postavena byla dostatečně daleko za obcí, na návrší při cestě do Českých Budějovic a dostala tehdy nejvyšší číslo popisné v obci, čp.32. Poněvadž češnovická obec vlastnila poměrně mnoho obecních lesů, došlo tehdy sice ke konstrukci kovárny zděné, ale opět s dřevěným trámovým stropem, zatímco jinde se již běžně stavěli kovárny se stropy klenutými z cihel. Historicko-urbanistický význam této stavby pro obec je hlavně v tom, že byla v této části první a zakrátko, přes handicap dřevěného stropu se okolo ní zformovala zástavba domků, základ budoucí velmi lidnaté části obce zvané Horánek (od roku 1837 Trnkova chalupa č.33 a pak další). Stará obecní kovárna čp.2.,byla poté prodána do soukromých rukou. FOTOGRAFIE č.1 Češnovická obecní kovárna, jak byla vystavěna okolo roku 1830 a vyfotografována o necelých sto let později s rodinou kováře Karla Prokeše. V prvé polovině 19. století v Češnovicích došlo na svou dobu ke dvěma poměrně velkým stavebním zásahům do vodního režimu potoka, který až dosud bez velkých překážek vtékal do naší obce mezi obecní kovárnou čp.2 a zemědělskou usedlostí čp.3. V důsledku jejich realizace, začaly být Češnovice v části zv. Dolánek, sužovány velkými záplavami. Prvá překážka záplavové vodě, byla vybudována v roce 1815, v podobě mohutného silničního náspu s kamenným dvou obloukovým mostem. Ale snad ještě více negativně zde zapůsobilo zrušení poměrně velkého rybníku zv. Velký Suský v roce 1835, který se nalézal asi 1 km před obcí (jeho záměrně prokopaná hráz, se dodnes nalézá v lese Suský remíz). Ten byl schopen zadržet poměrně velké množství dešťové vody. Aby bylo dno rybníka dostatečně vysušeno a tak navráceno do půdního fondu, což byl hlavní důvod jeho zrušení, bylo po novu pracně vykopáno koryto pro potok nové a to již okolo Picinského rybníka (od té doby Podmůstek), dále nové koryto muselo být značně hluboko v terenu a podle toho také značně široké, aby mohlo dále procházet pod hrází zmíněného zrušeného rybníka. Podobně tak bylo učiněno i při jeho vtoku do Češnovic, kde bylo koryto po novu vedeno mezi domy čp.1. a čp.2. Od těch dob, čím silnější vody jím do obce přitékaly, tím více přetínaly odtok. Voda se v návesním rybníku začala hromadit, až vytopila domy a napáchala škody. Nejčastěji na domech č.2., 3., a 30., ale i dalších. Lidé v obci se snažili všemožně záplavy zmírnit a tak již po roce 1860, byly před vesnicí, nasypány kolmo k potoku dvě hráze s možností kládami přehradit i samotný potok a tak velkou vodu zachytit a rozlít po lukách. Ovšem při sérii jedněch z největších záplav které kdy naši obec postihly, v roce 1880, 1883, 1888 a 1890. Tehdy zřejmě nesplnili očekávání a proto byla jedna z nich okolo roku 1900 rozvezena a druhá dodnes tvoří hráz nového rybníčku z r.1969, zv. Za sady. Historie povodní v Češnovicích, je poměrně rozsáhlé téma a byla zveřejněna ve Zpravodaji OÚ Pištín, r.1999, č.2, s.4., 5., 6., 7. Takzvaný řetězový požár více stavení najednou, byl ve starých časech nazývám ,,Boží oheň“. Stavení většinou lehla popelem a jak svědčí staré zápisy, neminul žádnou z okolních vesnic. Kupříkladu 12.června 1840 vypukl takovýto Boží oheň v sousedních Čejkovicích a zcela zničil několik usedlostí. Následně ihned na to pištínský pan farář po nedělní mši svaté požádal farníky, aby pohořelým pomohli mimo materiálních darů, též dočasným ustájením dobytka a uspořádal ve prospěch pohořelých finanční sbírkou. Její výsledek je zaznamenán ve farní kronice pištínské, kde se dozvídáme, že v Češnovicích a v Břehově, vesnicích těsně sousedících, lidé darovali daleko větší obnos nežli v ostatních. Výrazným mezníkem v dějinách státu, byl revoluční rok 1848. Až dosud poddanské vesnice se staly samostatnými obcemi v příslušných okresech a stejně jako jinde, také Češnovice spravovalo obecní zastupitelstvo v čele se starostou. Pohořelým nyní již nepomáhala vrchnost, ale byla to záležitost správy obce a ochotných lidí. Velmi pozitivní úlohu v případě pomoci pohořelým, stále zastával pan faráře, který se při nedělní mši svaté ujímal prosby o pomoc a slitování s postiženými. Vždy se našlo dost ochotných a soucitných lidí v celé farnosti, kteří pomohly jídlem, ustájením dobytka a pící. Ustájení dobytka bývalo v některých případech i na více jak na jeden rok, jak to kteří postižení potřebovali. Určitou jistotou bylo pojištění budov proti ohni, které v době po roce 1850, mělo v naší obci zřejmě sjednáno již více rolníků. Přímých dokladů o tom však zatím nemáme, v sousedním Pištíně ano. Počátek druhé poloviny 19.století je obdobím, kdy hlavně ve větších městech a na všech panských dvorech existovaly skupiny mladých lidí, vycvičených a poučených pro práci u požáru směřující k jeho likvidaci. K dispozici měli většinou již ruční, koňmi či ručně tažitelné stříkačky staré konstrukce. To znamená, že neměli smontovatelné sání vody ze zdroje, ale namísto toho měly velkou dřevěnou bednovitou nádrž, do níž řetězec lidí neustále musel vědry doléval vodu. Většinou jim velel nižší městský úředník, nebo panský revírník, či správce statku a podobně. Ve starých zprávách bývají nazýváni hasiči, avšak hasičským dobrovolným sborem, či spolkem nebyly. Příkladnou záležitostí tohoto, je účast osmi stříkaček při řetězovém požáru /Božím ohni/ v Pištíně r.1861, kam se dostavili hasiči z Českých Budějovic, Hluboké n.Vltavou, Netolic, Vodňan, Dubného, Bavorovic, Čejkovic ale i ze sousedního panského dvora Suché. Pro Pištín je doložena celá řada dalších podobných požárů. Toto období již není až tak skoupé na podrobnější události okolo jednotlivých požárů, takže pro druhou polovinu 19.století máme doloženou celou řadu požárů i pro Češnovice. Hodnotným zdrojem informací je kupříkladu ,,Pamětní kniha obecné školy v Pištíně,“ založená v roce 1880. Její zakladatel, řídící učitel František Augustín zapsal řadu údajů retrospektivně, musel se tedy na mnohé vyptávat, nebo je opisovat z farní kroniky, která je značně starší. Dejme prostor i těmto zápisům:,,Dne 27.února 1864 o 7.hodině večer vypukl oheň (jak se neví) v Češnovicích a strávil obecní hospodu č.23., v níž bydlel Josef Mičan, krejčí, škody měl za 200 zlatých. Mnoho lidu a dostatek vody zamezili další rozšíření se ohně. Další oheň v Češnovicích byl 25.prosince r.1878, shořelo domovní pořadí hospodáře Pletky, příjmením Matějka čís.12, (o 3.hodině odpolední). Oheň se vzňal na půdě nedobře opatřeným komínem, způsobiv škody za 2000 zlatých. Další oheň vypukl 7.června 1874 odpoledne v čís:9 (u Roušarů), rozšířil se pak na dvě strany, takže čís:8,9,10,11, částečně č.12, a č.24, popelem lehla (totiž 5 statků a 1 chalupa). Stříkačky hlubocká a budějovická a množství lidu zamezilo další postup ohně. Škoda páčí se na 8 000 zlatých. Oheň povstal v noci způsobem neznámým.“ Dne ? r.1880 shořela stodola s obilím hospodáře Roušara – zv.Justýn“. Řídící učitel F. Augustín ve vzpomenuté pamětní knize zaznamenal řadu požárů téměř ve všech tehdy přiškolených obcí, ale u jednoho z 8.4.1879 v Pištíně se ještě pozastavme, neboť v něm vyzdvihuje zásluhy češnovického občana o uchránění farních budov před požárem. Oheň se tehdy mocně šířil Pištínem a ze dvou stran se přiblížil k farním budovám…..,,Farní stodola krytá šindelem počala na dvou místech se chytati a jistě v zmar byla by přišla, kdyby p.Ferdinand Novotný – podučitel, Matěj Ovesný z Pištína a Šimon Ciglbauer – tesař z Češnovic, doutnající již šindel kdyby nespatřili a včas neuhasili. Tímto činem zachránili nejen stodolu, ale celé farní stavení, jakož i sousedy Bustu čís:6 a Ovesnýho čís:8 a tak prokázali svou obětavostí platné služby nejen obci, nýbrž také pojišťovací společnosti, která odměnila jejich namáhání 20 zlatými“….. Dalším podobným zdrojem údajů o již zmíněných požárech v Češnovicích, je ,,Kronika poznamenání událostí…“, od písmáka Václava Pletky z Češnovic čp.10., který uvádí :,,Za naší paměti 1859, v pátek před Pištínským posvícením vyhořela ohněm hospoda, toho času byl pachtýřem Jozef Mičan. Druhý oheň se stal 1873, 14-ho června a chytilo se u Raušarů, byl hospodářem Jakub Jílek a vyhořeli Rezkova chalupa, a Raušarů celý, mimo stodoly a stodola zas vyhořela r 1881, dyž tam byl hospodářem František Justýn a Maškojc celý vyhořeli a Biček celí jen sklep ne, a Pletka jen to průřadí u Bičkovo strany a potom Novák (č.24) celý, jen sklep mu vostal. Roku 1879 vyhořel Pletka celý průřadí sednice a maštale . V roce 1884 vyhořela Vondráškovi stodola a forotní chlívy dřevěný, to bylo 5.června v noci v 1 hodinu. Oba autoři se do značné míry shodují na událostech, ale bohužel značně se rozcházejí v jejich datování. Je proto nutné využít další dostupné zdroje a potvrdit které údaje jsou správné. Za zcela přesné lze považovat záznamy hlubockých hasičů, podle nichž se v Češnovicích zúčastnili lokalizace požárů: 22.prosince 1878, 7.listopadu 1880 a 29.února 1884, kdy v noci hořela Pletkova stodola. Za zcela přesné datum velkého řetězového požáru v Češnovicích, lze považovat datum 15.června 1873 , neboť je uveden jak v pracovních záznamech českobudějovických hasičů, tak v jedinečném dokumentu nazvaném ,,Knížka na výdaje při stavbě po ohni v čísle 10. V Češnovicích dne 15.června roku 1873.“ To je tedy správná datace posledního obrovského řetězového požáru v naší obci, vlastně poté bylo požárů sice ještě několik, ale již jen jednotlivých budov či obytných budov. Nastala totiž doba, kdy díky přísným stavebním zákonům začaly v obci namísto starých dřevěných staveb převládat stavby zděné, kryté taškami. Obrovské doškové stodoly roubené pouze z dřevěných klád, maximálně s rohovými zděnými pilíři, začaly mizet z naší obce zhruba v rozmezí let 1875-1900 a namísto nich byly stavěny obrovské zděné stodoly, požárně bezpečné, z nichž většina stojí dodnes. Ve dvou případech je letopočet výstavby stodoly těsně po požáru ozdobně vytesán vždy na trámu vlevo nad parní (v čp.10.,r.1873, a čp.34., r.1884). Téměř za každou takovou stodolou vznikl po těžbě jílu menší rybníček hojně, vyhledávaný vodní domácí drůbeží. Pokud byl dlouho po deštích naplněn vodou, skýtal i určitou rezervu vody použitelné k hašení v případě požáru. Dodnes je u některých objektů z 19.století patrný vliv stavebních zákonů a nařízení z roků 1833 a 1845. Kupříkladu zděné schody do půdního prostoru nad konírnou v čp.13., (čerpací stanice Pletka), dále přečnívající štít nad střechu v případě několika spojených hospodářských budov při usedlosti čp.14. Dále tzv. zahaty, či soutky (asi 0,5 metru široké uličky oddělující stavby), které se dodnes v obci zachovaly mezi usedlostmi čp.9. a 10., též mezi stodolami při čp. 10. a 11., nebo stodolami při čp.34. a 1., a donedávna též mezi hospodářskou částí při čp.14 a stodolou při čp.15. FOTOGRAFIE č.2. Dřevěná sroubená tzv.Rezků stodola, krytá doškovou střechou, pocházející z 18.století. Dochovala se až do poloviny padesátých let při usedlosti čp.7., fotografie pochází z roku 1950. Stavba kaple svaté Anny na návsi z roku 1892, byla do určité míry také ovlivněna některými požadavky souvisejícími s protipožárním zabezpečením obce. Hlavně to byla její abnormálně vysoká věž, v níž byly umístěny oba zvony (polední a umíráček). V případě požáru se zvonilo na oba v rychlém sledu, (tzv.šturmování ) a vysoká věž měla zaručit jejich slyšitelnost i ve výše položené, nově vznikající části obce, tedy na Horánku. V soupisu majetku obce Češnovice z roku 1899, který je uložen v českobudějovickém archivu, se dochoval pro nás zajímavý dokument, v jehož jednom odstavci ,,Náčiní hasičské“, je poznamenáno, že obec vlastnila: 3 žebříky, 4 háky, 12 košů, 6 stříkaček ručních, a 2 sudy. K nejtragičtějším událostem při požárech patřilo úmrtí osob a o to bylo neštěstí větší, šlo-li o děti. Takovéto a jiné smutné události postihly i některé obyvatele Češnovic v krátkém rozmezí let r.1901-1903, jak nás informují příslušné farní matriky a podací protokoly stavebních a požárních záležitostí okresního úřadu Č.Budějovice. Tak 18.ledna 1901 zemřelo na popáleniny v čp. 40 děvče ve stáří 4 a čtvrt roku. V jiném případě zemřela v Češnovicích na popáleniny při požáru dívka téměř osmnáctiletá což se stalo 1. května 1902. Zatímco všichni z rodiny pracovali na poli, nemocná zůstala sama doma a chtěla si rozdělat v kamnech. Vzňalo se však chrastí a dříví které bylo v blízkosti kamen a při snaze ze všech sil sama uhasit počínající požár, byla těžce popálena a ještě téhož dne zemřela. Mimo to jsou v roce 1902 hlášeny 4., požáry lesa v katastru obce, k roku 1903 je poznamenán požár seníku Štěpánského Františka. Zřejmě šlo o událost, kterou nám dokresluje záznam v jednatelské knize sousedního pištínského sboru takto:,,Dne 1.října 1903 o půl jedné odpoledne vypukl požár v Češnovicích. Sbor zúčastnil se hašení, oheň byl brzy uhašen.“ Z jiného zdroje čerpaný údaj k roku 1909, o mrtí jeden a půl ročního chlapečka na popáleniny, měl zcela jiné pozadí nežli požár. Po uvedených tragických událostech těsně po roce 1900 se zdá, že nastalo delší období, téměř bez požárů. Byl to opět nejen vliv stavebních protipožárních nařízení, ale také důsledky dlouhodobě vštěpované protipožární morálky, opatrnosti obyvatel a také důsledek lekcí za které se platilo majetkem a životy. V Češnovicích poté řadu let žádného požáru většího rozsahu nebylo. Až v roce 1925, se dalo do pohybu vícero událostí, které v důsledku směřovaly k založení dobrovolného hasičského sboru také u nás v Češnovicích, až v roce 1935. Ale musíme hezky po sobě, neboť tyto události v obci jsou již poměrně dobře popsány jak v obecní kronice, tak v zápisech obecního zastupitelstva či jednatelské knize hasičského sboru v sousedním Pištíně, (který byl sice založen již v roce 1892, ale činnost začal vyvíjet až poté co v roce 1901 konečně získal stříkačku). Údaje jsou doplněny vyprávěním starých pamětníků s nimiž bylo na toto téma hovořeno již v roce 1984, při sestavování brožurky k padesátiletí sboru v Češnovicích. Z knihy zápisů ze schůzí obecního zastupitelstva je patrné, že 6.září 1925, byla odsouhlasena jakási pomoc lidem ve Zbudově postiženým požárem. Tehdy zastupitelstvo obce také jednalo o založení dobrovolného hasičského sboru v Češnovicích avšak s výsledkem, že ,,zřízení hasičského sboru se odkládá na pozdější dobu“. Následující události ale ukázaly, že do budoucna nebude dobré stále se spoléhat na hasiče z okolních obcí a že bezpečí občanů a jejich majetku je nutné mít jištěné hlavně místními mladými nadšenci, nejlépe členy místního hasičského sboru. Ale události začaly do sebe zapadat jako ozubená kola. V knize jednatelské sousedního pištínského hasičského sboru je zapsáno, že:,,16. září 1925 vyhořela stodola pana Miloty v Češnovicích. Když přijel sbor pištínský, bylo již po požáru“. Tento Milota jak vše nasvědčuje, byl krátce na to postižen požárem dalším, neboť v kronice obce Češnovic je zapsáno, že ,,Dne 7.října 1925, o 11 hodině dopoledne, vznikl požár v čp:50, patřící majitelům Pavlovi a Kateřině Milotovým. Oheň zničil střechu a na některých místech prohořel strop. Škoda byla jen nepatrně kryta pojištěním. Záchranných prací se zúčastnili téměř všichni občané zdejší a hasičský sbor se stříkačkou ze Zlivi.“ Podle vyprávění pamětníka tohoto požáru, pana Josefa Mazance (nar.9.10.1912), byla voda čerpána ze všech okolních studní a nakonec i z tak vzdálené, jako v č.19 (Voráčků). Z jednatelské knihy SDH Pištín víme, že tamní hasiči vyhlásili poplach a vyrazili na pomoc. ,,Oheň tak sklesl že nebylo ničeho viděti a tak se v půli cesty vrátili“. Následujícího dne po tomto požáru, 8.října 1925, bylo usneseno obecním zastupitelstvem, že každému zdejšímu příslušníkovi obce postiženému živelnou pohromou, darováno bude 10.kmenů stavebního dříví, které si bude muset sám vytěžit. Milota Pavel byl první z Češnovic, kterému byla tato pomoc ze strany obce poskytnuta. Manželé Milotovi domek zničený požárem obnovili a ještě téhož roku 1925 si koupili od obce pozemek zv. Na hlinavkách při státní silnici proti obecní kovárně, kde si postavili z gruntu nový domek. Původní, opravený po požáru, čp.50 prodali. Události odezněly a založení hasičského sboru se opět odsouvalo, takže když v konci tohoto roku 1925 zasedalo obecní zastupitelstvo, náměstek Václav Hondlík navrhoval, ,,aby obec pořídila alespoň háky a dostatečně dlouhý žebřík pro případ požáru. Věci tyto aby byly uloženy na přístupném místu“. Zmíněný Václav Hondlík se do obce přiženil z Olešníka, kde byl již od roku 1901 veden mezi členy přispívajícími, takže o nutnosti alespoň základního hasičského náčiní a o účinnosti vycvičených hasičů z předešlého bydliště, již hodně věděl. 25. dubna 1927, češnovické obecní zastupitelstvo odsouhlasilo pomoc pohořelým v Hlavatcích, která nebyla ve dvacátých a počátku třicátých let první, ani poslední. Jak vyplývá z některých dalších zápisů obecní rady i obecního zastupitelstva (13.4.1933 a 4.1.1934 a r.1935), bylo pohořelým darováno vždy několik vzrostlých kvalitních borových kmenů. Je nutné si tuto pomoc představit asi tak, že obec češnovická darovala nastojato vzrostlé borovice, které si obdarovaní museli již sami porazit a odvézt. Výtěžnost trámů a prken z nich, byla pro jakoukoliv stavbu obrovským přínosem. Další požár v době před založením místního dobrovolného hasičského sboru, se stal v noci 14. října 1932. Tehdy ve čtvrt na tři v noci vypukl požár na půdě stavení Matěje Vítka, sedláře č.46. K požáru se dostavil hasičský sbor ze sousedního Pištína jako jediný, ale již od samého počátku vydatně hasili i místní obyvatelé. Voda byla čerpána ze všech studní v okolí požáru, ale přes veškerou snahu střecha a strop nad obytnou částí zcela shořeli. Pro značně rozšířený požár se stačili zachránit již jen věci které byly uvnitř. Teprve až když byl stržen značně ohořelý krov, byl požár zlikvidován. Obec darovala později pohořelému 10 kmenů borovice. V souvislosti s tímto požárem se dochoval zápis, v němž hasiči z Pištína děkují panu Antonínu Novotnému z Češnovic č.14, za dar 100 Kč., za jejich noční příjezd a zásah u zmíněného požáru. Je zřejmé, že některým místním občanům začala docházet trpělivost a lze proto pochopit sled následujících událostí v době těsně před založením místního hasičského sboru. Do dobrovolného hasičského sboru v Pištíně vstoupili 7. ledna 1934 dva občané z Češnovic za členy činné a to František Justín čp.9., a Jan Justín řeznický pomocník, zřejmě z čp.41. V roce 1934 se v Pištíně velmi intenzivně jednalo o koupi motorové stříkačky namísto dosavadní ruční. Výdaje na pořízení takového stroje však byly značné, proto byl prosazován návrh, aby na zakoupení motorové stříkačky přispěly okolní obce a tím by se stala pro všechny společnou. Vzhledem k lidnatosti a rozloze tehdejších Češnovic bylo zřejmé, že v prvé řadě se počítalo s touto obcí, ale také s Pašicemi a Zálužicemi. Tato myšlenka se neujala a obec pištínaká svým hasičům zakoupila 7. července 1935 motorovou stříkačku od firmy Mára-Tábor. Je vhodné právě zde připomenout, že dobrovolní hasiči z Pištína, vždy velmi disciplinovaně a obětavě přispěchali na pomoc k požárům v širém okolí, bez ohledu na počasí, denní či noční hodinu. Byli velmi spolehliví. Do období těsně před rokem 1935, spadá malý požár tzv. Šimonů stodoly (čp.38), o kterém mimo nejistého vyprávění několika pamětníků v r.1984, není zmínky. Pozdější majitel Karel Matějka hovořil o ohořelých trámech ve zmíněné stodole. Na závěr této kapitoly, ještě několik statistických údajů o založení sborů dobrovolných hasičů v okolních vesnicích, na jejichž pomoc bylo v Češnovicích dlouhodobě spoléháno: České Budějovice r.1874, Hluboká nad Vltavou r.1876, Pištín r.1892 (1901), Sedlec r.1894, Dasný r.1896, Zliv r.1899, Jaronice r.1905, Čejkovice r.1923, Břehov r.1930, Tupesy r.1930, Vlhlavy r.1934. Češnovice v polovině třicátých let.Tato kapitola přibližuje dobu těsně před založením dobrovolného hasičského sboru v Češnovicích, tedy události a život nejen v obci, ale i v tehdejším hasičstvu, neboť vše později spolu do značné míry souviselo.V prvé polovině třicátých let dvacátého století, byla obec Češnovice velice lidnatá, čítala 316 obyvatel. Tito se živili převážně zemědělstvím, malá část byli řemeslníci a dělníci, z nichž někteří docházeli pěšky (později na kolech) do továrny ve Zlivi, do sudárny u Hluboké nad Vltavou, ale vyjímečně i do Českých Budějovic. V Češnovicích žilo bezmála 30 velmi chudých rodin s dětmi pouze v jediné pronajaté místnosti, přičemž v noci manželé s nejmenšími dětmi spali v posteli a ostatní na slamnících (strožokách) položených na podlaze. Přes den se slamníky uklízely do komory (podle Josefa Mazance nar.9.10.1912). Většina těchto rodin chovala alespoň kozu pro mléko a výjimečně i vepře. Obzvláště na tuto menší skupinu obyvatel doléhala nezaměstnanost a neblahé důsledky hospodářské krize, ale i zemědělce velmi trápily hlavně nízké ceny obilí a dobytka. Záležitosti obce spravovalo obecní zastupitelstvo v čele se starostou, druhým orgánem obce byla obecní rada, která však měla hlas pouze poradní. Vedení obce mělo neustálé starosti nejen s obecními lesy, s pronájmem pozemků, s obecními chudými ale také aby někdo sociálně nezajištěný nepřipadl domovským právem do obce, též ke komu a za kolik umístit obecního býka, či plemeníka, kdo bude nájemcem obecní hospody, kdo obecním hajným, nájemcem kovárny, v pastoušce a podobně. Obecní kovář Tomáš Prajer, měl za povinnost zvonit ranní klekání, poledne a večerní klekání. Zemřel-li někdo v obci, zvonil podle starého zvyku půl hodiny. Klíč od kaple býval též ve stavení přímo proti kapli a majitelé čp.11., zvonili z dobré vůle k pohřbu, mši sv. o Anenské pouti, ale také požární poplach šturmováním na oba zvony. Obec dostala státní finanční dotaci na platy pro nejpotřebnější živitele dělnických rodin, kteří pak provedli veškeré zemní práce na napřímení koryta místního potoka v části od mostu za Voráčků, což bylo dokončeno v roce 1932. V témže roce byla poprvé asfaltována státní silnice vedoucí přes obec, následně poté se pozvolna začala rozvíjet osobní i nákladní automobilová doprava. V Češnovicích byly tehdy dva majitelé motocyklů, osobní automobil si pořídil jako první pan učitel Josef Bican č.29, který dojížděl denně vyučovat do školy v Hluboké nad Vltavou (v zimě někdy také na bruslích po hladině zamrzlého Bezdreva). Autobusové spojení s Českými Budějovicemi provozoval od roku 1933 J.Klouza z Netolic a krátce nato i jiní dopravci. Foto Velké Strany s husičkami a brodem Text: Brod přes potok pod Vlášků vrškem a část rybníku Velká strana. V Češnovicích ale selské ráfové povozy stále tahaly koně, chalupnické povozy voli a domkářské kravičky. K rannímu kolorytu obce patřilo vrzání dřevěných pump na vodu, to když se napájel a krmil dobytek. Až poté, ještě zrána mohly ráfové povozy vydrkotat z usedlostí. Ovšem jestliže byly dlouhým skladováním pod kůlnami či suchem rozeschlé, první jejich jízda vedla přes brod potokem pod Vlášků vrškem. Jestliže zde bylo málo vody, jezdívalo se také částí návesního rybníka Velká strana, blíže usedlosti č.3. a domku č.2. Byla to po staletí vžitá jistota že se takto zatáhnou a zpevní rozeschlá loukoťová kola těchto povozů. Zemědělci se doslova v potu tváře lopotili na svých pozemcích, aby jejich rodiny měly zajištěnu celoroční obživu. U velkých zemědělců /sedláků/ tehdy pomáhali /sloužili/ chasníci a děvečky. Podmínky a úroveň jejich ubytování v komůrkách pro chasu bývaly v mnoha případech velmi špatné. Většina obyvatel byla silně věřící a tak spíše nežli ,,Dobrý den“, se zdravili ,,Pozdrav Pán Bůh“, načež odpověď zněla ,Dejšto Pán Bůh“. Většina z nich chodila každou neděli do pištínského kostela na mši svatou, nechodili však všichni. Vyznáním se hlásili k římskokatolické církvi, pouze několik jedinců přestoupilo k československé bratrské víře a jako kuriozita je v této době zaevidována jedna nevěřící osoba. Onemocněl-li někdo vážně, nebo došlo-li ke zranění, jelo se pro doktora do Hluboké nad Vltavou, nejvážnější případy končily v českobudějovické všeobecné nemocnici. Ovšem na úrazy a nemoci z nachlazení zde bývala paní Olga Řeháková č.52, zkušená zdravotní sestra, které obec přiznala zásluhy o zdraví místních obyvatel mimo jiné i tím, že jí byla zakoupena zdravotnická brašna s vybavením a teploměr. Porody byly v kompetenci zkušených a školených porodních bab a doktorů. V prvé polovině třicátých let, byla v Češnovicích poměrně dobře organizovaná skupina pytláků, z řad nemajetných a dělníků, kteří vyráželi spíše do sousedních katastrů, ale i do Hlubocké obory. Na knížecím si rádi zapytlačili i někteří zdejší sedláci. Malé dělnické domky v části obce zvané ,,Na Horánku“, rostly obzvláště na obecním průhonu, jako houby po dešti. Měli většinou pouze dvě obytné místnosti. Hlavní architekt ze stavebního úřadu v Hluboké nad Vltavou zakázal další postup výstavby těchto domků na obecním průhonu směrem k Obecnímu lesu ,,Aby obec nevypadala jako nějaká Dlouhá Lhota“. Starostou obce byl již od roku 1931 rolník Martin Houška č.22, nájemcem obecní hospody Jakub Chaloupek, po něm od samého počátku roku 1935 Václav Kubašta. Honitbu měl pronajatou do roku 1933 Josef Novotný č.14. a od roku 1934 František Justýn č.9. V činnosti byl již od roku 1921 místní Mládežnický ochotnický spolek, střídavě činným byl od roku 1923 Republikánský dorost, podobně tak od roku 1927 Hospodářská besídka a od roku 1928 Spolek pro okrašlování domoviny. Včelařů organizovaných v pištínském včelařském spolku bylo v obci poměrně dost, však předsedou tohoto spolku byl Václav Hondlík z Češnovic č.31. V Češnovicích ale chyběl spolek nejhlavnější, nejprospěšnější, který by chránil majetek a životy spoluobčanů. Sbor dobrovolných hasičů. Spolek mladých energických lidí, vycvičených a oddaných zasáhnout proti ohni, běsnícímu živlu. Hlavně v tomto ohledu být k užitku spoluobčanům, tak jako hasiči ve všech okolních obcích. Až dosud se zdejší obyvatelé spoléhali na pomoc hasičů z okolí, hlavně z Pištína a Zlivi, ale i z dalších míst, jako z Hluboké nad Vltavou a Českých Budějovic. Nepřítomnost hasičského sboru v Češnovicích některým místním obyvatelům v této době již značně vadila, ale nákladnost na vybavení začínajících hasičů byla obrovská a obec se nechtěla zadlužit, což byla zřejmě hlavní příčina. Určitým argumentem byl i fakt, že ve dvacetiletém meziválečném období v Češnovicích došlo ke třem požárům menších obytných objektů. Obyvatelé měly respekt k dodržování vžitých protipožárních pravidel, obávali se možnosti zhoubného požáru. Dbali proto i protipožárních stavebních nařízení, kuřáci byly napomínáni a vykazováni z maštalí, do stodol měli vůbec vstup zakázán, nikdo si nedovolil sypat venku žhavý popel, který by mohl vítr zanést do kůlny, stodoly a podobně. Stohy obilných snopů připravených k vymlácení, které bývaly skladovány obzvláště za selskými stodolami, musely být, jak určoval předpis, na odstup nejméně 30 metrů. Dodržována byla celá škála psaných i nepsaných pravidel, neboť každý se obával požáru s následnými ekonomickými a finančními ztrátami. Většina selských gruntů i malých chalup, byla v této době již pojištěna. Obec Češnovice darovala v létech 1933-1935 několika občanům postižených požárem v okolních vesnicích (Mydlovary, Zbudov, Vlhlavy), každému po třech borových kmenech z výkazu v obecním lese. Po napřímení potoka v části za mostem v roce 1932, existoval ještě malý močál v místech silných podzemních pramenů železité vody blíže Jiříků statku a chalupy, č.15 a č.16, neboť 2.9.1934, obecní zastupitelstvo jednalo o tom, že ,,rybníček na Malej straně se opraví na vydržení vody pro veškeré nahodilé případy v obci.“ V prvé polovině třicátých let, byly za zdroje vody použitelné k hašení považovány oba návesní rybníky Malá a Velká strana, jámy po těžbě hlíny a písku na Horánku /U křížku, před domkem č. 52 a nově vzniklý rybníček Na Horánku před domky č. 43. a 57., jehož břehy byly roubeny kládami. Tak se žilo v Češnovicích, těsně před založením dobrovolného hasičského sboru v roce 1935. Naše obec byla v tomto období jednou z posledních v obvodu hasičské župy Hlubocká č.108, kde sbor dobrovolných hasičů ještě založen nebyl, přesto že ve vesnicích daleko menší a hlavně chudších již dávno dobrovolné hasičské sbory pracovaly a byly přiměřeně vybaveny. Vedení hasičské župy tato skutečnost jistě vadila. Zde není od věci připomenout pamětníky, totiž, že tehdejší vedení obce, bylo podobně jako jinde převážně v rukou velkých zemědělců (sedláků), bylo velmi semknuté, jednotné, všichni byli do značné míry těžko ovlivnitelní až přehnaní patrioti. Své názory uměli obhajovat i prosazovat někdy i křikem. To se však týkalo i některých jedinců z řad malorolníků, domkářů i dělníků, kteří byli též členy obecního zastupitelstva a obecní rady. V takovém složení lidí byla určitě síla, pro tehdejší způsob života na vesnici to byl jistě dobrý kolektiv. Ale ještě pro dokreslení situace a k náladám v hasičstvu těsně před rokem 1935. V celostátním odborném časopise Hasičské rozhledy, bylo upozorňováno na připravovanou zásadní změnu hasičských stejnokrojů. Dosavadní stejnokroje tzv. čamarové, měli vbrzku nahradit stejnokroje zcela jiné. Pracovní oblek plátěný s lodičkou v barvě zelené a vycházkový oblek z tmavomodré látky, střihem i přikrývkou hlavy připomínající vojenský stejnokroj. Pásek k obleku cela nového provedení, v distinkcích mělo dojít též k zásadním změnám. V hasičstvu tehdy vládla velice přísná kázeň a morálka, srovnatelná s vojenskou. Bylo mnoho případů vyloučení členů z hasičských sborů za prohřešky z dnešního pohledu někdy až banální. Výcvik směřoval k možnostem využití hasičstva v případě válečného konfliktu se sousedním Německem. Veřejně se o tomto nebezpečí hovořilo, rozpínavost sudetských Němců i ve vnitrozemí, byla patrná. Doba byla typická obrovským nástupem motorových stříkaček s odstředivými čerpadly jejichž výtlak vody na ventilech činil i přes 20 atmosfér. Tyto byly nesrovnatelně účinnější, nežli staré ruční potahové stříkačky a to v jakémkoliv směru a při jakémkoliv zásahu. Známými českými výrobci motorových stříkaček této doby, byly závody: Smekal–Praha, Smekal-Slatiňany, Stratílek–Vysoké Mýto, Ing. Ebert-Praha, Vyskočil, Pártl a Frolík-Č.Budějovice a hlavně Mára – Tábor, přičemž výrobky posledně jmenované firmy na jihu Čech mírně převažovaly. Vedení hasičské župy Hlubocká č.108., jistě jednalo před 1.květnem 1935 o nutnosti založit v Češnovicích sbor dobrovolných hasičů, neboť do následujících schůzí v obci se dostavili její funkcionáři s pevným cílem, znalí poměrů v obci a připraveni čelit místní opozici. Nákladem obce, byla v období těsně před rokem 1935 vydána pohlednice Češnovic, složená ze čtyř různých pohledů do částí obce. Je zde zachycen pomník padlým vojínům, pod ním domek č. 54., v němž býval malý obchod, lidově krámek. Vpravo nahoře je pohled přes starobylý most na selské statky a kapli sv Anny. Pod tímto obrázkem je pohled na nedávno přestavěný obecní hostinec, před nímž je již zregulovaný místní potok. Z obou fotografií vpravo je patrné, že nestála ještě hasičská zbrojnice a neexistovala ani požární nádrž Malá strana. FOTOGRAFIE č.3 Pohlednice obce Češnovice z roku 1934. Založení hasičského sboruNadešel 1. květen roku 1935, pro náš dobrovolný hasičský sbor památný den. Na žádost místních občanů, byla starostou obce, panem Martinem Houškou, rolníkem z čp.22, svolána veřejná schůze v místním hostinci v záležitosti založení hasičského sboru. Na tuto schůzi byl přizván župní starosta Václav Křiváček, župní jednatel Jan Kříž, župní dozorce Jan Kudrle z Tupes a člen župního výboru, Josef Jírovec ze sousední Suché. Schůzi řídil starosta obce. Župní starosta ve svém projevu nastínil nutnost vzniku hasičského sboru, při čemž vzpomněl, že jsme obec bohatá, mající hodně obecních pozemků, lesy, pole a louky, které se nechají výhodně pronajímat. V řeči byl však některými místními občany ukřičen, takže další jednání bylo znemožněno. Při takto vzniklé čilé debatě, prohlásil Josef Chaloupek, rolník čp.12. :,,Kdo chce být hasičem a složí 100 Kč jako příspěvek, ať se přihlásí.“ Po tomto prohlášení se přihlásilo 17 zakládajících členů, které pan Kříž zapsal a odnesl, takže jejich jména nejsou známa (podle hasičské kroniky). Avšak v kronice obce Češnovice, díl I, s.84., jsou zaznamenáni první zakládající členové češnovického sboru dobrovolných hasičů takto: Josef Vlášek, František Karpíšek, Jan Prokeš, Tomáš Štěpánský, František Caletka, František Justýn, Josef Chaloupek, Anna Nováková, Josef Bican, Tomáš Nýdl, Antonín Novotný, Josef Jiřík, Josef Voráček, František Chaloupek, Marie Kozlová, František Prokeš, Jan Šíma, Václav Brož, Václav Kubašta. Zde je jich zaznamenáno tedy 19. zakládajících, ale za krátko se k nim přidala řada dalších. Hasiči té doby se běžně oslovovali bratře hasiči, neboť byli silně spjati jednotnou myšlenkou hasičskou, jako skuteční bratři.10.května 1935, ve 20.hodin, byla svolána ustavující schůze sboru. Tuto valnou hromadu zahájil opět starosta obce pan Martin Houška a předal slovo bratru Josefu Jírovcovi, který krásnými slovy nastínil dobro hasičského sboru pro zdejší obec. Bratr Kudrle rozebral povinnosti a činnost sboru, přečetl stanovy a na základě dalších obdržených informací od vedení hasičské župy, byly zvoleni první činovníci (funkcionáři) sboru takto: Starosta Karpíšek František rolník č. 3 Velitel Novotný Antonín rolník č.14 Podvelitel Báťa František dělník č.53 Jednatel Prokeš František domkář č.49 Pokladník Brož Václav zřízenec JČE č.44 Vůdce samaritánů Chaloupek František rolník č.48 Členové výboru Justýn František rolník č. 9 Štěpánský Tomáš rolník č. 7 Chaloupek František rolník č.48 Jiřík Josef rolník č.15 Náhradníci výboru Voráček Josef rolník č.18 Novák Josef rolník č.10 Dozorce účtů Dostál Alois dělník č.19 Chaloupek Josef rolník č.12 Kubašta Václav kolář a hostinský č.23 Správce náčiní Prajer Tomáš obecní kovář č.32 Dne 2.června 1935, byly schváleny a podepsány stanovy sboru obecním zastupitelstvem a poté bylo písemně požádáno o povolení dobrovolného hasičského sboru u Zemského úřadu v Praze, které bylo vyřízeno až v měsíci srpnu, pod číslem 6546. Tedy od srpna roku 1935, je úředně uznávána existence sboru dobrovolných hasičů v Češnovicích, který byl poté přijat do svazku hasičských sborů zv. Hasičská župa Hlubocká č.108. Nejen vedení obce, ale také řada místních obyvatel si uvědomila, že hasičský sbor bude jejich mocným ochráncem jen tehdy, bude-li mít k dispozici odpovídající vybavení. Proto formou finančních darů jej ihned v počátku podporovali. Majitelé pozemků se dohodli, že darují pětiletý nájem z honitby, tedy částku 1500 Kč, obec darovala 500 Kč, dále 21 občanů darovalo po 100 Kč a řada dalších dle svých možností částky menší. Hasičskému sboru nabízelo vedení obce zdarma pozemek pro vybudování hasičské zbrojnice. A to buď proti Jiříkovi č.15, nebo Na Horánku U Křížku, kde v místech dnešního parčíku a sadu domu č.59, byla poměrně velká jáma po těžbě hlíny naplněná vodou. Je zajímavé, že vedení obce doporučovalo sboru právě tuto lokalitu, že bude méně pracná. Hasiči však nehleděli na pracnost a zvolili pozemek proti Jiříkovi, z důvodu možnosti vybudování velké požární nádrže v centru husté a lidnaté zástavby, s využitím velmi silných podzemních pramenů, které budou zárukou stálého přítoku vody, i v období největšího sucha. V místu starého odstaveného koryta místního potoka, existoval ještě po napřímení koryta místního potoka roce 1932 malý rybníček bez přítoku vody, který ale byl napájený právě těmito silnými prameny. Podobný návrh na zvětšení tohoto rybníčku zazněl na zasedání obecního zastupitelstva již 2.9.1934, ale nyní se touto myšlenku všichni členové hasičského sboru nadchli a na členské schůzi z 28.11.1935 akci odhlasovali. Vypůjčili si od schwarzenbergské správy rybníků kolejnice a vozíky na vyvážení materiálu, pomocí nich nádrž pracně vyhloubili. Břehy vytarasili kamením, které bylo dovezeno z obecního lomu u Hluboké nad Vltavou. Potřebných 21 metrů kubických kamene zaplatila tehdy obec. Práce byly započaty 9.prosince 1935 a 19.prosince téhož roku ukončeny, pracovali členové i nečlenové. Zdrojem vody byly dostatečně silné prameny při straně Jiříků statku, s čímž ostatně bylo počítáno ještě před započetím díla. Stavitelé nebyly zklamáni, neboť voda vystoupila nad očekávání vysoko (hladina se ustálila na 120 cm od dna nádrže) a již nikdy neubývala, přestože hladina byla téměř i metr výše, nežli dno sousedícího potoka. Hasiči v konečné fázi vytvořili dílo, které překonalo veškeré dosavadní představy. V následujícím roce byly do požární nádrže nasazeny ryby, břehy osázeny tzv. smutečními vrbami, které rychle rostly a staly se okrasou, avšak z nich spadané podzimní listí značně znečišťovalo dno nádrže. V pozdějších létech doznal rybníček, jemuž zůstal starý název části velkého návesního rybníku ,,Malá strana“ ještě několik zásadních úprav. Požární nádrž tedy existovala, ale stříkačku a ani zbrojnici se sušákem hadic hasičský sbor zatím neměl. Členská základna sboru se rozrůstala, ale ne všichni se mohli aktivně účastnit prací pro sbor, cvičení, schůzí a podobně. Proto již od počátku došlo k rozdělení členské základny na členy činné a přispívající, ostatně jako tomu bylo u všech tehdy existujících hasičských sborů. Roční příspěvek činných členů byl stanoven na 8 Kč, přispívajících na 12 Kč. Od 28.října roku 1935 začala být vedena Pamětní kniha sboru, tedy kronika, prvním kronikářem byl František Prokeš č.49. Z konce roku 1935 existuje soupis 32 činných členů při založení sboru. Založena byla také knihovna sboru, do níž hned v prvém roce existence přibylo několik odborných i jiných knih, pravidelně začal přicházet odborný hasičský časopis Hasičské rozhledy. Dne 12.ledna 1936, pořádali češnovičtí hasiči svůj první ples, za veliké účasti bratří a přátel hasičského sboru. Hudební produkci zajistil František Kučera a spol. Tento Kučera žil a pracoval v obci, měl svou malou kapelu a tak není divu, že v době zakládání, byl zvolen trubačem češnovického hasičského sboru. O týden později, 20.ledna 1936, se konala výroční schůze, kde byla hodnocena činnost sboru v uplynulém roce a stanoveny úkoly do roku nadcházejícího. Tehdy se přihlásilo 7 členů na kurz protiletecké obrany. Výroční schůze se odbývala v obecním hostinci, který od té doby lze považovat za spolkovou místnost. První pořadové cvičení členů sboru se konalo na silnici k Suché a to 1.února 1936 za účasti 20 členů, které řídil velitel Antonín Novotný. Byly zakoupeny veškeré potřeby pro vybavení samaritána. V samém počátku roku 1936 se zřejmě ve sboru začalo hrát i divadlo, neboť v zápisech je zmíněno, že 7.2. povoluje Český akciový pivovar (Budvar) 50 Kč vzdělavateli na postaví jeviště. Byla to velmi slušná činnost, kterou hasiči v Češnovicích odváděli ihned v prvém roce své existence, svou stříkačku ale zatím neměli. Tato skutečnost byla jasná obchodním agentům již na podzim r.1935, kdy k rukám vedení obce a sboru přicházeli první nabídky od nejznámějších českých firem, jako ing. Ebert-Praha, J.Vystrčil-Praha, Stratílek-Slatiňany, Česko-Moravský Kolben- Daněk, Smekal-Slatiňany, Mára-Tábor. Některé z těchto v obci měli pro hasiče a obecní zastupitele pouze přednášku o svých výrobcích, jiné předváděli nezávazně praktické ukázky svých strojů. Tyto ukázky probíhaly již v zimních měsících, zřejmě za mírného počasí a také z kraje roku 1936. Voda byla čerpána z nové požární nádrže a hadice byly taženy pak přes Jiříků sad č.15., dále po lukách, kde byl demonstrován výtlak vody z hubic různých tvarů a provedení. Ing. Ebert navrhoval přednášku o svých stříkačkách na 13. ledna 1936, přičemž vedení češnovického sboru mu odepsalo že termín není vhodný, neboť budou po plesu (12.1.1936). Zároveň přicházely nabídky zcela jiných firem na dodání hasičské výzbroje a přileb, jejich katalogy a ceníky s vyobrazením výrobků. Pro historii hasičského sboru v Češnovicích je důležité, že zástupci firmy Smekal-Slatiňany se písemně ohlásili a do obce přijeli předvádět motorovou stříkačku 17.ledna 1936 a již tehdy ze strany sboru došlo k příslibu, neboť poté byl zaškolen strojník, jeho zástupce a někteří další členové sboru. Pro samotný výběr motorové stříkačky byla zvolena komise, složená ze starosty obce Martina Houšky, velitele sboru Antonína Novotného, starosty sboru Františka Karpíška a jednatele Františka Prokeše. Jak potvrzují pamětníci a dokumenty, tato komise navštívila 22.1.1936 zástupce firmy v Praze, kde shlédli i nejnovější model motorové stříkačky firmy Smelal-Slatiňany, připravenou na nadcházející výstavu. Právě tato se jim zalíbila jako nejlepší a pro sbor nejvhodnější. Stříkačka byla konstruována na jedné ose, tedy na dvou kolech s možností zápřahu za automobil pomocí kovového oje. Bylo jasné, že pro možnosti češnovického hasičského sboru bude muset být zakoupen ještě tzv. přední povoz, který tehdy musela používat valná většina hasičských sborů, nevlastnících ještě přepravní automobil. Přední povoz byl tažen koňmi, sedět na něm mohlo 8 hasičů v plné zbroji, vzadu byl připevněn naviják s hadicemi a žebřík, prostě uvezl plnou výzbroj potřebnou k zásahu u požáru. Cena motorové stříkačky s předním povozem byla 20 800 Kč, k této ceně bylo nutno připočíst cenu předního povozu a výzbroj s výstrojí pro 20 členů. To již byla pro vedení obce tak vysoká částka, že na schůzi zastupitelstva v počátku roku 1936 bylo rozhodnuto vypůjčit si 40 000 Kč u Okresní záložny hospodářské v Hluboké nad Vltavou, s dobou splatnosti 30 roků. Za tím účelem byla založena úvěrová knížka která se dochovala a nese název ,,Obec Češnovice-Zápůjčka k úhradě nákladů na zakoupení hasičské stříkačky“, kam byly později zapisovány vypůjčené finanční částky, za jakým účelem, ale též částky již splacené. Dluh se zavázala platit obec i hasičský sbor. Krátce na to, 2.2. 1936, došlo k další praktické ukázce stříkačky v obci, po jejíž ukončení došlo k sepsání smlouvy o koupi a dodání stroje, příslušenství a předního povozu, vše v ceně 20 800 Kč. Nejpodstatnější body smlouvy hovoří o stříkačce s motorem čtyřválcovým, síly 32-36 HP, chlazeným vodou s centrifugálním čerpadlem třístupňovým. Dodávka vody 1 400 litrů v minutě, tlaku 20-22 atmosfér a tdl. Stroj bude vystaven na Pražském veletrhu od 8 – 15. března 1936, s nápisem na kapotě: Sbor dobrovolných hasičů v Češnovicích. Vše objednané bude odesláno ihned po výstavě do 20. března, dráhou do Zlivi. Již zmíněná komise v čele se starostou obce, sboru a dalších hasičů, navštívila výstavu v Praze, kde mimo jiné s uspokojením, až hrdostí, shlédly vystavený stroj s nápisem svého nedávno založeného hasičského sboru. Motorová stříkačka byla dodána ihned po ukončení výstavy dráhou do Zlivi a odtud po vlastní ose, zapřažena za dvoukolový přední povoz a tak byla přivezena do obce. Protože ceny hasičských hadic neustále stoupaly, bylo rozhodnuto ihned zakoupit 400 běžných metrů hadic s tzv. vídeňským závitem č.8, průměru 60 mm (světlost), druh SSI., od velice známé českobudějovické firmy Kolařík. Tato firma mimo výroby hadic, nabízela a zprostředkovávala výrobky nejlepších českých výrobců pro hasiče. Češnovičtí zakoupili 20 černých přileb a sekerek pro členy, opasky pracovní, chromovanou přilbu a sekerku pro velitele, trubky povelku a harcovku zv.horna, pro velitele a trubače. Ušití pracovních stejnokrojů, bylo zadáno krejčímu Jaroslavu Rotbauerovi z Pištína a to ve třech velikostech. Vycházkové stejnokroje pro majetnější část členů sboru šil zřejmě také on a to ze slušivé tmavomodré látky, podle nového stejnokrojového předpisu vzor 1936, k nimž opět někteří známí výrobci dodali čepice, odznaky na ně, opasky a distinkce. Stavba hasičské zbrojnice byla započata 2. března 1936 a dokončena 14.března, tedy za pouhých 12 dnů. Lomového kamene bylo dovezeno 10 metrů kubických z lomu v Jivnu, cihel spotřebováno 4.800, vápna 10 centů a cementu 5 centů. Hasičská zbrojnice byla vybudována tak rychle, že bylo nutno s nastěhováním vyčkat. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto vyčkat s nastěhováním, až do teplejšího letního období, neboť uvnitř bylo velmi vlhko. Proto byla veškerá hasičská technika a výzbroj uskladněna dočasně u Jiříků č.15. Konkrétně stříkačka byla pod kolnou, která stávala nalevo vedle stodoly. Veřejné předvádění nové stříkačky v obci, se konalo na konci března 1936. Není známo proč, ale voda byla tentokráte čerpána z místního potoka, konkrétně z poměrně velké tůně (tzv. Kovářů jámy) která byla zhruba za sadem domu čp.5 a 6. Nově zakoupených 400 metrů hadic češnovického sboru bylo taženo okolo části obce Horánku, dále mezi domky čp.4 a 67. Hadice dosáhly ještě okolo domu čp.44., až k státní silnici. Tam první lezec Jan Kaňka vylezl na stoletou lípu při státní silnici a vodou skrápěl široké okolí, neboť výtlak na hubici byl přes značnou vzdálenost stále velký. Přihlíželi místní i hasiči z okolí, zkouška všechny uspokojila. Češnovičtí hasiči nejen tím, že si pořídili novou motorovou stříkačku, ale i nový typ stejnokrojů - vzor 1936, předběhli řadu hasičů z okolí. Ti léta vlastnili a až dosud užívali čamarový typ hasičských stejnokrojů s francouzku čapkou (pracovní stejnokroj byl z bělavého plátna), který pak zákonitě používali ještě řadu let po roce 1936. Obzvláště slavnostní stejnokroje byly finančně velice nákladnou záležitostí a každý hasič si je pořizoval na vlastní náklady. Chudší část členstva si slavnostní hasičský kroj často nikdy ani nepořídila, což platí i o češnovických hasičích. FOTO č.4 - Na fotografii z roku 1936, jsou zleva stojící: Jan Prokeš č.6., Tomáš Štěpánský č.7., Josef Chaloupek č.12., Antonín Novotný č.14.-velitel, František Karpíšek č.3.-starosta sboru, Josef Novák č.10., František Justín č.9., František Prokeš č.49.-jednatel. Od této doby se traduje účast češnovických krojovaných hasičů na nejrůznějších akcích okolních sborů hlubocké župy, ale i na pohřbech svých členů. Z jara roku 1936, bylo pomýšleno na vybudování konstrukčně náročného leziště pro výcvik mužstva, ale nakonec zůstalo u postavení standardního sušáku na hadice z dvojice vysokých kulatých sloupů, nahoře spojených kulatým břevnem. Jen začali místní hasiči pomýšlet na slavnost svěcení nové motorové stříkačky, museli vyjet v noci z 28. na 29. března 1936 k nočnímu požáru do Vyhlav, kde shořela u Knotků stodola. Tento požár zpozoroval zdejší ponocný Tomáš Kubašta, ten vzbudil trubače, který troubením signálu Ho-ří, Ho-ří-,..., svolal hasiče. Výjezdu se zúčastnilo 12 členů sboru, přičemž koňskou přípřež dali Štěpánský Tomáš čp.7 a Novák Josef čp.10 (každý 1. koně). U požáru však již nezasáhli, neboť tamní hasiči měli požár již pod kontrolou. Tento první křest hasičů ukázal, že je nutné vyzbrojené členy rozdělit na 2.čety a hned byli jmenováni četaři. První četař-Josef Chaloupek, druhý četař-Václav Kubašta. Do půjčování koní, jakožto požární přípřeže, bylo také nutné vnést pevný řád. Obecní zastupitelstvo na své schůzi z 21.5.1936 rozhodlo, že ,, požární přípřež počne od čp.1. V případě že by majitel na kterém by bylo pořadí neměl spřežení způsobilé, je povinen dát spřežení další majitel, na němž je pořadí“. Na čištění stříkačky po každém použití se přihlásil bratr Jan Kaňka, za celoroční odměnu 100 Kč a šatnu o hasičském plesu. Byla uzavřena pojistka na mužstvo, přípřež (koně) a inventář u pojišťovny Slávie. 19.dubna 1936, přehlížel (kontroloval) češnovický hasičský sbor župní náčelník Jan Kudrle z nedalekých Tupes. V roce 1936, členská základna SDH Češnovice čítala 22 mužů, z nichž nejméně dva byli samaritáni. Na slavnost svěcení motorové stříkačky v Češnovicích, se hasičský sbor připravoval velmi pečlivě. Informace a pozvání na slavnost byly oznámeny v předstihu, mimo jiné též na plakátech, kterých bylo objednáno 50 kusů a 1000 štítků, z nichž se nám bohužel žádný nedochoval. Mezi tím ještě hasiči stihli pořádat pouťovou taneční zábavu s tím, že hudebníky si rozebrali členové na večeři domů. Slavnost svěcení stříkačky se pak odbývala 23.srpna před návesní kaplí svaté Anny a u poníku padlých v I. světové válce. Část místních členů hasičského sboru byla oděna do slavnostních stejnokrojů, část byla v pracovních světlých uniformách s černými přilbami na hlavách. Šest děvčat v národních krojích prodávalo štítky a dekorovali jimi návštěvníky. Slavnost se vydařila. Účastníků domácích i z okolí byl velký počet, mezi nimi 118 hasičů ze sedmnácti sousedních bratrských hasičských sborů . V 8.30 hoď., byla sloužena Mše svatá v návesní kapli. Po ní došlo na svěcení stříkačky před kaplí, které odbýval Veledůstojný Pan farář Karel Rada z Pištína. Měl hezký proslov k hasičstvu. Jména ctěných kmotřiček při svěcení motorové stříkačky: Justínová Anna čp.9., Chaloupková Kateřina čp.12., Nýdlová Růžena čp.13, Novotná Anna čp.14., Kozlová Marie čp.24., Bicanová Marie čp.29. Každá z nich darovala hasičskému sboru 500 Kč. Dochovaly se dva fotografické snímky z této slavnosti, jejich provedení a velký počet který se dostal mezi lidi nasvědčují, že tehdy byl přizván profesionální fotograf. Mimo tyto snímky, existuje ještě několik dalších amatérských fotografií z této akce. FOTO č.5 --- 2x.. Text: Svěcení motorové stříkačky z 23.8.1936. Text k druhé foto: Kmotřičky motorové stříkačky o slavnosti svěcení. Po obřadu svěcení stříkačky, přebral velení župní náčelník bratr Jan Kudrle z Tupes. Krojovaní členové nastoupili trojřad a došlo na proslovy, kdy hovořili župní starosta bratr Václav Křiváček z Hrdějovic, župní vzdělavatel bratr Antonín Vitha učitel ze Zlivi, který nastínil nutnost a povinnost hasičstva k svému státu, jenž na ně klade velkou odpovědnost v obraně naší samostatnosti a nedej Bůh i v budoucí válce. Po proslovech těchto župních činovníků, starosta obce pan Martin Houška, předal sboru motorovou stříkačku, kterou za hasiče přebral bratr velitel Antonín Novotný. ten jménem sboru obci poděkoval. Na ukončení této dopolední slavnosti, přednesli u pomníku padlých ještě básně dva místní hoši a dvě dívky. Odpoledne se odbývala lidová veselice na zahradě sousedů pana Nýdla čp.13 a Novotných čp.14. Na následující schůzi z 29.8., byla akce hodnocena velice kladně, mimo 6 x 500 Kč od kmotřiček, které byly dány na umoření dluhu za stříkačku, zbýval ještě výdělek 1454 Kč z ostatních doprovodných akcí, mezi nimiž nechyběla ani tombola. Ovšem došlo také na pokárání jednoho poměrně aktivního člena, bratra F.H., kterému vzdělavatel udělil důtku za to, že zesměšnil bratry hasiče při slavnostním nástupu. Navíc neuposlechl rozkazu, být o slavnosti oblečen v pracovním obleku. Ten reagoval tak, že z členství ve sboru vystoupil. Ale protože šlo o jinak velice agilního člena hasičského sboru a slušného občana, který byl na víc členem obecní rady, nebylo tedy divu, že se mezi hasiče zakrátko vrátil a po čase dělal dokonce jednatele hasičského sboru. Poté následovalo období pilného nacvičování s technikou, jež bylo zúročeno při zásahu u několika následujících požárů. Protože ve většině domů v obci byla v této době již zavedena elektřina a hasičům bylo dobře známo smrtelné nebezpečí při hašení vodou takovýchto objektů, zajistili si proto klíč od transformátoru, aby případně mohli celou obec vypnout a s jistotou hasit. 17.října 1936 pořádal místní sbor hasičů posvícenskou taneční zábavu, na kterou byly požádáni hudebníci kapely Babouci. Ti si ale kladli podmínku, že přislíbí pouze za předpokladu, když dostanou hrát v počátku příštího roku ples. Právě skrze pořádání tanečních zábav, byl také zvolen šestičlenný zábavní výbor. Ten navíc dostal za úkol výlov a prodej ryb z požární nádrže, též opatření nové rybí násady. Požární nádrž Malá strana byla od samého počátku spjata s pěstováním, chytáním a výlovy ryb. Za tímto účelem byla též několikrát pronajata i soukromým osobám. Také v roce 1937 náš hasičský sbor pořádal ples, úspěšně zasahoval při požárech v okolí, účastnil se cvičení a župních bratrských sjezdů. Když 6.května 1937 do Českých Budějovic zavítal prezident Dr. E. Beneš, byla vyslána deputace 8 zdejších hasičů ve slavnostním. Hasičský sbor správně fungoval, nadšení bylo veliké. Činnost byla již natolik rozběhnuta a ustálena, takže není divu, že po jednání s bratrským sborem Žabovřesky, bylo dohodnuto, že třetí sjezd prvního Hlubockého okrsku, postoupí sboru do Češnovic.. Dne 6.června 1937, se sjezd hasičům vskutku vydařil, navíc bylo krásné počasí. Dostavilo se 65 krojovaných hasičů z okolí a řada místních obyvatel i přátel z okolí. Byl přítomen okrskový náčelník, bratr Václav Švamberk - kovář z Dasného. Po schůzi okrsku se konala slavnost na prostranství před hostincem, které bylo k tomu účelu připraveno. V roce 1937 zasahovali zdejší dobrovolní hasiči hned u 5 požárů. 14.ledna v Tupesích, kde hořel u Šafářů stoh slámy. 17.února v Češnovicích ve 4.hodiny v noci, kde přes veškerou snahu shořela došková stodola při čp.5. Zde došlo k poranění dvou členů sboru (F.Hála, J. Kaňka). Stodola byla pojištěna, také zranění hasiči byly pojišťovnou Slávia Praha odškodněni. Dne 4.6. se zúčastnili zdejší hasiči zdolávání požáru ve Zlivi, kde hořela kůlna u Mazanců. 20.7. byli u požáru stohu slámy Josefa Jordana a včelína s 18-ti včelstvy pana učitele Dittrich v Pištíně. Dále 7.8. opět ve Zlivi, kde hořel stoh slámy pana Všetečky. Po tomto posledním zásahu u požáru, nastala na stříkačce vážná porucha. Proto bylo urychleně korespondováno s výrobcem, který vadnou součástku (rourka ke splynovači) zaslal poštou i s návodem, jak postupovat při výměně. Jak nasvědčují zápisy, v počátku roku 1938, hasičský sbor v Češnovicích pořádal dva plesy a to jeden 13.února s hudbou pana Řehky z Vodňan a druhý v dubnu s hudbou zřejmě Babouci. Pozvánky byly rozeslány i vzdáleným bratrským hasičským sborům. Později, 26.dubna, zaslal hasičský sbor žádost na Okresní úřad o povolení slavnosti na 1.května 1938. Téměř současně požádal župního vzdělavatele, bratra Antonína Vithu ze Zlivi o proslov na této slavnosti 1.máje. Zápisy v obou kronikách (obecní i hasičská), které byly vedeny vždy až po ukončení roku, vlivem politických událostí nebyly již dopsány a tak o této slavnosti nemáme jiné údaje, nežli co je poznamenáno v hasičské jednatelské knize. Byla to zároveň slavnost na počest 20.výročí trvání Československé republiky. Místní hasiči byli v slavnostních i pracovních krojích, mládež v krojích národních, podobných baráčníckým. Tento den začínal mší svatou v místní kapli sv. Anny, následoval proslov o významu vzniku ČSR, poté byla zapálena slavnostní vatra. Odpolední hudební produkce se odbývala na prostranství před hostincem. FOTO6: Text: Krojovaní účastníci oslavy 1.máje r.1938 v Češnovicích.. Již tehdy, bylo v náplni práce dobrovolných hasičských sborů, bojovat nejen s požáry, ale též se všemi přírodními živly, které škodí lidem. V Češnovicích to byly záchranářské práce při povodních. Záplavy způsoboval rozvodněný Břehovský potok, hlavně pak jeho nepřímo vedené koryto na most. Tehdy nastávala pro češnovické hasiče práce náročná a nebezpečná. Kupříkladu jako 31.srpna 1938, když se po třetí hodině odpolední snesla nad zdejší krajinou bouře a průtrž mračen. O dvě hodiny později přišlo do návesního rybníčku zvaného Velká strana tolik vody, že vystoupila tak vysoko, až se oba oblouky tehdejšího kamenného mostu ztrácely pod vodou. Před usedlostí čp.10., začala voda přetékat státní silnici. V malé chaloupce čp.30., která stávala při potoku, na okraji obce (dnes nohejbalové hřiště za domem čp.2.), bylo bezmála 1metr vody. V chalupě čp.2. a rolnické usedlosti čp.3., bylo více jak půl metru povodňové vody. Vjezdovou bránou rolnické usedlosti čp.3., se valila voda jako řečištěm. Bylo nutné evakuovat hlavně lidi a pokud možno také domácí zvířectvo. Protože obě poloviny dřevěných vrat od usedlosti č.3 byly mohutné, pevné a z vyschlého dřeva, dal jejich majitel, tehdejší starosta hasičského sboru, bratr František Karpíšek svolení k jejich vysazení a použití co by prámů. Poté na nich, za úsilovného boje s valící-se vodou, byly převáženi lidé i zvířata z domků čp.2. a čp.30. do bezpečí (kráva, vepř, kozy, pouze slepice přečkaly na půdě). Domácí zvířectvo muselo být vyvedeno i z dalších ohrožených domů a vodou zatopených stájí. Mimo to, se tehdy s jistotou prováděla opatření a převáděl dobytek v chalupách a usedlostech čp.5., 6., 7., 9., 15., 16., a 4. Při těchto pracích pomáhali členové místního dobrovolného hasičského sboru. Hasiči však museli být ve střehu také na mostě a hasičskými háky vytahovat velké předměty, které tam voda přinášela. A bylo jich dost. Kopky sena, sláma, stromy, větve, od chalupy čp.2., připlula halda nasekaného chrastí. V usedlosti čp.3., zvedla velká voda z prostředku dvora hnůj, který se nejprve zaklesl v hlavní vjezdové bráně usedlosti a tam vytvořil valící-se vodě přehradu. Musel být proto postupně rozkopáván a poslán po vodě k mostu, kde způsobil další nemalé starosti. Těsně za obcí, v poloze zvané Za Voráčků, býval tehdy na potoce knížecí splav, který byl již zcela zavalen všemi těmi nepořádky, které k němu voda přinesla a tak působil jako přehradní hráz zadržující volný odtok povodňové vody. Tehdy náhodou obcí projížděl majitel hlubockého panství, kníže Schwarzenberg, který dal souhlas k rozbití této závažné překážky. Bylo nutné se přiblížit do bezprostřední blízkosti splavu, samozřejmě po pás ve vodě a na dosah dravému živlu. Našli se tací odvážlivci a v knížecím splavu vytrhali část hustých latí (brdlení). Hasiči drželi hlídky přes noc, až do druhého dne, kdy voda začala opadávat. Ještě jednu výraznou záležitost tehdejší historie obce, doby těsně předválečné, je vhodné zde poznamenat. Totiž v Češnovicích vyrůstal velice talentovaný fotbalista, mladík František Brož z domku čp.33., který do června 1937 vynikal v mužstvu SK Pištín, odkud byl 1.července r.1937 povolán do mužstva SK České Budějovice, kde opět vynikal. V době těsně předválečné, byl povolán do reprezentace, kde sehrál nejméně tři mezistátní utkání za Lvíčata ČSSR, tedy za dorost. Pro rychlost a styl, měl přezdívku ,,Srna“, která s ním šla celým životem. Tento nezlomný bojovník a vynikající člověk se později stal předsedu hasičského sboru (MJ ČSPO) a v této publikaci se s ním ještě mnohokrát setkáme. Text7: Fotbalista František Brož (zv.Srna) z Češnovic č.33, reprezentant ČSR. 23.září 1938, byla vládou vyhlášena mobilizace mužstva i koní, na obranu vlasti proti rozpínavosti sousedního Německa. Z obce narukovalo 13. mužů, z nichž zhruba polovina byla členy místního hasičského sboru. Koní bylo 26. Po vyhlášení demobilizace, se všichni vrátili domů. 30.září 1938 československá vláda přijala mnichovský diktát, došlo k odtržení pohraničních oblastí. Ještě v době těsně předválečné, došlo k nárůstu členské základny o 10 mužů, neboť podle statistiky ČZHJ, z konce roku 1938, tvořilo SDH Češnovice 32mužů, z nichž 3 byli samaritáni. Ještě 21.ledna 1939 pořádali hasiči ples. Velitel Antonín Novotný byl zvolen delegátem do okrsku č.1., hasičské župy Hlubocká č.108. Ovšem okupace Československa a další pobřeznové události r.1939, zcela zničili řadu dalších předsevzetí a plánů nejen češnovických dobrovolných hasičů. Období okupaceOkleštění pohraničního území po 30.9.1938 a násilné obsazení Čech a Moravy po 15. březnu 1939, se staly nejtemnější dobou pro naše národy i samotné hasičstvo. Přes přísný vojenský režim, jenž se snažili okupanti v hasičských sborech vypěstovat, nepodařilo se jim hasičstvo získat, spíše naopak. Z iniciativy okupantů došlo k reorganizaci hasičstva, byly po novu utvořeny Okresní hasičské jednoty, které měly několik obvodů. V našem případě Okresní hasičská jednota českobudějovická, měla číslo 62. Tato OHJ měla 4. obvody a do obvodu č.II., patřil mimo dalších sborů, též SDH Češnovice. Tento obvod byl vlastně zrušená župa č.108-Hlubocká.Vlastenecky smýšlející hasičské sbory nebylo možné zakázat jako ostatní spolky, neboť nepostradatelná byla jejich účast obzvláště při likvidaci požárů, činnost samaritánská, pomoc obyvatelstvu při likvidaci následků bojů či bombardování a podobně. Hasiči museli povinně projít řadou školení, byly seznamováni se zápalnými a chemickými zbraněmi, s manipulací s nimi a postupem při zasažení osob. V souvislosti s touto činností, se tehdy dostaly do vybavení sborů i plynové masky a pracovní stejnokroje z khaki zeleného sukna s lodičkou, které opět ušil našim hasičům na míru pištínský krejčí J.Rottbauer. Dvojčlenné hasičské hlídky musely dohlížet na úplné zatemnění oken v domech, v čase od 21 hodin večer, do 4.hodin ráno. O této nařízené činnosti nočních hlídek se nám zachoval poměrně vzácný, mnohastránkový dokument. Foto8: Ukázka části rozpisu nočních hasičských hlídek na květen r.1942, v Češnovicích. FOTO č.7 Na dodržování těchto hlídek a na noční zatemnění oken, dohlížely četnické hlídky. V hlášení četnické stanice Pištín z tohoto období se ocitlo i několik občanů z Češnovic: ,,Ohlášení pro porušení zatemňovacích předpisů,,. Na polích bylo zakázáno rozdělávání ohňů, ruční svítilny mohly mít pouze modré světlo. Podobně jako jinde, také v Češnovicích se na hasičské zbrojnici musel objevit nápis nejprve německy: ,,Feuerwehr Geratthaus,, ale pod ním zůstalo z předválečného období česky ,,Vlasti zdar-ohni zmar,, a zcela dole byl nápis ,,Hasičská zbrojnice,,. Uprostřed mezi horními nápisy, byl znak hasičů z meziválečného období, ovšem bez znaku státnosti, tedy bez dvouocasého českého lva. Dole, mezi nápisem hasičská zbrojnice, byla vymalována černá hasičská přilba. Tyto písmo malířské a výtvarné práce provedl Josef Vlášk čp.1. a Jan Faktor čp.66. Ovšem uchvatitel diktoval dál. Hasiči nesměli používat slavnostní stejnokroje, na pracovních čapkách (lodičkách) a přilbách se musel objevit odznak s písmeny ČZHJ (Česká zemská hasičská jednota). Každá schůze musela být nejméně 10 dnů předem ohlášena, řada z nich byla zakázána. Pamětní kniha byla uschována a zápisy v ní nebyly vedeny. Dne 18.března r.1942, byly z návesní kaple sv.Anny sundány a zabaveny pro zbrojní průmysl dva bronzové zvony, až dosud užívané mimo jiné též k vyhlašování požárního poplachu. Větší pocházel z roku 1892, měl výšku 70 cm a průměr 50 cm. Ten byl původně darován obci zámožnou paní Zámečníkovou. Druhý zvon nesl letopočet 1804, vysoký byl 40 cm a průměr 25 cm, zřejmě původní zvon z obecní zvonice. Podle pamětníků, výjezdy k požárům v průběhu okupace byly. Požární poplach v tomto období vyhlašoval pouze trubač harcovkou (hornou). V tomto válečném období se konala vždy jen jedna členská schůze v každém roce. Dne 22.4.1941, byla konána schůze, která měla zajistit nové členy sboru, dle nařízení Okresního úřadu v Č.Budějovicích a ČZHJ. Po přečtení přípisů se přihlásili pouze tři noví členové a nikdo víc se nehlásil. Ani po apelování bratra velitele a starosty obce. 3.srpna 1941, byl na kontrole sboru krajský hasičský velitel Vojtěch Trost, významná osobnost hasičského odboje této doby. Dne 17.4.1942, se místní hasiči zúčastnili jakéhosi cvičení v Pištíně, které zřejmě bylo načasováno na výročí druhého založení tamního hasičského sboru (r.1902). Podle statistik Zemské hasičské jednoty v Čechách, členskou základnu SDH Češnovice tvořilo po celé období okupace 34 mužů, z nichž nejméně 2 byli samaritáni. Obec Češnovice čítala v té době celkem 265 obyvatel. Členové hasičského sboru se sice nemohli smířit pouze s činností která jim byla diktována, přesto žánr blízký lidu, předválečné hasičské ochotnické divadlo skončilo. Naštěstí se této činnosti ujala místní mládež. V tomto období divadelní činnost nabyla vrcholu a byly podle ústního sdělení pamětníků, sehrány tyto hry: Pan Měsíček obchodník, Románek na horách, Most nejkrásnější, Meruzalka, Do Prahy je cesta dlouhá, Srdce zlaté (7.12.1942) ale i jiné. Hrálo se v místním hostinci, kde bylo zřízeno jeviště a kulisy, spolek sehrál několik her i v okolních obcích. Režizérské a veškeré další aktivity okolo vedení mládežnického divadla v Češnovicích, přebral nyní Václav Kubašta, kolář a nájemce obecního hostince čp.23. Právě z tohoto období se dochovala plátěná, oboustranně malovaná kulisa, na jejíž jedné straně je výjev u mlýna, na straně druhé romantická krajina se zříceninou hradu v pozadí. Autorem zmíněných maleb na oboustranné kulise byl Jan Faktor č.66. Ovšem okupace stále trvala. Přestože v tomto období musel být na velitelství v Českých Budějovicích zaslán soupis nepostradatelných členů hasičského sboru, přesto na nucené práce do říše museli postupně ze zdejší obce odejít: Jaroslav Vlášek čp.1., Václav Vlášek čp.1., František Vališ čp.2., František Vališ čp.8., Václav Kříž čp.29., Jan Kaňka čp.35., Stanislav Dostál čp.53., Marie Ciglbauerová čp.63., Josef Ciglbauer čp.63., František Faktor čp.67., František Štegbauer čp.70., Václav Rešatar a František Kabele. Všichni jmenovaní se po osvobození vrátili domů. Podle nařízení z 18.12.1941, se měly o udržování nářadí a výstroje hasičských sborů starat obecní úřady. Proto je v protokolu obecního zastupitelstva z 23.6.1942 zápis: Velitel sboru dobrovolných hasičů Antonín Novotný předává starostovi obce: 1.- hasičská zbrojnice 2. - motorová dvoukolová stříkačka s předvozkem 3. - 400 b.m. hadic 4.- 3.navijáky 5.- 4.díly savic 6. - 3.díly žárnic 7. - 8. mosazných hubic 8. - 1.žebřík 9. - 1.nosítka, klíče a drobný inventář 10. - 25. přileb 11. - 25. opasků 12. - 25. seker 13. - 25. pracovních obleků 14. - 2. horny 15. - 2. provazy 16. - 2. povelky 17. - 2. tašky se samaritánským náčiním 18. - 1. stojan na sušení hadic. 13.března 1944 bylo usneseno, že v případě úmrtí člena sboru, bude od každého člena vybrána částka, kterou se uhradí některé výlohy na pohřeb (hudba, věnec). Účast uniformovaných hasičů při pohřbech byla v tomto období veliká. Z 8.5.1944 se dochovala unikátní série čtrnácti fotografií z pohřbu člena češnovického hasičského sboru, bratra Josefa Matějky č.39. FOTO POHŘBU J.M. FOTO č.9. 2 x Pohřeb člena češnovického hasičského sboru z 8.5.1944. Myslivcům byly odebrány střelné zbraně a právo myslivosti vykonávali pouze němečtí uchvatitelé. Zemědělci museli odevzdávat celou úrodu, mohli si ponechat pouze malé množství pro potřebu a na novou setbu. Na kontrolu tohoto chodili německé hlídky s českými četníky, ti často i měřily uchovávané obilí, které muselo odpovídat roční dávce na osobu a na setí. Hlídky však často prohledávali stavení, stodoly a kde se jen dalo co ukrýt. Hledali velmi bedlivě. Nic protizákonného však nenalezli, přestože někteří občané přece jen nějaké obilí měli ponejvíce zakopané v sudech v zemi mimo stavení. V konci okupace místní občané mající radiopřijímač, poslouchali zakázané zprávy cizích stanic, přestože se vystavovali nebezpečí těžkého postihu. V období okupace nikdo z naší obce nepřišel o život, nebyl v koncentračním táboře, ani nikdo nikoho neudal. Žalářováni byly jedinci za pytláctví a těžké ublížení na zdraví. Za hrdinství lze považovat pomoc chudým lidem s opatřením obilí na semletí mouky bez povolení (tzv. na černo). Za to byl perzekuován tehdejší jednatel sboru a podobný trest postihl též majitele usedlosti č.15., který jednateli toto obilí poskytl. Zcela jiný konflikt s jakýmsi vysoce postaveným německým gestapákem z Č.Budějovic, měl člen sboru V.H. čp.31, místní domkář s obuvnickou živností, jinak také dlouholetý a zasloužilý předseda včelařského spolku pro Pištín a okolí. Bylo to v počátku měsíce srpna r.1941, když zmíněný pracoval na svém políčku v poloze zv. Za Lesíkama. Vidle které používal k práci, hodil po zajíci, který se nedaleko od něho krčil u meze. Protože minul, zajíc utekl, ale vše pozoroval z nedalekých Lesíků zmíněný německý správce revíru a zpočátku mu povýšeně začal domlouvat. Místní domkář se nezalekl, navíc byl od přírody obdařen silným hlasem a tak nakonec došlo k hádce, která byla ukončila větou, která Němce urazila. Ten pak zákeřně zjistil jeho jméno a kde bydlí. 10.8.1941 došel na četnickou stanici v Pištíně rozkaz, že mají dne 12.8. 1941, dopravit automobilem tohoto občana do Českých Budějovic na gestapo, do kanceláře č.3. Po konfrontaci se zmíněným gestapákem, byl tamními pochopi odvlečen do pověstného sklepení ( pod dnešní lékárnou na Lanově třídě). Ještě téhož dne jej četníci přivezli domů tak těžce zmláceného, že několik dnů musel pouze ležet. Naštěstí se zotavil bez následků. V konci válečného období, byla německá města těžce bombardována spojeneckými vojsky. Podobně jako řada jiných, od vlivem těchto událostí, utekl z nucených prací v říši, člen hasičského sboru bratr Václav Kříž, který se pak šťastně dostal až do Češnovic. Do konce okupace se ukrýval v čp.15., u Jiříků, kteří přestože v průběhu okupace byli velmi ohroženi skrze poskytnutí obilí na mletí mouky, měli v sobě tolik hrdinství a lidskosti, že tomuto občanovi v čase nejvyšší nouze pomohli. Dne 25.března 1945, se zúčastnili místní hasiči záchranných prací v Českých Budějovicích, které byly den předtím těžce bombardovány. Bližší údaje se nedochovaly, pouze že pracovali na odklízení sutin kdesi u vlakového nádraží. Druhý den po bombardování, se do naší obce nastěhovalo několik rodin z Českých Budějovic, neboť měly obavy z dalšího náletu. V únoru a březnu r.1945, byly v obci po staveních ubytováni a na sadech domů utábořeni maďarští vojáci (jistě při čp.1,.7., a 22), kteří sice válčili na straně německé armády, ale pro neposlušnost a častou dezerci, byli na ústupu jako první. S místními občany obchodovali, spíše směňovali téměř cokoliv z výstroje i výzbroje, za vajíčka, maso, slepice a podobně, ale také za civilní šatstvo. Zhruba za dva měsíce co v obci pobývali, jich několik dezertovalo, samozřejmě že se chtěli co nejdříve dostat domů. Okresní velitelství hasičské jednoty v Č.Budějovicích vyhlásilo 5.května výzvu ke sborům, aby hasiči okamžitě nastoupili do pohotovosti a dali se do služeb místních četnických stanic k obraně národního majetku, před zničením prchajícími Němci. Právě v dubnu a prvních květnových dnech roku 1945, kdy procházeli obcí zprvu němečtí civilisté prchající před frontou a po 5.květnu 1945, kdy již i německá armáda kvapně ustupovala směrem na západ, odehrál se v Češnovicích zaznamenání hodný incident. Tehdy blíže kaple svaté Anny, držela službu dvoučlenná hasičská hlídka v pracovních stejnokrojích s lodičkami na hlavách. Hasiči dohlíželi na hladký průjezd kolon, jejichž velitelé se maximálně dotazovali na odbočku za obcí či na směr Netolice a Vodňany. V sousední vesnici, právě v jednom z těchto posledních dnů okupace došlo k odvážnému činu, totiž k zajmutí a odzbrojení motorizované hlídky (2 vojáci na silném motocyklu). Tito odzbrojení a zdánlivě neškodní vojáci byly na noc zamknuti v hospodářském objektu u Kochtů, ale v noci se jim zdařilo utéci a vydali se směrem na západ. Za noci se přesunuli zřejmě okolo některé vesnice a když se zrána setkali na Sedlci s dělostřeleckou četou, tak jejímu veliteli ohlásili zajmutí i odzbrojení s tím, že se toto odehrálo ve druhé vesnici nazpět, kterou byly Češnovice. Německý velitel si vybavil uniformovanou hasičskou hlídku v Češnovicích, kterou si dal do souvislosti s incidentem. Okupanti byli silně podrážděni, okamžitě se vrátili do Češnovic a v prvé řadě zajali dvoučlennou hasičskou hlídku. Oba hasiče postavili ke zdi Volmanů statku čp.13., a zde je vyslýchali. Pod pohrůžkou použití samopalů je nutili k vydání aktérů odzbrojení, ale nikdo z hasičské hlídky samozřejmě o ničem takovém nevěděl. Situace se vyvíjela velmi špatně nejen pro hasiče, ale i pro celou vesnici, neboť mezitím Němci postavili lehké dělo mezi usedlost š.12., a 13., (údajně několik dalších děl zaujalo palebné pozice na silnici od Suché a také na cestě k sv. Vojtěchu) s tím, že budou vesnici odstřelovat. Vše se seběhlo tak rychle, že v obci se o blížícím nebezpečí ani nevědělo. Naštěstí se u rodící tragické události objevil Josef Chaloupek čp.12., starostou obce a funkcionář hasičského sboru. Na pomoc přispěchal i majitel Volmanů usedlosti, Tomáš Nýdl čp.13. Ti měli tolik odvahy, že se vmísili do incidentu a trpělivě veliteli kolony vysvětlovali, že určitě zde v obci se nic takového nestalo a že jde jistě o omyl. Oba uměli hovořit dobře německy, vysvětlovali a argumentovali, až velitel uvěřil. Tehdy byly Češnovice zachráněny před těžkou dělostřeleckou palbou, která by jistě znamenala i ztráty na lidských životech. Doba poválečnáZ jara r.1945 zahájily spojenecké armády závěrečnou ofenzivu proti zbytkům bojujících německých vojsk, až nadešel historický 8.květen r.1945, kdy bylo i českobudějovicko osvobozeno sovětskou armádou. Lidé tonuli v radosti, všude se odstraňovali německé nápisy, samozřejmě také i v Češnovicích, hlavně z hasičské zbrojnice. Z vděčnosti k osvoboditelům, v mnoha obcích obyvatelé stavěli slavobrány. Jedna taková byla postavena také v Češnovicích, nad hlavní silnicí v části na Horánku, kde mimo vlajky Československé, vlála též Britská, Sovětská a Americká. Nápis v jazyce ruském a anglickém vítal osvoboditele, občané byli svátečně oblečeni a netrpělivě čekali. Až 9.května v 15.30. hodin projeli naší obcí první zástupci osvobozeneckých armád a byli to američtí vojáci ve třech džípech, kteří pokračovali do Českých Budějovic. Když se později vraceli, zastavili u místního pohostinství. Zde pořizoval fotodokumentaci jeden místní občan, tedy fotografoval, ale poté co pořídil i snímek amerických vojáků, tito mu jej zabavili a přes žádosti a prosby již nevrátili. Pro neznalost anglického jazyka se s nimi nikdo nedohovořil a tak jejich reakce zůstala nevysvětlena. Sovětská armáda (lidově Rusáci), přijela téhož dne večer, za bouřlivého vítání občanů. Sověti přijeli v tancích a na nákladních automobilech, značnou úlohu v jejich vybavení nutnému k přesunu hráli též koně. Vojáci byli unavení a zaprášení po několikadenním rychlém přesunu, ale šťastní, že je konec války.FOTO č.10 - Foto: Slavobrána k uvítání osvoboditelů, postavená v Češnovicích 8.května 1945. V následujících dnech se Sověti v hojném počtu ubytovali v obci a to téměř v každém stavení, ale i v lesních táborech u Bezdreva, v češnovickém Obecním lese i jinde. V Češnovicích, byl ve statku č.13 zřízen polní lazaret pro blízké okolí. Mimo to se zde také operovalo, což spíše spíše vyjímečně, když těžké zranění nedovolovalo další převoz. V lesích a na samotách nebylo ještě bezpečno, neboť Němci kteří zůstali v rychle obsazeném území, nechtějíce padnout Sovětům do zajetí, snažili se dostat na Prachaticko, do zajetí Američanů. Část z nich samozřejmě skončila v zajetí Rudé armády, která je deportovala do shromažďovacího tábora kdesi v Českých Budějovicích, což se ne vždy obešlo bek komplikací. Při jedné cestě sovětské hlídky od Netolic, která deportovala dva německé zajatce (důstojník a vojín) se stalo, že mezi Suchou a Češnovicemi, na úrovni hráze Pištínského rybníka zajatci seskočili. Chtějíce uprchnout, skryli se v mlází (dnes vzrostlý les) pod hrází tohoto rybníka. Tam ale byli záhy vypátráni a poté co s nimi rozezlení Rudoarmějci dojeli do Češnovic, zastavili před hostincem a vyzývali tam náhodně se nacházející místní občany, aby oba zajatce zastřelili. S tím nikdo samozřejmě nic nechtěl mít a tak jeli ještě necelý kilometr a v pásu lesa zv.Lesíky je zastřelili (údajně pistolí je popravila důstojnice-žena) a tam je mělce pohřbili. Jiná tragédie v době těsně po osvobození, se odehrála kdesi v okolí, při lovu ryb v rybníce tím způsobem, že vojíni do vody vhazovaly granáty a po rybách i stříleli. Jeden z nich byl při tom zasažen střelou do břicha tak nešťastně, že v podstatě, když byl přivezen do lazaretu v Češnovicích, již umíral. Narychlo byla přivezena doktorka která provedla operaci, ale vojín zde zakrátko zemřel (údajně to byl jediný syn bohatého statkáře). Další Rudoarmějec zde přišel nešťastně o život při zcela jiné nehodě. To když nákladním automobilem vezla skupinka vojáků z Češnovic, do lesního tábora v Obecním lese zásoby potravin a vody. Tehdy se usadil jeden z nich na předním blatníku zmíněného vozidla. Na nerovné polní cestě, spadl přímo pod kolo a na místě skonal. Hrdina který se vyznamenal v mnoha bitvách II. světové války, dožil se jejího konce a zde u Češnovic na polní cestě, nešťastná náhoda ukončila jeho život. Spolubojovníci jej pohřbili západně od svého tábora, při cestě k Břehovu, u litinového křížku na kamenném podstavci, který připomínal neštěstí z roku 1911 (nešťastnou náhodou se zde zastřelil hajný z Piciny). Sovětští vojáci po zhruba dvaceti dnech provizorního táboření toto území opustili a byli soustředěni do velkého tábora u Munic a Vondrova. Obec Češnovice z vděčnosti k osvoboditelům, postavila tomuto Rudoarmějci pomník, jenž se dodnes nalézá na samém okraji lesa Obecního. Pomník je tedy asi 100 metrů východně od skutečného hrobu. Důvod je prostý, musel být vybudován v češnovickém katastru. Je to nevysoký teracový pomník, s nápisem ,,NA PAMÁTKU RUSKÉMU HRDINOVI VĚNOVALA OBEC ČEŠNOVICE,,. V červnu 1946 došlo k jeho slavnostnímu odhalení, u něhož měli asistenci také dobrovolní hasiči z Češnovic. Ale již v konci roku 1945 byla nařízena exhumace ostatků tohoto vojína i německých vojáků v Lesíkách, pohřbeni byli v Pištíně na hřbitůvku sv.Vavřince. Tím byly uzavřeny tragické události v našem regionu na samém konci II. světové války. V době povlečné sloužilo v obci u velkých zemědělců několik německých a maďarských zajatců. Na veřejné schůzi 15.května r.1945, byl v Češnovicích zvolen Revoluční národní výbor . Z jeho 12 členů byli snad všichni členové hasičského sboru, předsedou se stal starosta hasičského sboru, bratr František Karpíšek čp.3., který nahradil dosavadního starostu obce. 12.září však byla provedena reorganizace MNV a jeho předsedou se stal Pavel Řehák, domkář čp.52. Tento občan, byl člověk vynikajících kvalit, ale ještě téhož roku vysídlil do pohraničí, kde podobně jako několik dalších občanů z Češnovic tzv. ,,zabral,, po Němcích v pohraničí. (Pavel Řehák žil určitou dobu v Africe, odkud mimo sbírky výrobků afrických domorodců si do Čech přivezl dvě dcery, po matce zcela černošky, které v dospělosti pracovaly v pražské nemocnici jako zdravotní sestry). Do Češnovic se v době poválečné přistěhoval František Brož z Červeného Újezdu u Lišova (rodák z Češnovic), který byl od roku 1926 členem tamního hasičského sboru. Od obce češnovické koupil do soukromého vlastnictví obecní kovárnu čp.32., a stal se členem zdejšího hasičského sboru. Vrcholným orgánem českého hasičstva v době poválečné, byla až do 21. října 1945, Česká zemská hasičská jednota. Poté zanikla a byl utvořen Svaz Československého hasičstva, pro Čechy Svaz Českého hasičstva (SČH). Jednotlivé hasičské organizace byly stále zvány sbory dobrovolných hasičů. Hasiči se mezi sebou stále oslovovali: bratře a sestro. V listopadu r.1945, z Češnovic odešlo v prvé vlně do pohraničí 6 zdejších rodin, ( celkem 31, většinou nemajetných občanů) kteří vysídlili na statky do pohraničních obcí Pernek a Chvalšiny, kde tzv. ,,zabrali,, pozemky a domy po odsunutých Němcích. Většina dospělých mužů, byla členy místního hasičského sboru, někteří z nich byli zakládajícími a významnými činovníky. Kupříkladu bratr Tomáš Prajer-obecní kovář, byl správce náčiní hasičského sboru, bratr Jan Kaňka–první lezec, bratr František Dáňa–vůdce samaritánské stráže a podobně. Na jejich místa nastoupili nově získaní členové. Konkrétně, správcem náčiní se stal automechanik bratr Václav Brož č.44, podvelitelem bratr Václav Kubašta č.23, zakrátko č.59, vzdělavatelem bratr František Brož č.33., samaritáni bratři Matěj Vítek č.52., a Tomáš Ondok č.41. Zjara roku 1946, pokračovalo vysídlování obyvatel z obce do pohraničních oblastí (36-do Jánského Údolí, 4-do Haklových Dvorů, 3-do Kaplice, 3- do Lipanovic). Podobně jako v ostatních hasičských sborech, také češnovičtí dobrovolní hasiči na schůzi z 2.2.1946, drželi ,,Tryznu,, tedy na slavnostní schůzi byla uctěna památka umučených a zemřelých hasičů v německých koncentračních táborech, přečteny byly proslovy. Na věž návesní kaple Svaté Anny, byly opět umístěny dva zvony, které byly o slavnosti (o pouti sv.Anny) 30.června 1946 posvěceny pištínským panem farářem Karlem Radou. Jednomu dáno jméno ,,Svatá Anna,, a druhému ,,Marie-královna míru,, (na památku osvobození). V obci se opět mohl vyhlašovat požární poplach šturmováním, steně jako v minulosti, na oba nové zvony najednou. Až dosud byl vybírán členský příspěvek od činných hasičů 8 Kč a od přispívajících 12 Kč. Podle nového nařízení, od roku 1946, členské příspěvky činných členů platila obec. Zemřel-li hasič, nadále se vybíralo 50 Kč od každého člena na hudbu a věnec. V této době, se v naší obci někteří občané stali členy různých politických stran, které v době poválečné začaly obnovovat svou činnost. Když 26.5.1946 proběhly volby politických stran, tak v Češnovicích, které tehdy čítali 69 domů a zhruba 240 obyvatel, nejvíce obdrželi 78 hlasů komunisté, 57 hlasů sociální demokraté, 35 hlasů Strana lidová a 6 hlasů Národní socialisté. Na základě těchto voleb došlo k novému sestavení MNV. 14. března 1947, opět postihla naši obec velká povodeň, neboť tehdy do tajícího sněhu začalo pršet. V návesním rybníku Velká Strana začala rychle stoupat voda, která rozlámala ledovou plochu na obrovské kry a ty se pak zaklínily v mostu a bránily vodě v odtoku. Tehdy byly zatopeny usedlosti č.2., 30., 3., a 16. Přestože nový most z roku 1939 byl mnohem průchodnější nežli starý dvou obloukový-kamenný, museli i nyní hasiči ledové kry rozsekávat a postupně uvolňovat tak, aby nebránili odtoku vody z návsi. Zato poté, od 1.května do září téhož roku pršelo pouze jednou a řadu dní byla tropická vedra. V této těsně poválečné době, byla na území okresu České Budějovice řada hasičských sborů, hlavně ve větších obcích a městech, které byly nyní vybavovány motorovými přepravními automobily s možností zápřahu dvoukolových motorových stříkaček. Většina těchto vozidel byla tzv. Trofejní, neboť pocházela z pozůstalosti osvobozeneckých, ale i poražených okupačních armád. Tato vozidla byla zpočátku majetkem národních výborů, byla soustřeďována a evidována , ale zakrátko se prostřednictvím fondu národní obnovy dostávali do vybavení hlavně větších hasičských sborů. Na všechny hasičské sbory se v počátku samozřejmě nedostalo, obzvláště v menších obcích to zůstávalo pouhým přáním, takže hasiči i se stříkačkou, byť motorovou, se stále přepravovali pomocí koňské požární přípřeže, zhruba v 75%. Stejně tak tomu bylo i v Češnovicích, kde naštěstí do hasičského sboru vstoupila řada mladých členů, kteří měli zcela jasno v tom, že takový automobil v majetku dobrovolného hasičského sboru by přinesl řadu výhod. Daleko rychleji se jím lze dopravit k zásahu kamkoliv i na větší vzdálenost, nežli to dosud umožňovalo koňské spřežení. Hlavně by se hasiči stali nezávislými na tomto spřežení, s jehož půjčováním bývali někdy i určité problémy. Koně totiž znamenaly nenahraditelné a stále vytížené pomocníky v tehdejším způsobu zemědělství a vlastnili je pouze velcí zemědělci (sedláci). Ovšem v tomto období se pokrok nedal zastavit, mladí lidé z naší obce již z praxe dobře věděli, jakými pomocníky jsou automobily. Obcí projížděli, ale setkávali se s nimi v zaměstnání, obyvatelé z obce dojížděli autobusy do Českých Budějovic, setkávali se s nimi v zaměstnání ve zlivské továrně na šamotové zboží, v mydlovarské elektrárně, i na sousedním lignitovém dolu Svatopluk. Dá se předpokládat, že již v konci roku 1945, se češnovičtí hasiči vážně zabývali myšlenkou, pořídit si vlastní přepravní automobil. V následujícím roce, 3.února 1946, zakoupili od hasičského sboru v Dívčicích rozměrnější osobní automobil tovární značky Laurin-Klement, za 7 000 Kčs. Byl to starší, kdysi luxusní otevřený kabriolet, který nepocházel s Fondu národní obnovy, nebyl ani konfiskátem. Tamní hasiči jej získali koupí od jakéhosi bohatého řezníka koupí. Přestože se pro toto poválečné období nedochovalo příliš mnoho zpráv o činnosti našeho hasičského sboru, lze již mnohé události dokreslit vyprávěním starých pamětníků. Podle nich, koupi tohoto automobilu zprostředkoval člen sboru, bratr Jan Vojtěch z Češnovic č.43, který pracoval na dole Svatopluk s dívčickými členy SDH. Ostatní bylo již dílem jednání mezi oběma hasičskými sbory. První přepravní automobil sboru dobrovolných hasičů v Češnovicích, byl tedy tovární značky Laurin a Klement, řady S, otevřený kabriolet, vyrobený pravděpodobně na počátku dvacátých let. Poté co si jej místní hasiči přivezli, způsobil veliké nadšení, ale zakrátko na něm začali vadit loukoťová dřevěná kola i další věci. Ke slovu přišly návrhy a nápady, začalo se jednat o celkové přestavbě na vozidlo vyloženě hasičské, otevřené, s bočním posedem. V češnovickém hasičském sboru byla parta velice zručných řemeslníků, mající navíc již motorismus takzvaně v krvi (mezi nimi i pozdější automobilový závodník Václav Brož č.44), kteří se do přestavby automobilu pustili sami, dokončena byla až v roce 1949. Všeobecně mezi hasiči se propagovalo heslo ,,Mládí vpřed,, a tak v Češnovicích nejen že vedení sboru bylo omlazeno, ale za členy vstoupilo několik nových mladých lidí. Z této doby existuje kniha o složení slibu nově přijatých členů. Únorové události roku 1948, zatím nezpůsobily v naší obci téměř žádné zvláštní změny. Byl sice utvořen Akční výbor Národní fronty, složený ze zástupců všech místních politických stran, který však nevyvíjel téměř žádné aktivity. Vše zatím ještě fungovalo postaru, někteří obyvatelé obce vstupovali do nového období s obavami. Období let 1945-1948, je velice zajímavé i z řady dalších pohledů. Již v roce 1945, odprodali majitelé usedlosti čp.3, pás svého lesa v tzv. Češnovických pasekách (směr na Zliv), bohatému lékárníkovi Welflovi z Českých Budějovic, který si tam v krátkém čase postavil lesní srubový dům a u něho zřídil menší zvěřinec ve voliérách. Protože bylo krátce po válce a jeho bungalov byl daleko od civilizace, interiér oplýval různými zbraněmi na svou obranu. Nebyla to však tehdy jediná novostavba v katastru obce, která vznikla na zeleném drnu, daleko od centrální obce. Obyvatelé obce, kteří po válce vysídlili do pohraničí, ještě před odchodem z obce vyřešili předání, nebo prodej svých obydlí i malých políček a luk. V poloze „Za Lesíkama“, tehdy koupí získal pozemek pan Milota, obchodník (zv. hokynář) s drobnějšími zemědělskými produkty, které nakupoval u zdejších zemědělců a prodával v Č.Budějovicích a na oplátku přivážel potřeby do domácností. V naší obci byl pro svou povahu velmi oblíbený, často zde přebýval. Není tedy divu že si zde koupí opatřil zmíněný pozemek a na něm vybudoval pro svou rodinu obytné stavení. Většinou dřevěné hospodářské objekty, vysázel stromoví a pozemek oplotil. Zde rodina žila a několik let pěstovala větší množství drůbeže a krocanů. Další stavbou, byť v těsném sousedství zdejšího katastru, která byla v této době již započata a částečně již vyzděna a ihned zbořena, byla tzv.Michlovo chata, na samém rohu tzv. Suského remízu, směr k Picině, pouze asi 10 metrů od češnovického katastru. Michl byl bohatý řezník z Č.Budějovic a ještě během stavby změnil názor a po dohodě s panem Toningerem, majitelem Piciny, získal jiný, pro rekreační přebývání jistě výhodnější pozemek. V těsné blízkosti staré schwarzenbergské myslivny Piciny, která byla v letních měsících oblíbena houbaři a turisty, byl zde provozován hostinec, v sousedícím rybníku bylo hezké koupání. Zajímavými stavbami z doby těsně po roce 1945, byly dřevěné rozhledny nad výškovými triangulačnímu body, které čněly nad vrcholky lesních velikánů a to v Zálužických pasekách, v Lesíkách, v pravo při silnici do Č.Budějovic a daleko nejvyšší, byla tato rozhledna v lese Obecný, blíže k čejkovické cesty. Další velice zajímavou, ale vážnou aktivitou tehdejšího vedení obce, byla velká snaha, postavit v Češnovicích měšťanskou školu. Ta měla s konečnou platností nahradit provizorní vyučování v několika budovách ve Zlivi. Rozhodující komise váhala, neboť silný argument češnovických byl, že obec leží na hlavní státní silnici a hlavně příslib že veškeré dříví na stavbu budovy, včetně krovu, bude darováno obcí zdarma. Jak to dopadlo je známo, nová budova měšťanské školy, byla postavena v polovině padesátých let ve Zlivi. V tomto období byl zajímavý také vznik a rozvoj některých řemeslnických živností v naší obci. Z nich za zmínku stojí prodej obecní kovárny, již 29.11.1945, panu Františku Brožovi, kováři z Červeného Újezda, rodáku z obce. Též kolářská dílna pana Václava Kubašty, který zprvu odkoupil malý domek č.59. od zedníka Miloty, jenž v roce 1945 vysídlil do pohraničí. Rok na to, zde pan Kubašta vystavěl na místu obrovské jámy po těžbě písku nový, podsklepený rodinný dům a u něho z bývalé stodoly prostornou kolářskou dílnu. V této bylo později, mimo jiné přestavěno hasičské auto zv.Laura. Vzniklo zde několik automobilových podvozků, selských povozů, ručních vozíků, řada jednotlivých kol a částí povozů na objednávku, též nějaký ten trakař, ale i selské kočáry a méně náročné pričky pro koňský zápřah a podobě. Protože majitel byl vášnivý včelař, vznikla zde i řada včelích příbytků-úlů i několik krásných včelínů, včetně spolkového na Picině. Co se týká obchodu s koloniálním zbožím v domku č.54, ten byl již v únoru r.1948 zrušen a nahrazen provizorní prodejnou ,,Jednota“, v místnosti při usedlosti čp.3. (zde se prodávalo až do roku 1978). V obci založilo několik soukromých zemědělců v roce 1949 ,,Strojní družstvo,, které si do společného vlastnictví koupilo traktor, samovaz, pluh a valník na bantamových kolech. Pokrokově smýšlející zemědělci si tak společně chtěli ulehčit odvěkou těžkou práci v zemědělství a chtěli pomoci i ostatním. Podle jednatelské knihy OHJ č.62. Č.Budějovice, byla v Češnovicích 11.7.1948 schůze II. obvodu OHJ. Vzdělavateli bratru Fr. Brožovi čp.33., bylo přípisem OHJ uloženo, aby organizoval a cvičil dorost, zakrátko byl ve sboru zvolen i předsedou zábavního výboru. Jedním z jeho návrhů bylo, zakoupit promítací přístroj a promítat kino, což by přilákalo mládež a navíc by to přineslo zisk do pokladny. Na řádně ohlášené členské schůzi ze 7.2.1949, bylo v místním hostinci přítomno 29 členů sboru. Tehdy pro nemoc odstoupil velitel, bratr Antonín Novotný a na jeho místo byl zvolen bratr Václav Kubašta, dosavadní podvelitel. Do této funkce zvolen pak bratr Antonín Kadlec čp.19., vedoucím samaritánské stráže Josef Vlášek čp.1., a pokladníkem Josef Mazanec čp.66. Odstupující zasloužilý velitel Antonín Novotný, byl na této schůzi jednohlasně zvolen ,,Čestným členem sboru dobrovolných hasičů v Češnovicích“. Za činné členy tehdy platila příspěvky obec, přispívající platili 42 Kč. Všichni se snažili pracovat podle tehdy platného hesla ,,Nepoznáme dobrého hasiče podle řeči, ale podle práce kterou vykonal pro celek a svého bližního,,. Ze zápisů je zřejmé, že bylo neustále apelováno na hasičskou kázeň a morálku. V roce 1949, byla dokončena přestavba prvního přepravního automobilu češnovického hasičského sboru, asi takto. Zadní část původní karoserie, byla z automobilu odstraněna a nahrazena lavičkami pro boční posed hasičů. Pod lavičkami byly schránky na hadice a nahoře, nad nimi žebřík. Četné práce na přestavbě karoserie, byly prováděny v kolářské dílně velice agilního člena a pozdějšího velitele sboru, bratra Václava Kubašty čp.59. Na zadní část rámu tohoto vozidla, bylo přimontováno tažné zařízení, pro připojení motorové stříkačky. Loukoťová kola byla vyměněna za kovová disková s bantamovými pneumatikami. Tím samozřejmě došlo i k nutným úpravám na podvozku, jež v místní kovárně provedl bratr Josef Kozel čp.24. Na přestavbě tohoto vozidla, samozřejmě pomáhali i někteří další členové sboru. Veškeré práce byly však provedeny velice pečlivě a kvalitně, takže poté automobil vypadal tak, jakoby přestavbu provedla některá z mála renomovaných firem v Čechách, těmito přestavbami se zabývající. Původní zůstala řada prvků oplývajících mosazí. Byl to velice krásný automobil, který místním hasičům přirostl k srdci, začali mu důvěrně říkat ,,Laura“. Laura byla jejich pýchou a kdekoliv se s ní objevili, našlo se vždy hojně obdivovatelů. Ale přestože v této době byla fotografie již zcela běžnou záležitostí, zřejmě nikdo toto vzácné vozidlo nezachytil a my jej zde bohužel nemůžeme prezentovat. Bouřlivá padesátá létaNa výroční členskou schůzi z 9.2.1950, se v určenou hodinu nesešel dostatečný počet členů, proto o hodinu později se konala druhá valná hromada, za přítomnosti 28 členů. A bylo o čem diskutovat. Již delší dobu se nekonaly schůze, ani žádné cvičení z důvodů, že nebyly schváleny nové cvičební řády. V pokladně sboru bylo zřejmě málo finančních prostředků a tak v návrzích zaznělo, aby mimo členský příspěvek, každý zaplatil ještě ,,za sebe 50 Kč, neboť je nutné pozvednout sborovou pokladnu“. Zdá se tedy že vadilo i to, že části činných členů platil příspěvky MNV. Zhruba v této době, byl bratr Václav Kubašta zvolen velitelem II.obvodu-Hluboká nad Vltavou, jenž byl součástí okresní hasičské jednoty č.62. českobudějovická, což byla funkce významná, přesahující daleko rámec sboru. Byl velice schopný, zkušený a cílevědomý člověk, funkci převzal zřejmě po dlouholetém veliteli tohoto druhého obvodu, jímž byl Josef Kudrle z Tupes. Pro dokreslení nutno uvést, že OHJ č.62. českobudějovická, měla takovéto 4. obvody, se zhruba 165 hasičskými sbory a tento obvod č.II.-Hluboká nad Vltavou, byl vlastně bývalá hasičská župa č.108-Hlubocká. Každý z obvodů měl ještě několik okrsků. Velitelem zdejšího okrsku v této době byl bratr Jaroslav Pešek z Pištína. Důležitou funkci ve vedení OHJ č.62, měl též bratr Josef Jírovec ze sousedního dvora Suchá. Neurovnané záležitosti v češnovickém sboru z počátku padesátých let se začali uklidňovat. Není tedy divu, že sjezd zdejšího XI.okrsku byl naplánován do Češnovic, na 18.června 1950. Již od 6.hodin zrána probíhal budíček s hudbou která šla po jednotlivých staveních. Od 9.hodin vítání hostů, mimo jiných se dostavila i početná delegace hasičů z Tupes se svým hasičským praporem, v 10.15 hoď. mše svatá v kapli, v 11 hodin vztyčení státní vlajky u které stáli čestnou stráž členové nově vzniklé místní organizace Československého svazu mládeže (ČSSM) a následovaly proslovy. Ve 12 hodin hasiči místní a ze Zlivi předvedli parádní, i poplachové cvičení. Podle údajů z obecní kroniky, přítomno bylo 160 krojovaných hasičů, celkem asi 650 lidí.FOTO č.11. - Text: Sjezd XI.okrsku OHJ č.62., který se konal 18.června 1950 v Češnovicích. ( Dvě foto.) Toho dne se část hasičů na oplátku zúčastnila akce místních svazáků (členů ČSSM), totiž ,,Odhalení pomníku Julia Fučíka,, v parčíku Na Horánku. Hasičská slavnost byla odpoledne ukončena taneční zábavou. 31.července r.1950, navštívili češnovické hasiče tři členové velení OHJ č.62, z Českých Budějovic. Jmenovitě bratři Zabloudil, Návara, Ryklík a požadovali přehlídku pohotovosti hasičského sboru v místě. Předvedeno bylo jedno poplachové cvičení k úplné spokojenosti, po stránce strojnické bylo také vše v naprostém pořádku, oba strojníci na svém místě. Celkově bylo vše ve velmi dobrém pracovním tempu i po stránce administrativní.. Není divu že později, ve schůzi výboru OHJ č.62., z 22.10.1950, informoval první náměstek velitele OHJ, bratr Návara o podobných kontrolách ve více hasičských sborech a navrhoval pochvalné uznání sborům Češnovice, Dubičné, Mladé a Habří. ,,Tyto sbory mají hasičské zbrojnice v nejlepším pořádku, mužstvo ukázněné,,. Bratr V. Kubašta, jako velitel II. obvodu, se samozřejmě účastnil všech schůzí velení OHJ č.62, kde získával prvořadé informace o rozbíhajících se soutěžích požárních družstev a přenášel je do místních podmínek v češnovickém hasičském sboru. Doba byla již připravena na éru velkých soutěží požárních družstev s postupem vítězů do vyšších kol, kde mezi startem a cílem, začal být rozhodující čas, který měřila komise rozhodčích. Až dosud takovéto pojetí neexistovalo. V době válečné a starší, byla oblíbená tz. ,,Ukázka připravenosti sboru“. Ta se konala většinou o nějaké slavnosti, kdy místní hasiči předvedli požární útok na nějakou významnou budovu v místě, před zástupci z ostatních hasičských sborů a přihlížejícími diváky. Lezci předváděli svou odvahu a stoupaly po žebřících do obrovských výšek. V létech 1947-1948, se krátkodobě ujala tzv. ,,Praporková cvičení“, což byla skupinová pořadová cvičení v součinnosti se signalizací praporky, které cvičenci drželi v rukou. V létech 1948-1950 se ujal nový způsob soutěžení v ,,Rozvinování a svinování hadic“. Soutěže probíhaly bez vody, ale soutěžícím byl již měřen dosažený čas. Tato disciplína byla již těsným předchůdcem soutěží požárních družstev s postupem do vyšších kol, jak již bylo zmíněno. Z různých dobových zápisů lze vytušit určitou nevoli k novodobým snahám nařizovat a diktovat, situaci lze charakterizovat jako klid před bouří. Po roce 1950 nastalo období plné změn také v češnovickém hasičském sboru, ale i doba tragických osudů některých místních hasičských rodin. V tomto období se stalo pravidlem, že na úvod členských, ale obzvláště výročních schůzí, byly předčítány politické úvody a aktuality, byla čtena usnesení konferencí vyšších stupňů hasičských organizací. Do toho projevy zástupců MNV, KSČ, i jiných organizací NF a na závěr byla hrána státní hymna, nebo také zpívána píseň práce. Na členských schůzích byly čteny oběžníky, v nichž členové byli vyzýváni, aby řádně plnili povinnosti k lidově demokratickému státu. Některé staré hasiče to znechutilo tak, že pozvolna zanechávali činnosti. V roce 1950 také došlo ke změně dosavadního názvu dobrovolných hasičských sborů, nyní na Místní hasičské jednoty Svazu českého hasičstva. (MHJ SČH). Jejich represivní složka (zásahová jednotka, ale i soutěžní družstvo) byla nyní zvána Požární sbor místní hasičské jednoty SČH. Tyto se staly výkonnými orgány Národních výborů, proto velitele od nyní jmenoval MNV. Volby výboru MHJ SČH probíhaly podle kandidátky, která musela být předem schválená radou MNV. Výbor byl volen jednotně, předseda zvlášť. Členské schůze se konaly čtvrtletně, výborové schůze každý měsíc, neboť měsíčně muselo být odesláno hlášení o činnosti, stavu členské základny, benzinu, soutěžích, zásazích u požárů a podobně. Namísto dosavadního oslovení bratři, se začalo užívat ,,soudružky a soudruzi požárníci,,. Zakrátko namísto hasič, se vžívalo požárník, namísto starosta předseda atdl. Tato bouřlivá doba přinesla pro požární ochranu také pozitivní zákony, neboť veškeré technické vybavení zajišťovaly nyní národní výbory. V těchto nových podmínkách již nebylo zapotřebí, aby akceschopnost zásahového družstva závisela pouze na zisku z tanečních zábav, divadelních představení, půjčce, či daru obce. Proto mohla být v této době zrušena vkladní knížka češnovického hasičského sboru na dluhy za stříkačku, výzbroj a výstroj, z doby jeho založení. Ještě před rokem 1950 bylo hlásáno heslo ,,Každý hasič samaritánem,, avšak po dohodě ústředí SČH s Československým červeným křížem, ukončila k prvnímu červnu 1950 činnost samaritánská služba v hasičstvu a plně ji převzal ČsČK. Na další bouřlivé výroční schůzi místní hasičské jednoty v Češnovicích, z 29.3.1951, bylo přítomno 30 členů. Dále hosté z MNV, Národní fronty, velení OO SČH a velitel okresního požárního dozoru nadporučík Štěpka. Tehdy z funkce jednatele odstoupil bratr František Prokeš, takže na jeho místo byl zvolen bratr František Hovorka č.26., do funkce velitele byl zvolen oddaný hasič a požárník Antonín Kadlec č.19. Příspěvky za zásahové družstvo platil stále MNV, ostatním se platily z pokladny místní hasičské jednoty. Když 10.9.1952 zemřel první velitel hasičského sboru v Češnovicích, bratr Antonín Novotný a krátce na to měl pohřeb, byl na vlastní žádost ještě za svého života, pohřben v hasičském slavnostním stejnokroji. Na pohřbu bylo mimo hasičů a jiných účastníků, 37 uniformovaných hasičů z Češnovic. Když v sousedním Pištíně v roce 1951 slavili padesátileté trvání místní jednoty SČH, pozvání přijalo mnoho hostí. Nejvíce, 19 členů se dostavilo z Češnovic, podepsán V.Kubašta. Dochovala se fotografie nejčestnějších hostů této slavnosti, kde v popředí sedící, jsou ,,čestní členové“ tamní hasičské jednoty a za nimi stojící jsou Václav Kubašta a František Štegbauer, oba z Češnovic. FOTO č.12. Fotografie ze slavnosti v Pištíně r.1951. Stojící uprostřed Štegbauer František z Češnovic č.70., v pracovním kroji, vedle vpravo Václav Kubašta. Sedící jsou čestní členové. Jak již zmíněno Václav Kubašta, který byl v této době velitelem II.obvodu OHJ č.62., se účastnil všech schůzí velení OHJ a tam získané údaje o rozbíhajících se soutěžích požárních družstev v novém pojetí, přenášel a realizoval v domácí češnovické požární jednotě. Není proto divu že se požárníci z Češnovice zapojili ihned do nového pojetí soutěží a to družstvem mužů, které startovalo jistě již v roce 1952. Tehdy v prvém kole soutěže požárních družstev (4.5.1952), mezi družstvy Pištína, Dasného, Čejkovic a Češnovic, zvítězilo naše družstvo. Později, v okresním kole soutěže PD v Českých Budějovicích se umístilo na druhém místu o pouhých 0,3 bodu za družstvem Č.Budějovic. Družstvo bylo ve stále stejném složení: velitel-Antonín Kadlec čp.19, Josef Brož čp.59., Josef Brož čp.42., Jan Štegbauer čp.64., František Brož čp.11., František Brož čp.33., Adolf Ambrůžek čp.50., sedící je Karel Matějka čp.32 a Josef Vlášek čp.1., který na fotografii chybí. FOTO13: Soutěžní požární družstvo Češnovic z let r.1952-1954. Již tehdy začalo velmi úspěšné, až slavné tažení soutěžních požárních družstev Češnovic nejrůznějšími požárními soutěžemi, o nichž bude pojednáno později. V roce 1952, došlo k poměrně krátkodobým změnám, tentokráte Okresní hasičská jednota změnila název na Okresní organizace Českého svazu hasičstva (OO ČSH). Stále přibývalo administrativního hlášení a vyplňování dotazníků, a to jak pro místní hasičské jednoty, tak pro nadřízené orgány. Češnovická místní požární jednota začala systematicky školit nejen své členy, ale i obyvatelstvo obce se zaměřením na protipožární prevenci a civilní ochranu. Od 1.ledna 1953, došlo opět ke změně názvů a to Československý svaz hasičstva byl přejmenován na Československý svaz požární ochrany (ČSSPO, v Čechách ČSPO). Okresní organizace ČSH, byla přejmenována na Okresní výbor ČSPO a došlo také ke změně názvu hasičských jednot SČH, na Místní jednoty ČSPO. Výraznou záležitostí požární ochrany v prvé polovině padesátých let, se staly soutěže požárních družstev s postupem vítězů do vyšších soutěží. Touto cestou se ubírala činnost také naší místní jednoty ČSPO Češnovice, stejně tak bylo započato se zmíněnými preventivními prohlídkami domů i ostatních budov. Zpočátku za dozoru požárního technika, člena SNB a člena MNV, později byly hlídky složené již pouze z proškolených preventistů, členů místní požárnické jednoty prvními preventisty byli požárníci V.Kubašta a A.Kadlec). Preventivní protipožární prohlídky, byly velice účinnou a prozřetelnou záležitostí. V tomto období, tedy v počátku padesátých let, byl celostátně v souvislosti se znárodňováním a zabavováním soukromého majetku, také u nás v obci vyvíjen tlak na soukromé zemědělce, aby založili Jednotné zemědělské družstvo. To bylo založeno až na třetí pokus (1950,1953,1955). Při prvém pokusu došlo v roce 1950 ke zlikvidování soukromého strojního družstva, jehož společné zemědělské stroje a povozy jim byly zabaveny ve prospěch JZD, které se však pro odpor velkých zemědělců nezdařilo založit. Z toho důvodu v roce 1951, nastoupilo těchto devět zemědělců podmíněné tresty na svobodě, za neplnění státních dodávek zemědělských produktů. Režim ale přitvrdil, takže v souvislosti s tehdejšími způsoby znárodňování a drastickými praktikami okolo zakládání JZD, došlo při druhém pokusu o založení zemědělského družstva v Češnovicích, k vystěhování třech velice slušných a pracovitých rodin, do značně vzdálených koutů Čech. Muži, majitelé usedlostí, byli navíc protiprávně, křivě obviněni a řadu let žalářováni. Jejich majetek propadl státu. Ve všech případech šlo o rodáky, zakládající členy místního hasičského sboru, funkcionáře výboru SDH: Josefa Chaloupka čp.12., Tomáše Štěpánského čp.7., a Josefa Jiříka čp.15. Hluboce se skláníme před obrovským příkořím a utrpením, kterým museli tito naši členové a jejich rodiny projít, nebudou nikdy zapomenuti. Každý z nich měl zásluhy nejen o hasičský sbor, ale též i o rodnou obec Češnovice. Na pozemcích a v objektech těchto rolníků, začalo hospodařit JZD, které mělo trvání jeden rok a poté zaniklo. Neobdělávaná pole i objekty převzali na několik let do užívání sousední Státní Statky Suchá. V Jiříků statku byly tehdy ustájeny koně, v Štěpánského statku bydlel správce Suché a v Chaloupků statku i ve výměnkářské chalupě, bylo ubytováno několik rodin rychle se měnících zaměstnanců St. Statků Suchá. Při výroční členské schůzi MJ ČSPO Češnovice, konané 26.12.1953, byla provedena volba nového výboru. Také nyní došlo k velkým změnám. Na místo předsedy Františka Karpíška, byl zvolen jeho zeť František Brož čp.33., (Srna), technický úředník elektrárny Mydlovary. Jednatelem byl zvolen František Brož čp.11. a pokladníkem František Hála čp.55. Odstupující předseda František Karpíšek, byl zvolen ,,Čestným předsedou Místní jednoty ČSPO Češnovice“. Je vysoce pravděpodobné, že na této schůzi bylo také usneseno, že hektické politické události doby, nebudou přenášeny do práce místní jednoty ČSPO. Takové usnesení je velmi pravděpodobné, neboť v sousedním Pištíně se rozhodli velmi podobně, o čemž mají zápis v jednatelské knize. Začíná doba závazků na pomoc volebním programům MNV, závodům, zemědělství a podobně. Propagací práce požárníků mezi občany, se tehdy snažilo vedení MJ ČSPO, získávat nové členy. Z tohoto důvodu, byly pořádány tzv. ,,Hovory s občany,,. Začalo se dařit. Přestože se při práci v MJ ČSPO často setkávali zástupci vzájemně znepřátelených stran, přesto zde spolupracovali, nacvičovali, byly členy soutěžních družstev, neboť věděli že práce požárníků je správná, že měla a má smysl v každé době, v každém režimu. Za členy požárnické jednoty se tehdy přihlásilo i několik žen, mezi prvními Eva Hálová č.55, jejíž manžel byl velmi aktivní člen jednoty. Objevily se nové prvky, jako závazky na výsadbu stromků, údržba zeleně, jarní úklid. V obci byly vyčištěny veškeré předpokládané zdroje vody pro požární účely: Horánský rybníček, Malá strana, Velká strana a Břehovský potok v celé délce obce. Ale přes veškerou tuto snahu, měli 7.července 1954, požárníci co dělat s velkou povodní, kdy byly zatopeny domy č.2., 3., 16., a 30. Opět se zachraňovalo zvířectvo a lidé. Požárnické plesy a pouťové taneční zábavy s hudbou Babouci, patřily také k pravidelné činnosti jednoty. Ochotnické divadlo bylo v obci hráno v době poválečné a ještě v počátku padesátých let. Poslední divadelní představení ,,Lucerna,, od A. Jiráska, byla sehrána členy místní požárnické jednoty 30.května 1954, v hostinci Jednota u Václava Vališe. Poté byl divadelní spolek rozpuštěn a jeho chudý majetek převeden na požární jednotu (dodnes se zachovala oboustranná kulisa). Poté do obce začal dojíždět z Českých Budějovic promítač Čsl.st. filmu, který téměř pravidelně každý měsíc promítal již v odpoledních hodinách film pro děti, večer pro dospělé. Za tím účelem byly do sálu pohostinství zakoupeny další židle a do oken zatemnění. Kino bylo předem ohlašováno místním rozhlasem, jehož zřízení podpořili požárníci částkou 150 Kč. V měsíci srpnu 1954, byla činnost členů požární jednoty upoutána ke sklizni, výmlatu obilí a k pomocným žňovým pracím. Těsně před rokem 1955, doznala výzbroj členů požární jednoty značných změn. Obdrželi nové, tmavomodré pracovní obleky, opasky a spínky na boty, dále 20 kovových přileb armádního vzoru. Staré prvorepublikové přilby byly používány již pouze při slavnostních příležitostech. Odloženy byly také staré vycházkové stejnokroje a nahrazeny novými, vzor.1950. V polovině padesátých let, byly někteří charakterní a zodpovědní členové místní požárnické jednoty voleni do výboru Místního národního výboru. Tehdy došlo k opětovnému nátlaku na velké zemědělce v obci, aby společně v obci založili JZD. Hlavně z iniciativy tehdejšího předsedy MNV, bylo místním rolníkům spíše přátelsky vysvětleno, že jinde již JZD úspěšně existují a že ze strany tehdejších mocných (kteří nebyli obyvatelé Češnovic), je zde stále velké nebezpečí stěhování dalších rodin. A tak v roce 1955, na třetí pokus a již na stálo, bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo Češnovice. Jeho předsedou byl zvolen Josef Vlášek čp.1., významný člen místní požárnické jednoty. V roce 1956 si zemědělci postavili za domem čp.70. dvě zděné drůbežárny, kde významně brigádně pomáhali i místní požárníci. Závazek zněl na 200 hodin, odpracováno bylo však 326 hodin. Tuto historii lze doplnit tím, že v době žní, byla část slepic přendána do pojízdné slepičárny na ráfových kolech a postupně přemisťována, podle toho, jak byla pole sklízena. Byl to velice efektivní, bezztrátový způsob žní. V roce 1957 byl postaven kravín, rozorány meze a JZD začalo prosperovat. Místní jednotou ČSPO, byly ustanoveny protipožární žňové hlídky, jejichž pozornost byla upoutána hlavně ke sklizním a výmlatům obilí. Požárníci se brigádně zapojili o žních a později též do sklizně brambor, cukrové řepy. Pomáhali i při melioracích mokrých pozemků, tehdy se však rýhy kopaly ručně, stejně tak se pokládaly drenážní trubky. Členové požární jednoty byli též žádáni o brigádnickou pomoc při kladení kanalizačního řádu. Zatím jen v některých částech obce, pomohli však též i při výměně prken v tanečním sále pohostinství. V této souvislosti je nutné dodat, že kanalizační síť v obci tehdy, až na vyjímky, vůbec neexistovala a z většiny selských usedlostí, obzvláště v Dolánku, vytékala močůvka stále postaru, stočkou z vrat, až do potoka, či návesního rybníčku Velká strana. Z části obce zv.Horánek, byly okolo státní silnice pro tyto účely hluboké stoky po obou stranách státní silnice, kde se s kladením rour začínalo nejdříve. Členové místní jednoty ČSPO v Češnovicích plnili dál veškeré povinnosti k požární bezpečnosti obce a jejich obyvatel. Pilně nacvičovalo i soutěžní družstvo, které v roce 1954 zvítězilo v okrskové soutěži. V okresní soutěži na Hluboké n. Vltavou skončilo na 7. místu. Stále byl používán přepravní automobil ,,Laura,, a za ním tažena dvoukolová motorová stříkačka tovární značky Smekal. V roce následujícím 1955, se dostavily obrovské úspěchy omlazeného soutěžního družstva mužů a proto obdržela hasičská jednota Češnovice v pořadí druhý přepravní automobil tovární značky Chevrolet. Bylo to trofejní vozidlo, získané od hasičů z Hluboké nad Vltavou. Původní automobil ,,Laura,, byla poté darována a přemístěna do jakési dílny automobilových nadšenců a závodníků v Českých Budějovicích, kteří po několika létech s ní odjeli po vlastní ose do Itálie na závody, či sraz veteránů, kde se automobil velice líbil a získal nejvyšší ocenění. Tamní diváci byli nadšeni, obdivovali a fotografovali hasičské vozidlo, které přestavěli šikovní hasiči z Češnovic. Fotografie Laury zřejmě existuje kdesi v daleké Itálii, ale SDH Češnovice ji bohužel nemá. A však neexistuje ani zmínka, že by byl tento automobil zlikvidován. Navíc v současnosti je evidováno několik hasičských veteránů zn. Laurin-Klement s bočním posedem, takže jen lze doufat, že naše Laura snad někde jezdí dodnes. Ještě nežli se dostaneme k úspěchu naších hasičů, je vhodné zde vzpomenout i jinou výraznou událost poloviny padesátých let. V roce 1955, byla v Češnovicích založena organizace Svazarmu, jejíž členové postavili v lomu ,,Pod obecným“ střelnici na šest stojanů. Střelecké družstvo v roce 1956 zvítězilo v okresní soutěži a v roce následujícím bojovalo v I. lize střelecké soutěže, kde obsadilo 4.místo. Při místním Svazarmu působil kroužek modelářů, činný byl i kroužek pátrací. Slavné tažení soutěžemiDruhá polovina padesátých let, byla v Češnovicích obdobím počínajícího zklidňování situace, k čemuž značnou měrou přispěl úspěch soutěžního požárního družstva mužů i dalších češnovických družstev. Myšlenka požární ochrany obyvatelstva, objektů i úrody, byla pro všechny velmi dobrý a správný směr, navíc v soutěžních družstvech musela být výhradně a pouze nejlepší spolupráce, jako základ k dosažení vynikajících výsledků.Těsně před rokem 1955, byli mezi češnovickými požárníky již značné zkušenosti se soutěžením v tom smyslu, že nejlepších úspěchů mohou dosáhnout mladí lidé, nejlépe trénovaní sportovci, či lidé od přírody oplývající šikovností a přebytkem osobní energie. Z těchto důvodů došlo v počátku roku 1955 k omlazení soutěžního družstva. Ve stávajícím kádru byl již několik let fotbalista - bývalý reprezentant František Brož čp.33., a nyní přibyl další trénovaný sportovec, hokejista krajské úrovně, Václav Brož čp.54., který se stal velitelem družstva, přibyli i další velice výkonní jednotlivci, mnozí příjměním Brož, takže se někdy o tomto soutěžním družstvu hovořilo jako o družstvu Brožů (Z 9 členného družstva 5x Brož). Osobní kvality a nasazení každého jednotlivce bylo zřejmé, takže když v roce 1955 v prvém kole soutěže požárních družstev v Čejkovicích předvedli výsledek poctivých tréninků, tehdy provedly požární útok za 80 sec., a tím se stali absolutními vítězi soutěže. Druhé, okresní kolo se konalo v Hrdějovicích a opět se dostavil velký úspěch, neboť v konkurenci 64 požárních jednotek (soutěžních družstev) zvítězilo družstvo Češnovic. Mimo diplomu, zde družstvo obdrželo krásný, vyšívaný, cenný prapor ,,Vítězi okresní soutěže požárních družstev“. V obci se tento úspěch částečně očekával a proto do Hrdějovic přijeli kamarádi a příznivci z obce, mezi nimi také zástupci MNV. Všichni jim gratulovali, ale po tomto vítězství šlo tzv.,,do tuhého,,. Jelo se do Jindřichova Hradce, kde měli naši muži v krajském kole soutěže reprezentovat okres České Budějovice. Z Hrdějovic bylo proto převezeno do Češnovic veškeré vybavení štafetové dráhy (malá bariéra, velká bariéra s okénkem i bez, lávka, kladina) a začal ještě tvrdší trénink nežli předtím. Pořadová cvičení se cvičila většinou na silnici k Suché, která tehdy nebyla ještě asfaltová a byl zde velmi malý provoz. Za deště se nacvičovalo v sále místního pohostinství, dbalo se na vystupování v přísně vojenském stylu, což se tehdy vyžadovalo a hodnotilo. Útoky s vodou byly nacvičovány tak, aby každý ovládal kterékoliv číslo, kdyby došlo k losování (každý člen družstva měl na prsou a zádech bílý látkový terč s označením, kterému odpovídal přesně vyhrazený úkol). Když nadešlo třetí krajské kolo soutěže v Jindřichově Hradci, našemu družstvu vypověděla poslušnost motorová stříkačka a proto startovali v pořadí jako poslední a zdálo se, že je mnohé ztraceno. Předposlední na startu bylo tehdy soutěžní družstvo továrního sboru Elektrárna Mydlovary, které v požárním útoku docílilo nejlepšího času této krajské soutěže, 65 sec. Protože mydlovarští byly sousedé a pro naše požárníky v podstatě staří známí a to i ze zaměstnání, proto si od nich tehdy půjčili stříkačku PS-8. Soutěžní družstvo muselo startovat z uzavřeného automobilu, požární útok byl na 4 savice, 3 B hadice a všechny tři C proudy po 3 hadicích (vzdálenost terčů od základny 110 metrů). Navíc bylo nutné k rozdělovači donést náhradní 2 B hadice, vše v plné zbroji. Na nohou pracovní kožená obuv a k ní nohavice připnuté spínkami, na těžkých opascích sekerky a s kovovými přilbami na hlavách. Naše soutěžní družstvo tehdy však předčilo i Mydlovarské a dosáhlo nejlepšího času této krajské soutěže, to je útok za 63 sec. Zvítězili v obrovské konkurenci 136 družstev, včetně útvarů z povolání, závodních sborů a armádních družstev. Kromě diplomu pro vítěze, si naše družstvo domů přivezlo krásný vyšívaný prapor krajských vítězů ,,Vítězi krajské soutěže družstev PS“ a kyslíkový dýchací přístroj. Doma v obci i v blízkém okolí zpráva o krajském vítězství způsobila senzaci, přicházely gratulace. Členové soutěžního družstva věděli že nesmí polevit v ničem co dosud trénovali, neboť samozřejmě že po vítězství v kraji, následovala příprava na celostátní soutěž do Brna. Pravidla této nejvyšší celorepublikové soutěže stanovila start celého družstva v plné zbroji i s technikou z uzavřeného automobilu. Z tohoto důvodu byl do Češnovic zapůjčen od požární jednoty z Hluboké nad Vltavou automobil RN DVS-8, tedy s čerpadlem hnaným motorem tohoto vozidla. Poté se v Češnovicích nacvičovalo, jakoby šlo o život, nikdo ze soutěžního družstva netrávil volno jinak, než nacvičováním na nadcházející soutěž. Podle dosahovaných výkonů v tréninku se dá říci, že všichni členové tohoto družstva byly špičkovými sportovci a na soutěž do Brna odjížděli jako jedni z favoritů. Soutěžní družstvo mužů MJ ČSPO Češnovice z roku 1955, bylo neustále ve stejném složení: velitel-Václav Brož čp.54., zástupce velitele- Josef Brož čp.53., strojník-Josef Kozel čp.24., číslo 1.-František Brož (Bicek) čp.11., číslo 2.-Brož František (z krámku) čp.54., číslo 3.-Brož František (Srna) čp.33., číslo 4.-František Houška čp.22., číslo 5.- Adolf Ambrůžek čp.50., číslo 6.-Karel Matějka čp.38., náhradník- Jaroslav Brož čp.56. V Brně se IV. kolo celostátní soutěže odbývalo ve dnech 19.-21. srpna 1955. První byly na pořadu štafety s překážkami na 4x100 metrů, samozřejmě s předáváním štafetového kolíku. Začátek štafety se našim sice příliš nezdařil, neboť jednomu z členů upadl štafetový kolík, ale v závěru běžecká trénovanost velitele Václava Brože i dalších, přinesla čas opravdových favoritů. Před provedením hlavní disciplíny, tedy požárního útoku, se ale část družstva zhlédla v trochu odlišné koncepci provedení útoku, kterou předvedli jedni ze soupeřů. Z toho důvodu naše družstvo odjelo asi 12 km za Brno a tam, kdesi na škvárové ploše trénovali nové změny. Poté se museli narychlo vrátit zpět a provést před rozhodčími a diváky vlastní soutěžní útok. Docílený čas 87,3 sec., je zdaleka neuspokojil a dvanácté místo z 22 soutěžních družstev, bylo pro všechny členy našeho družstva zklamáním, neboť s tím co měli nacvičeno z Češnovic, by se museli umístit v prvé, čtvrtině soutěžících. FOTO Č.14.- Text: Družstvo MJ ČSPO Češnovice, vítězové okresní i krajské soutěže, účastníci celostátního kola v roce1955. Ohlasy na úspěch byly obrovské, vedení místní jednoty ČSPO přijalo množství gratulací, mimo jiné také od patronátního závodu Národního podnik Budvar. Je to největší úspěch, jakého lze v takovýchto soutěžích dosáhnout. Od následujících generací sklízeli a v budoucnu sklízet budou obdiv za vskutku příkladný a zodpovědný přístup k tréninkům a reprezentaci. Z pohledu historie požární ochrany okresu České Budějovice zůstanou prvními, kteří v celostátní soutěži požárních družstev - kategorie muži, reprezentovali okres České Budějovice. Koncem roku 1955 dosloužil první přepravní automobil sboru, přezdívaný ,,Laura,. Z toho důvodu, byl od místní jednoty ČSPO z Hluboké na Vltavou získán rychlý automobil vhodný pro přepravu osob i techniky, původně trofejní vozidlo tovární značky Chevrolet -M, 5766075, rok výroby 1936, v konci války používaný spojenci jako sanitka. Původní požární vozidlo češnovických hasičů s bočním posedem pro hasiče, získala parta automobilových nadšenců z Českých Budějovic. Foto Č.15. - Text: Rychlé požární vozidlo Chevrolet, které sloužilo v Češnovicích od roku 1956. Dne 6listopadu 1955 odpoledne, vypukl v Češnovicích požár, na půdě usedlosti č.3., nad obytnou částí. Tehdy se vznítily saze v komíně a prasklinou se oheň rozšířil na seno uskladněného na půdě, hořely též stropní trámy a krov. Narychlo musel být vyklizen též místní obchod Jednota, neboť všechny zasažené stropy musely být proráženy, aby voda z nich mohla vytéci co nejrychleji. Rychlým zásahem pouze místních požárníků, byl tento požár zlikvidován. Na výroční schůzi v konci roku 1955 zazněl závazek, že v příštím roce se Češnovice zúčastní soutěží dvěma družstvy mužů, dále byla přijata také řada jiných hodnotných závazků. Školení zemědělských pracovníků, požární hlídky o žních, patronátní smlouvy, účast na oslavách prvního máje, protipožární prohlídky domků a zemědělských budov, dohled nad dodržováním protipožárních předpisů, byl přislíben požární dozor i nad Státními statky ve dvoře Suchá. Úspěch a práce požárníků oslovil obyvatele obce natolik, že začali ve značně vyšší míře vstupovat za členy, obzvláště ženy. V průběhu roku 1956 přistoupilo 47 žen a 3 muži, takže počet členů Místní jednoty ČSSPO Češnovice, vzrostl na 112. Na výroční členské schůzi r.1956, ve vyzdobeném sále pohostinství, zahájili žákyně a dorostenky schůzi kulturním pásmem, (recitací, písněmi, tancem a scénkami) což se zalíbilo a bylo přenášeno do dalších nejen roků, ale i desetiletí. Následovala léta rozkvětu, začala se dařit práce s dětmi, dorostem, dorostenkami, o mužích ani nemluvě. Ujala se námětová cvičení, v tanečním sálu místního hostince byly promítány filmy s požární tematikou, požárníci pořádali plesy a pouťové zábavy, probíhaly školení a kurzy, brigádně bylo pomáháno místnímu JZD, byl sbírán kovový odpad pro hutě, členové JZD byli školeni o protipožární bezpečnosti, byly uzavírány závazky, podávána hlášení. Václav Brož - velitel soutěžního družstva z Brna, byl v roce 1956 zvolen velitelem Místní jednoty ČSPO Češnovice. Byl vyslán do požární školy v Bílých Poličanech a pro další léta se stal výraznou osobností nejen naší jednoty, ale i v širším měřítku okresu. Podobně tak předseda požárnické jednoty František Brož čp.33 (Srna), se stal referentem mládeže při Okresním výboru ČSPO v Českých Budějovicích, kde odvedl pro zvýšení zájmu žákovských družstev o soutěže, značný kus práce. Navíc byl rozhodčím požárnických soutěží, spíše nižších stupňů. Pro rok 1956, byla Češnovicích do požárních soutěží vycvičena dvě družstva mužů a jedno kombinované družstvo dorostenek s dorostenci. To na právě chystané okrskové a okresní kolo soutěže družstev, které zajišťovala Místní jednota ČSPO Češnovice. Okrskové kolo se konalo 27.5.1956 na obecním hřišti za domkem č.69., kde devět soutěžících družstev provedlo útoky bez vody, tzv. na sucho. Velitelem soutěže byl Václav Kubašta, byl i jedním z rozhodčích. Foto č.16 Nástup soutěžních družstev při okrskové soutěži v Češnovicích z 27.5. 1956. Velice pečlivě připravené okresní kolo soutěže, proběhlo 17.června 1956, za účasti 37 družstev z celého okresu České Budějovice. Vlastní soutěž se konala severně od obce, na lukách zvaných ,, Za Volmanů,, tedy zhruba za usedlostí č.13. Potok tekoucí do Bezdreva byl přehrazen a z něho byla pak čerpána voda pro všechny požární útoky, které se odbývaly na zmíněném levém břehu potoka. Byly zde též štafetové dráhy. Velitelem této okresní soutěže, byl opět Václav Kubašta č.59., pro všechny účastníky soutěže zajistila místní požární jednota oběd. Od místního JZD, byli odkoupeni dva vepři o váze zhruba 90 kg, od vojáků zapůjčeny dvě polní kuchyně, které stály na pravém břehu potoka v blízkosti splavu, na lukách zv.,,Za Voráčků,, za usedlostí čp.18. Tato soutěž se těšila velikému zájmu, podle odhadu tehdejšího kronikáře a předsedy místní požárnické jednoty, se tehdy sešlo na 1300 lidí. V obci takové shromáždění lidu dosud nebylo. Nad soutěžícími dohlíželo několik rozhodčích. Velice ambiciozní družstvo muži Češnovice I., bylo vyřazeno již v prvém, obvodovém kole a zcela nové, jistě velmi dobře vycvičené družstvo Češnovice II., v této okresní soutěži obsadilo druhé místo. Kombinované družstvo dorostenek s dorostenci zde zvítězilo s naprostou převahou. FOTO č.17 Snímek z okresní soutěže požárních družstev v Češnovicích 17.6.1956. 2x Soutěžení v požárních disciplínách se ve všech požárních jednotách úctyhodně rozbíhalo, stalo se masovou záležitostí. Všichni naši členové úspěšného soutěžního družstva z Brna, se stali vyhledávanými odborníky a trenéry soutěžních družstev v některých okolních místních jednotách ČSPO a to nejen mužů, ale žen i žactva. V těchto místních jednotách ČSPO, i jinde, značně pozvedli úroveň požárního sportu. Veškerá soutěžní družstva jimi vycvičená, byla vždy v každé kategorii nejtěžšími soupeři, o čemž bude pojednáno zakrátko. V tomto výcviku nejvíce vynikali předseda jednoty František Brož čp.33 (zv.Srna) a velitel Václav Brož čp.54. Jistě pomáhali s přípravou a výcvikem družstvům Sudárna Hluboká nad Vltavou, vojenskému družstvu Turbina, ženám ze Žabovřesk, Čejkovic, i jiným. Mnoho času věnovali též mládeži v obci. Jejich práce přinášela ovoce. V roce 1956, po pouťové taneční zábavě, kdosi spíše k ránu úmyslně zapálil dřevěnou boudu nedaleko od štítu pohostinství, která sloužila hlavně pro sběr mléka, ale též pro vylepování plakátů. Zcela tehdy shořela. Výroční schůze z 6.1.1957, která se konala ve vyzdobeném sále pohostinství Jednota, se zúčastnilo 69 členů místní jednoty. O rok později se výroční schůze zúčastnilo 80 členů. Navíc zde byly hosté z požárnické jednoty Pištín, MNV, JZD, KSČ, Svazarmu, místní organizace žen a svazu mládeže. V roce 1957, se požární družstva žákyň a dorostenek zúčastnila I. kola soutěže požárních družstev. Obě zvítězila s převahou ve svých kategoriích, stejně tak i ve II. kole v Plané u Č. Budějovic. V následujícím roce, obě družstva byla stejně úspěšná a to jak v Pištíně, tak ve Zlivi. V roce 1958 se ,,ostřílené,, družstvo dorostenek zúčastnilo námětového cvičení při slavnostním předávání nové požární zbrojnice ve Zlivi, kde toto družstvo provedlo s naprostou jistotou útok na hořící objekt. Provedlo jej rychleji nežli domácí muži, za češ bylo přihlížejícími diváky potleskem pochváleno, taktéž rozhodčími a dozorčími orgány. V témže roce se družstvo mužů zúčastnilo námětového cvičení – hašení zámku Hluboká nad Vltavou. Svého úkolu se zhostilo na výbornou, napojili se na zdroj vody a poté z jedné z nejvyšších věží zámku skrápěli střechy jihočeské perly mezi zámky. V tomto období vykonával funkci předsedy místní požárnické jednoty v Češnovicích František Brož čp.33, velitelem byl Václav Brož čp. 54, pokladníkem František Hála čp.55 a jednatelem Václav Vališ čp.71. V tomto složení pracoval tento výbor velice úspěšně několik desetiletí. Když v roce 1964 zemřel František Hála, na jeden rok jej zastoupil poctivý a oddaný člen požární jednoty Josef Mazanec čp.66. Poté se na řadu let osvědčil pokladníkem František Houška čp.22. V období těsně před rokem 1960, se dařilo také soutěžním družstvům v sousedním Pištíně a tak není divu, že se mezi obyvateli obou vesnic polemizovalo o tom, které družstvo mužů je lepší. Z tohoto důvodu se vážně jednalo o soutěži požárních družstev z Češnovic a Pištína. Tato soutěž se měla konat dvakrát v roce, a to o pouti sv. Anny v Češnovicích a na sv. Vavřince v Pištíně. Zůstalo však pouze u slov, což je nesmírná škoda, neboť by se jednalo o určitý prototyp nejstarší pohárové soutěže v okrese. První pohárová soutěž ,,Mydlovarský kahan“ vznikla až v roce 1964. 13.srpna 1959, postihla nejníže položenou část obce povodeň. Kronikář obce uvádí, že v obytných místnostech domu čp.2, bylo 20 cm vody, v usedlosti čp.3., bylo 51 cm vody a v domku čp.47., bylo 5 cm vody. Samozřejmě, že místní požárníci byly v pohotovosti a pomáhali, kde toho jen bylo zapotřebí. Přesto že se v roce 1960 soutěže požárních družstev nekonaly, dá se konstatovat, že v období padesátých i šedesátých let, vždy některé ze soutěžních družstev MJ ČSPO Češnovice zvítězilo v okrskové soutěži a postoupilo do soutěže okresní, ale i krajské. Některá okresní, ale i krajská kola neměla pokračování, takže řada krajských kol ,,utekla,, ale také i celostátní soutěž. To když se v roce 1959 zdařilo zvítězit družstvu žáků v krajském kole konaném v Netolicích. Navíc velitel tohoto žákovského družstva František Kadlec čp.19., tehdy desetiletý hoch, byl vyhodnocen jako nejlepší velitel krajské soutěže v kategorii žactvo. Hlavně pro rázný styl velení a bezchybné vystupování. Toto soutěžní družstvo ve svém stylu vycvičil velitel a předseda místní požární jednoty, oba účastníci celostátního kola v Brně. Družstvo žáků dosáhlo tedy podobného úspěchu, jako jejich trenéři v roce 1955, ovšem smůla byla v tom, že pro kategorii žactvo, se v tomto roce čtvrté, celostátní kolo soutěže nekonalo. Tehdy v Netolicích, bylo neméně úspěšné také družstvo dorostenek z Češnovic, které skončilo na velice hezkém 2.místu. Jeho členka Vlasta Nováková čp.10., zde v soutěži jednotlivců obsadila 3. místo. Marie Šafaříková čp.29., v téže soutěži obsadila 2.místo a měla právo se zúčastnit celostátního kola na Slovensku. Pro značnou vzdálenost se této nejvyšší soutěže jednotlivců ve své kategorii nezúčastnila. Nutno vzpomenout také úspěch Jaroslava Brože čp.56, z roku 1959, který v okresním kole v Českých Budějovicíc, kategorie muži jednotlivci zvítězil a postoupil do kola krajského v Netolicích, kde obsadil velmi hezké 3.místo. Úspěchů v soutěžích bylo tolik, že nelze každý zde připomínat. Proto v kapitole ,,Přílohy“ je tabulka, kde jsou zaznamenány snad všechny úspěchy do třetího místa. Těch však mohlo být i více, neboť po delším čase se úspěchy staly samozřejmostí a již tak zevšedněly, že diplomy se nearchivovaly a v dobových zápisech se ani neobjevili. Souhrnný výsledek z let 1952-1962 uvádí, že češnovická požární družstva v různých kategoriích a soutěžích získala nejméně 29. prvních míst a 4. místa druhá. Kronikář požární jednoty si v dobovém zápise pochvaluje,, Je to radost, dívat se na práci našich družstev a je jistě velkou ctí naší jednoty, být stále první v okrese České Budějovice,,. Někteří členové žákovských družstev byli za odměnu vysláni do požárnického pionýrského tábora Myjava u Blatné. Josef Novák čp.10., ml., splnil již v roce 1958 podmínky odznaku ,,Mladý požárník“, který tehdy obdržel jako jeden z prvních v okrese České Budějovice. O dva roky později, předával zástupce OV ČSPO, úspěšnému družstvu žáků ještě několik dalších odznaků Mladý požárník a místní jednotě ČSPO Češnovice ,,Čestné uznání ÚV ČSPO“. Z mládeže byly tvořeny žňové hlídky. Požárníci se zavázali pomáhat při nočních výmlatech, neboť JZD vlastnilo mlátičku na obilí s takovým příkonem motoru, že jestliže výmlat probíhal přes den, obzvláště za poledne, neudržitelně padal hlavní jistič v transformátoru. To potom musela sedět na židli u transformátoru některá ze starších členek JZD a při každém spadnutí jističe, jej asi metrovým klackem opět natáhla. Neuskutečněnými plány z konce šedesátých let, zůstalo založení úderky ČSPO v Češnovicích a nebo založení a uvedené do soutěží požárního družstva JZD Češnovice. Neuskutečněný zůstal též záměr přestavět a rozšířit stávající zbrojnici z roku 1936, stejně tak nedošlo k zavedení poplachové sirény do stávající zbrojnice. Výroční schůze v počátku roku 1962, se zúčastnilo 62 mužů, 50 žen a 14 mladých požárníků. Závazky směřovaly k preventivním prohlídkám objektů, na pomoc programu MNV, na pomoc zemědělství, školení strojníků, převzetí techniky do socialistické péče. Dále byly pořádány plesy, pouťě s budíčkem a taneční zábavou. Za Okresní výbor ČSPO zde bývali takové osobnosti, jako Ludvík Babka, Kristína Hejduková, Stanislav Hejcman a další. Spíše zajímavostí je, že v roce 1960 převzalo předsednictvo OV ČSPO péči nad zvýšením stavu slepic a tím i dodávek vajec v JZD Češnovice. Za OV SPO, podepsán Stanislav Šimon (fakt je, že v tomto období byl přistavěn ještě třetí objekt drůbežárny a k tomu dále fungovaly dvě drůbežárny pojízdné, které byly přesouvány po již sklizených polích). Velká voda postihla obec 27.června 196O, když v noci přišla průtrž mračen s vichřicí, takže byly zaplaveny také pole a louky, kde též vznikly nemalé škody. V roce 196O, byly Češnovice sloučeny pod jeden Místní národní výbor Pištín. O rok později, v roce 1961, bylo sloučeno místní Jednotné zemědělské družstvo pod ,,JZD Blata,, se sídlem v Pištíně. V roce 1962 místní požárníci zlikvidovali požár lesa v Bysinch, podobně jako 24.července 1963, kdy po úderu blesku hořela v Češnovicích stodola u Ondoků č.41. Soutěžní družstvo dorostenek a dorostenců z Češnovic, r. 1959. Václav Brož byl typem příkladně rázného, až přísně vystupujícího velitele, za kterým bezvýhradně stálo perfektně vycvičené mužstvo a v tomto duchu byla cvičena všechna další češnovická soutěžní družstva. Tato naše družstva se stala všude středem pozornosti, byla sledována na každém kroku. Mnozí obdivovali jiní je ale sledovali se záští. Někteří soupeři slídili i po malých chybách, kterých si u jiných družstev nikdo nevšímal, podezříváni byli též z úprav na technice. Neporazitelnost češnovických soutěžních družstev občas vyústila až v hádku zda měli, či neměli dostat trestné body, někteří ač nebyli rozhodčími soutěže, oháněli se časem naměřeným na svých stopkách. Jindy, kdosi záměrně otevřel u stříkačky druhý, v soutěži nepoužívaný výtlakový ventil a tak chtěl naše družstvo mužů poškodit, což mu ale nevyšlo, neboť úskok byl včas odhalen. Ve své obci požárníci v tomto období pomáhali zemědělcům při špičkových pracích, při meliorování polí, pomáhali při úpravě obce, prováděli preventivní prohlídky domů a objektů, mládež držela žňové hlídky. Bylo provedeno několik námětových cvičení na zemědělské objekty, obzvláště kravín. Provádělo se školení obyvatel a pracovníků v zemědělství. Pořádali se požárnické plesy, také okázalé pouťové zábavy s hudbou výhradně Babouci. Plot okolo pohostinství byl ozdoben krásnými zelenými břízkami, někdy zdobenými i fáborami. Za tímto provizorním, ale krásným plotem, pod vzrostlými lípami hráli staříci karty o desetník, u jiného stolu seděla a bavila se mládež, u dalšího provozoval předseda organizace F. Brož-,,Srna,, kolo štěstí, jehož výnos šel také do pokladny požárníků. Na oběd i na večeři, hudebníky pozvali členové výboru domů, někde jednoho, jinde i dva. Výroční schůze se odbývaly ve vyzdobeném sále pohostinství Jednota, zahajovali je děti kulturní vložkou. Zváni byli hosté požárníci z Pištína, Zlivi, Dasného a Hluboké. n. Vltavou. Významnými hosty za OV SPO a OI SO, zde bývali František Havlíček, Jaroslav Prášek, Stanislav Hejcman a další. Češnovická požárnická organizace měla v tomto období standardně okolo 105 členů. Jeden z návrhů této doby byl, nepřibírat další členy, ,,neboť práce se zúčastňují stále stejní členové“. Zemřel-li požárník, stále platilo to, co bylo odsouhlaseno již ve válečném období. Vybralo se na věnec a hudbu, částka byla předána pozůstalé rodině. Valná většina pohřbů této doby končila v Pištíně na hřbitově u kostela svatého Vavřince. Veškerou manipulaci s rakví zajišťovali požárníci, též proslov nad rakví. Za práci kterou naše požární jednota odváděla, byla odměněna Uznáním OV ČSPO. V roce 1960, pak Čestným uznáním KV ČSPO a v roce 1961, bylo Ústředním výborem ČSPO v Praze uděleno naší požární jednotě ,,Čestné uznání za příkladnou práci v požární ochraně,,. Takto vysokým uznáním se může pochlubit málokterý hasičský sbor. V létech 1963-1965, byl velitel Václav Brož členem výcvikového štábu při OV ČSPO v Českých Budějovicích. Stará motorová stříkačka vyrobená továrnou Smekal-Slatiňany (lidově Smekalka), se stala velmi poruchovou a již potřebovala několik nutných oprav, přičemž náhradní díly dávno neexistovaly. Z tohoto důvodu byla v roce 1964 do Češnovic zapůjčena ředitelstvím JČE České Budějovice motorová stříkačka PS-8 (agregát). V témže roce bylo z technických důvodů vyřazeno vozidlo Chevrolet a proto následovala dvouletá neúčast našich družstev v soutěžích, začeš bylo vedení jednoty kritizováno. Další velká povodeň zasáhla obec Češnovice 29.května 1965 a zatopeny byly opět domy č.2., 3., a 16. V domě č.3, bylo 15 cm vody. Úspěšnost češnovických soutěžních družstev byla i v šedesátých létech neustále obrovská. Vedení místní jednoty ČSPO velmi dbalo na výcvik, věnovalo se také mládeži, takže v soutěžích startovali nejen dvě družstva mužů, dorostenky které od roku 1960 přestoupily do kategorie ženy, startovalo smíšené družstvo žáků a žákyň, soutěžila též družstva složená z místního dorostu. V roce 1966 startovalo družstvo žákyň naposledy, přestože zvítězilo v obvodové i okresní soutěži. V soutěži jednotlivců, konané při okresní soutěži v Plané u Č. Budějovic, r. 1966, získali tři muži naší požární jednoty veškerá tři prvá místa. Zvítězil František Brož (mladší) čp.33., druhý byl velitel Václav Brož čp.54 a třetí Václav Kubašta čp.59.. Bohužel tato soutěž neměla pokračování. Později, v kategorii jednotlivců, která bývala součástí okresních soutěží, ze zdejší místní požární jednoty vynikly Jaroslav Eliáš čp.58., Stanislav Caletka čp.47., a Josef Kus čp.69. Ještě se ale vraťme k okresnímu vítězi v jednotlivcích, tehdy osmnáctiletému Františku Brožovi (mladšímu) čp.33. Byl talentovanou nadějí kratších běžeckých tratí, fotbalistou a hokejistou českobudějovických prvoligových družstev. Není divu, že ,,jablko nepadlo daleko od stromu,, neboť šlo o syna již vzpomenutého sportovce F. Brože, zvaného Srna. Roce 1967, byly Češnovice podruhé místem konání okrskové soutěže požárních družstev. Toto prvé kolo soutěže, se konalo na obecním sportovním hřišti za domkem čp. 69 a na přilehlé louce za cestou, směrem ke kravínu JZD. Mimo jiné hrála zde hudba, prodávali se účastnické lístky. V roce 1967, pokládali členové požárnické organizace kanalizační roury v místech starého rybníka zv. Velká strana, tedy propojili stávající kanalizaci s nově vybudovaným korytem návesního potoka. V tomto roce 1968, zemřel dlouholetý přispívající člen naší organizace, pan Josef Sobolík, ze sousedních Zálužic, který byl v padesátých létech i s rodinou, opustit svoji zemědělskou usedlost a vystěhovat se k Hluboké nad Vltavou. Vždy si našel čas i finance na to, aby navštívil v Češnovicích požárnický ples, pouťovou zábavu, nebo při setkání s češnovickými požárníky daroval vstupné do jejich pokladny. V této tradici pokračoval řadu let také jeho syn. V roce 1968, došlo opět k přejmenování místních požárních jednot, nyní na Základní organizace svazu požární ochrany (ZO SPO). V tomto období, byla původní dvoukolová motorová stříkačka z roku 1936 čím dál více poruchová. Náhradní díly dávno nebyly, udržována byla v chodu jen díky velké zručnosti některých členů místní jednoty, kteří prasklé součástky dokázaly buď svařit, nebo vyrobit zcela nové. Dál to však takto nemohlo pokračovat, proto v roce 1968, byla do obce dodána kapotovaná souprava se stříkačkou, s technickým názvem PPS-12, s veškerým příslušenstvím a přenosnou stříkačkou uvnitř, v ceně 28 720 Kč. Až do této doby byl v Češnovicích vyhlašován požární poplach šturmováním na oba zvony ve věži kaple svaté Anny na návsi. Přesto že elektrická siréna byla zabudována ve štítu požární zbrojnice již řadu let, až v roce 1968, byla k ní zavedena elektrika a od těch dob se v obci požární poplach vyhlašuje sirénou. V požární zbrojnici byl automobil Chevrolet bez technického průkazu, který se mohl použít pouze v případě nutného výjezdu k požáru. Kapotovaná souprava PPS-12 se tam vešla také. Byla sice k zápřahu za tento automobil, ale v případě jízdy v těžším polním, či lesním terénu pro tento lehký automobil věc nemožná.. Proto s místním JZD byla udělána dohoda, že v takovém případě potřeby zapůjčí traktor i s řidičem. A stalo se právě v několika případech, když hořel les, či polní porost, ztrácel se zbytečně drahocenný čas již pouze tím, nežli se smluvený traktor dostavil. Navíc zásahové družstvo jelo za tímto povozem na motocyklech a kolech, i osobním automobilem, takže tento způsob se ukázal jako velmi těžkopádný. V tomto období s dopravou na soutěže češnovickým požárníkům vypomáhali okolní požárnické jednoty, obzvláště Pištín. Vedení místní jednoty pomýšlelo na rozměrnější Avii 30, která nám byla Okresní inspekcí PO přislíbena. Ale nejen vjezdová vrata staré zbrojnice z roku 1936, ale i strop byl pro tento automobil nízký. Z toho důvodu, bylo v roce 1970 jednáno se zástupci MNV Pištín o zařazení výstavby nové, moderní zbrojnice, v akci ,,Z“. Měla stát těsně za Jiříků sadem, v blízkosti potoka. Byly dokonce vyhotoveny stavební plány, jejichž autorem byl předseda místní požární jednoty František Brož-Srna, ale k realizaci nikdy nedošlo. Místní požárníci nastoupili velmi dlouhou, těžkou a náročnou cestu budování staveb občanské vybavenosti své obce, na níž se ke stavbě zamýšlené nové, moderní požární zbrojnice nikdy nevrátili. Tolik potřebná a záslužná díla, která v obci vyrostla v následujících létech, zůstanou navždy pomníkem obrovské jednotnosti i síly členů místní požárnické organizace a píle řady jejích členů. Ještě jednu záležitost druhé poloviny šedesátých let je zde nutné vzpomenout, totiž že došlo k nebývalým úpravám místního potoka, čímž byla ukončena přítrž častým povodním, které před tím sužovali obec, obzvláště její část zv. Dolánek. Na plánech a realizaci meliorování potoka v celé délce katastru, dále rozšíření a napřímení koryta v celé délce obce na šířku 6.metrů, zlikvidování návesního rybníku zv. Velká strana, v létech 1967-1968, má obrovskou zásluhu předseda požárnické organizace František Brož čp.33., (Srna). Od těch dob povodně již neohrožovaly stavení v blízkosti tohoto potok 9.listopadu 1971, bylo češnovické ZO SPO, přiděleno zcela nové přepravní požární vozidlo ,,DVS Škoda 1203“, vybavené uvnitř přenosnou stříkačkou PS-12 a dalším příslušenstvím, samozřejmě s možností přepravy zásahové jednotky. Předána byla od Okresní inspekce SPO v Českých Budějovicích, v hodnotě 80 000 Kčs. Mobilní kapotovaná souprava PPS-12, byla vrácena okresní inspekci a stará motorová stříkačka z roku 1936, byla uskladněna na řadu let pod kolnou v usedlosti čp.3. Pro tuto ve zbrojnici totiž nezbývalo místo. Vozidlo DVS Škoda 1203, které bylo do Češnovic přiděleno v konci roku 1971. K činnosti požárnické organizace okolo roku 1970, patřila pomoc v zemědělství, námětová cvičení na objekty JZD, v požární nádrži se dařilo rybám, ale také vodní trávě, která značně zaplňovala nádrž ode dna, až k hladině. Každým rokem byl sbírán kovový odpad pro hutě. Podobně jako v minulosti, požárníci zajišťovali pouťovou i posvícenskou taneční zábavu. V roce 1972, byl získán nový člen organizace, Václav Ficl ze Zálužic. Ten se angažoval nejen v Češnovicích, ale i v rodných Zálužicích kde pomáhal s preventivními prohlídkami objektů a domů, byl také členem češnovických soutěžních družstev. Na výroční schůzi r.1972, bylo přítomno 82 členů. Pilně bylo nacvičováno a pravidelná byla účast několika družstev v soutěžích. V roce 1972, byl obnoven Krajský výbor SPO v Českých Budějovicích, jehož jedním z mála zaměstnanců byl člen naší požárnické jednoty, Václav Kubašta, čp.74. Výroční členské schůze, byly podle velmi hezké a letité tradice zahajovány dětmi (pionýry), pásmem scének, písní tanečků a podobně. Tato záležitost byla a vždy bude milá a neotřelá. Jejich vedoucím bývala vždy některá dorostenka, či žena z naší obce. Výzdoba v sále po výročních členských schůzích zůstávala na požárnický ples. Nejhodnotnější závazky v historiiJednou z prvních velkých akcí češnovické požárnické organizace na pomoc výstavbě a vybavenosti své vesnice, byla generální obnova staré požární nádrže zv. Malá strana, v létech 1967-1970. Vše bylo předem naplánováno tak, aby byl dlouhodobě zajištěn náhradní zdroj vody pro případ požáru v obci, přičemž nesměla být zanedbávána veškerá dosavadní bohatá činnost organizace, která bude shrnuta v konci sedmdesátých let. Požární nádrž zvaná Malá strana, byla nejprve vypuštěna po starém způsobu, což bylo téměř nefunkční malou odtokovou stočkou vedoucí těsně okolo Jiříků sadu do potoka. Již v březnu, roku 1967, byly poraženy vzrostlé smuteční vrby okolo této nádrže, k velké nelibosti místních včelařů. Dříví z nich se prodávalo zájemcům, zároveň bylo odstraněno kamenné obložení břehů. Poté nastoupila technika zapůjčená členy požárnické organizace na svých pracovištích, u tehdejších národních podniků. Byli to dva buldozery, auto-bagr, mechanická lopata, transportér a silné kalové čerpadlo. Buldozery hrnuly bahno ke břehům, auto-bagr je nabíral a rozmisťoval v okolí nádrže, čímž se zde opět zvýšil teren. Takto byly ještě více odkryty silné prameny železité vody při Jiříků usedlosti čp.15. a 16., kde muselo být nasazeno výkonné čerpadlo. Dno bylo od bahna očištěno zprvu mechanickou lopatou, poté nastoupili muži s lopatami a u břehu si se vším poradil auto-bagr. Ten když pracoval v části, kde je břeh nejblíže vjezdové bráně Jiříků usedlosti čp.15., tak tehdejší staří rodáci z obce přihlížející celému dění, oživili pověst o místním pokladu. Truhlu plnou stříbra a zlata, mělo vhodit narychlo ustupující francouzské vojsko do bažiny, údajně 16 kroků od Jiříků vrat, s tím, že si ji později vyzvedne. Nyní zde očividně vyvěral silný pramen železité vody z bažinatého podloží, proto bagristu přemluvili, aby ,,hrábl“ hlouběji.Obrovská lžíce auto-bagru však ani ve dvou metrech na nic nenarazila, avšak z hloubky ještě o něco větší, vynesla na světlo dvě jakási sroubená dřeva. Nález vehnal všem přihlížejícím do duše nadšení, že se stanou svědky jedinečné události, že z lžíce bagru budou padat zlaté a stříbrné mince. Ale nic takového se nestalo. Na hromadu jílu a bahna spadlo ještě pár kousků zčernalého, bahnem zakonzervovaného dřeva a kamenů. Žádný poklad zde nebyl. Pouze jediný stařec, který sice nebyl rodákem a do obce se kdysi dávno přiženil, s úsměvem komentoval jejich snažení:,, Jen ať hledají poklad, on na ně vyskočí,, a lišácky se usmíval pod vousy. Od svého tchána totiž slýchával, že stará obec Češnovice byla rozdělena velkým močálovitým rybníkem a proto měla dvě obecní studny a jedna z nich byla právě v místech, kam pověst kladla zmiňovaný poklad. Pramen v ní byl sice velmi silný, ale voda nedobrá, železitá, proto v čase kdy ztratila význam, byla zaházena. A tak spíše této verzi by odpovídaly nálezy. Toto byl na ukázku příběh z řady dalších, podobných, jaké provázeli požárníky při všech dalších stavbách. Vše se tehdy budovalo v tzv. akcích ,,Z,, to jest zdarma, pod záštitou MNV Pištín, později MěNV Zliv a pod patronací požárnické organizace SPO. Místní národní výbor by nikdy nedokázal přesvědčit občany, aby se zúčastňovali tak časově náročných prací s takovým nadšením a intenzitou, jako to zvládala organizace SPO. Funkcionáři organizace, byly vždy příkladem. Kupříkladu velitel Václav Brož čp.54., měl na obnově požární nádrže Malá strana největší pracovní a organizační podíl. Mimo starostí, které sebou tato akce nesla, musel čelit vyloženě vrtochům ,,tehdejších mocných,, kteří v obci nebydleli, obcí pouze projížděli a tuto nezáviděníhodnou práci sledovali přes okna svých automobilů. A tak se velitel kupříkladu musel zpovídat z toho, proč je v Češnovicích vypuštěna požární nádrž a druhý návesní rybník Velká strana je zrušený, právě se zavážel všemožnou sutí a zeminou. Nevěděli totiž, že již dávno před započetím prací, byl potok mezi domy čp. 1. a 2., přehrazen a zde vydrženo velké množství vody, zcela postačující pro případ požáru v obci. Když zde neuspěli s kritikou a jednoho dne museli chvilku počkat, nežli se po dřevěných fošnách přesunou po pásech oba buldozery přes státní silnici, přičemž si všimli jediné rýhy vtlačné pásem do asfaltu a opět se rozjel kolotoč nepříjemného vysvětlování. Tak nepříjemného, že musel pomoci i tehdejší náčelník Okresní inspekce SPO. Návesní požární nádrž byla v polovině roku 1968 prozatímně napuštěna do poloviny vodou, přestože její břehy zůstaly nezpevněny. FOTO MALá STRANA V roce 1969 se totiž pracovní elán tohoto šikovného a pracovitého kolektivu požárníků přesunul za okraj obce, do polohy zvané Za sady. Tam se totiž začala budovat zcela nová požární nádrž. Důvodem vzniku byla skutečnost, že po regulaci místního potoka v roce 1967, v části od mostu k rybníku Bezdrevu a v roce následujícím 1968 od Suského remízu k mostu. Nově zregulovaný potok, na rozdíl od starého, byl samozřejmě bez jakýchkoliv jam, (tůní), které by skýtaly zdroj vody v případě požáru. Hlavně pro zemědělské objekty, jako kravín, vepřín, stodoly, skladovací haly a stohy slámy v jejich blízkosti. A právě proto, že Malou stranu, jedinou požární nádrž v obci, bylo zapotřebí opět vypustit a obložit panely, bylo z těchto důvodů, již v roce 1968, uvažováno o zřízení malého rybníčku v prostoru za domem čp.2. V místech kde je dnes travnaté a betonové hřiště. To však bylo zamítnuto s odůvodněním, že zástavba obce se v budoucnu může rozrůstat i tímto směrem. Tehdy se do záležitosti vložilo JZD Pištín, neboť to byl i jejich zájem a nabídlo část louky při potoce v poloze zv. Za sady, v místech kde se lidově říkalo ,,Chaloupků rybníček,, (rybníček tam nikdy nebyl, pouze stará protipovodňová hráz). V dubnu roku 1969, zde tehdy zemědělci na své náklady začali svým buldozerem hloubit vlastní rybník. Na projektu, řízení prací i pracovně se samozřejmě podíleli opět členové místní požárnické organizace SPO. Stroj JZD nezvládal dostatečně vyhloubit dno, též s úpravou terénu měl potíže, proto ostatní práce dle požadavků dokončil František Brož čp.30, se silnějším strojem JČE Mydlovary. Poté již jen asi 50 metrů proti proudu na potoce, byl vybudován z kovových profilů a silných prken náhon vody pomocí nové stoky do rybníčku. Požární nádrž byla tedy hotová a až nyní se mohla vypustit a panely obložit Malá strana. Dílo obnova požární nádrže Malá strana, bylo dokončeno v roce 1970. Břehy této požární nádrže, byly obloženy panely rozměrů 150 x 60 cm na stojato, jichž bylo spotřebováno 218 kusů. Jejich spodní hrany byly ukládány na prkna a u dna byl každý zajištěn dřevěným kolíkem, horní hrana panelového obložení nádrže, byla zpevněna železobetonovým věncem. V prstenci panelového obložení, byly ponechány dva vstupy v protilehlých stranách, pro případ dalšího čištění, ale také pro domácí vodní drůbež a podobně. Na této akci se celkově podílelo 42 členů požárnické organizace, kteří odpracovali 590 hodin. Materiál hradil MNV Pištín, pod nějž tehdy spadala správa naší obce. Uprostřed obnovené požární nádrže Malá strana, byly zasazeny bílé a růžové lekníny, jež poté řadu let krásně rozkvétaly, hlavně v čase češnovické svatoanenské pouti. Byla to nádherná podívaná, k tomu se celou návsí linula vůně kvetoucích lip. Nová požární nádrž se stala chloubou obce. Její oválný tvar a nad hladinu vyčnívající panely, v zimě přímo vybízely k využití vodní plochy pro hokejové zápasy. Led byl proto zbavován sněhu po celé ploše, byl udržován kropením vodou, do ledu barvami ,,lajnovány“ pásma, byly pořízeny předpisové kovové branky s výpletem, vše jak má být. Zásluhou velkého sportovního nadšence Jaroslava Eliáše čp.58, byly opatřeny a v protilehlých rozích na březích zabetonovány 4 vysoké železobetonové sloupy. Na nich byly nainstalovány výkonná výbojková svítidla, napájená elektrickým proudem z požární zbrojnice. Díky tomu všemu, se v Češnovicích po roce 1970, hrál lední hokej na úrovni, hostovala zde mnohá družstva soupeřů z okolí, která na připravenost lední plochy i osvětlení nešetřili chválou. Někdy se hrálo, či pouze bruslilo, i do pozdních nočních hodin. Avšak po několika létech nadšení, do dění v obci zasáhli opět ,,tehdejší mocní“, kteří v obci nežili. Přišli s argumentem, že všude se šetří s energií a proto je nutné také šetřit také v Češnovicích. Noční bruslení na osvětlené lední ploše, bylo přímo zakazováno. Halda kamenů vybraná z původního obložení této požární nádrže, byla poměrně dlouho skladována při zdi Jiříků výměnkářské chalupy č.16., neboť s kameny bylo počítáno do základů zamýšlené nové požární zbrojnice. Ale její realizace byla neustále odsouvána, neboť v popředí zájmu požárníků, bylo budování staveb občanské vybavenosti. Ještě v roce 1970, položili kanalizaci v části starého rybníka Velká strana, tedy propojili stávající betonové roury které končily na okraji bývalého rybníku, s novým kamenným korytem. To nyní, po regulaci, vede mezi domy čp.2 a 3., kolmo na most, tedy zhruba středem zaniklého rybníka. Dále požárníci vybudovali síť krásných, širokých chodníků po celé obci, hlavně po obou stranách státní silnice a k obchodu. Pro tyto účely, byl vyráběny velké betonové dlaždice 5O x 50 cm. Starý dřevěný sušák na hadice byl v roce 1971 vyměněn za jiný, vysoký, z kovových stožárů na nichž bývaly lampy osvětlující kolejiště a nádraží ČSD. Ty opět opatřil Jaroslav Eliáš čp.58., zaměstnanec ČSD. Tyto sloupy mají uvnitř zabudovaný mechanismus na vytahování a spouštění lamp pomocí ocelového lanka, což byl předěláno a uvedeno do chodu pro potřebu hasičů. Hadice jsou od těch dob spouštěny a vytahovány pomocí hrazdy. Přestože byly sloupy nahoře spojeny masivní pochůznou lávkou, přesto při vytahování těžkých mokrých hadic, obzvláště za větru, se celý vršek nepříjemně rozkmitával a z toho důvodu o dva roky později dostaly stožáry kovové vzpěry. Avšak další potřeby a nálady v obci se začaly vyvíjet tak, že MNV Pištín a řada místních občanů měla zájem na přestavbě starého pohostinství na moderní kulturní dům, podobně jako se tehdy dělo v mnohých okolních vesnicích. Veškerou projektovou dokumentaci k přestavbě starého pohostinství na nový kulturní dům v Češnovicích, provedl předseda ZO SPO Češnovice, František Brož čp.33., řečený Srna. Vedení národního výboru požádalo základní organizaci SPO v Češnovicích, zda by převzala patronát nad tímto dílem, což bylo přislíbeno. A opět posloupnost prací, byla pečlivě naplánována. Nejprve byl vyklizen sál pohostinství, jenž se nalézal na zcela opačné straně současného objektu, tedy co je dnes výčep a proto starý hostinec mohl být ještě nějakou dobu provozován. Již v únoru 1973, bylo započato s přestavbou. Nejaktivnější členové pracovali o sobotách a nedělích, ale také ve všední dny po pracovní době. V dubnu bylo bagrováno sklepení, pro budoucí uskladnění sudů s pivem. Vytěženým materiálem byly rozšířeny krajnice okolo státní silnice, hlavně v části od mostu ke zbrojnici po obou stranách. Tehdy byly v těchto místech auto bagrem vytahány a po obou stranách vozovky zuráženy kamenné patníky lemující násep z roku 1816, neboť stály v trase budoucím chodníkům. Ty byly dokončeny mimochodem také v dubnu r.1973. Na přestavbě pohostinství se pracovalo intensivně po celý rok, takže v samém konci roku 1973, byla předána k užívání přední část s výčepem, dvěma zasedacími místnostmi a sociálním zařízením. Předseda MNV Pištín, Václav Hovorka již v nově přestavěné části, předával čestná uznání jak jednotlivcům, tak základní organizaci SPO Češnovice. Předseda MNV Pištín Václav Hovorka, předává uznání členům ZO SPO Češnovice. Zleva František Brož - předseda ZO SPO, Jaroslav Eliáš, Jindřich Šafránek, Antonín Kadlec, Jan Štegbauer, Václav Novák. Pracovní morálka a tempo bylo na této stavbě velmi dobré a jak to na stavbách bývá zvykem, o humor nebyla nouze. Samozřejmě že je poznamenáno, kdo vypil poslední pivo ve starém výčepu a kdo první v novém. Sázky na dílčí termíny i finální dokončení tohoto díla byly psány vzadu na obrazy, které visely po stěnách nového výčepu. Dodnes tam jsou poznamenány i jiné sázky odměny pro výherce správného typu, kupříkladu na sportovní zápasy, narození potomků a jiné údaje. Poslední šenkýřkou ve staré hospodě a první v nové, byla Marie Zemanová z Českých Budějovic. V následujícím roce se ples češnovických požárníků konal 26.ledna 1974 v Dasným. Jen se ale oteplilo, pokračovaly práce na stavbě sálu. Byly vybourány boční zdi, jejich horní části byly opatřeny průvlaky a podepřeny betonovými sloupy. Byl zvýšen strop sálu, přizděny boční přístavky a zavezen starý, poměrně malý sklep na sudové pivo. Ve vývěsce MNV byla listina se jmény místních občanů s údaji kdo a kolik hodin na akci odpracoval. Přestavba byla záležitostí hlavně lidí plných energie, tedy spíše mladých, ale na brigádu přišli i staříci a to jen proto, aby splnili čest své rodiny a oddělali zde alespoň několik hodin zdarma. Byla to pro ně věc cti a slušnosti vůči ostatním obyvatelům obce a na tom staré generaci velmi záleželo. Rozhodně v tomto ohledu nikdo nikoho nenutil, na nikoho nebyl vyvíjen tlak. Na přestavbě pohostinství v kulturní dům, bylo místními občany odpracováno celkem 13 857 hodin. Z toho 4 479 zdarma a 9 378 hodin bylo placených tak, že odborná řemeslná práce byla hodnocena 10 Kč na hodinu, dělníci 8 Kč. Veškeré práce, mimo parketu, provedli občané Češnovic. Po celé období přestavby byl hlavním iniciátorem přestavby předseda ZO SPO František Brož čp. 33. a Jindřich Šafránek č. 51., velice zručný a obětavý zedník, jehož práce byla velkým přínosem pro tuto stavbu. Dohlížel též na správné provedení stavařských řemesel. Kulturní dům byl slavnostně otevřen 22.června 1974, za přítomnosti mnoha hostí a delegací. Slavnostní přestřižení pásky provedl vedoucí kulturního odboru ONV Č. Budějovice, soudruh Humhej, hráli Babouci. Chybělo však vybavení, hlavně stoly a židle. O češnovické pouti Svaté Anny pořádali požárníci taneční zábavu, ale v sále nového kulturního domu to ještě nebylo. Ale těsně vedle něho ano, neboť v parčíku byl z prken zhotoven taneční parket pod širým nebem a tam se hrálo a tančilo, k disposici byly židle a stoly zapůjčené z Čejkovic. Na štítu nového pohostinství, který je mimochodem věrnou kopií barokního štítu bývalé usedlosti čp.13., zv. Volmanovina, se za krátko objevil nápis ,,Češnovická hospoda L.P. 1494,,. Zmínka o češnovické hospodě je v nejstarším hlubockém urbáři z r.1490, takže chybička se vloudila. Výroční členská schůze požárníků z 6.ledna 1975, se konala již v novém, podle staré tradice vyzdobeném tanečním sálu. V následujících létech, začal být obzvláště taneční sál hojně využíván k nejrůznějším kulturním a společenským akcím. Kupříkladu v roce 1979, zde bylo pořádáno 20 tanečních zábav, z nichž 8 pořádal místní Svaz mládeže, 6 požárníci a zbytek místní organizace, zemědělci a podobně. Nebylo žádnou výjimkou, že v této době si taneční sál pronajímaly též organizace z okolních obcí (Dasný, Zliv, Hlavatce, Dívčice). Po dokončení přestavby starého pohostinství na nový moderní kulturní dům (r. 1973-1974) následovalo jen několikaleté období, kdy si členové místní požárnická organizace mohli v klidu pracovat také na zvelebení svých domků, zahrad, ale též na novostavbách svých rodinných domků. Tehdy poprvé, po řadě desetiletí, bylo vyčleněno několik stavebních parcel na východním okraji obce, kde v létech 1974-1975 vyrostlo několik nových, moderních rodinných domků (čp. 73, 74 a 75) Požárnická organizace každým rokem splnila náročná předsevzetí a závazky, které byly přijaty na výročních členských schůzích. Když přišel rok 1977, velice intensivně bylo na veřejných schůzích jednáno o výstavbě nové prodejny potravin, neboť stávající, v místnosti usedlosti čp.3., již nevyhovovala podmínkám doby. Tehdy místní občané na veřejné schůzi Občanského výboru odhlasovali, že pomohou s budováním nové prodejny v akci ,,Z“ zavázali se též všechny složky Národní fronty (organizace) v obci, že též pomohou při stavbě této nové prodejnu s technickým názvem P-50. Tato velikostí a vnitřními možnostmi bohatě odpovídala počtu obyvatel obce. V průběhu roku 1977, byla odkoupena část sadu od domu čp.43, (Vojtěchů), kde pak byla vykopána studna a vytrhány stávající ovocné stromy. Na počátku měsíce září, bylo započato s hloubením základů pro novou prodejnu. V roce následujícím, čím více stavba ,,rostla,, začala být náročnější na koordinaci prací, řemesel a zásobování materiálem. Pracovníků z řad místních občanů a složek NF se také nedostávalo, byla proto požádána požárnická organizace, aby nad stavbou převzala patronát, což se stalo. Stavba prodejny tedy zdárně pokračovala v roce 1978 a v roce 1979, byla dokončena. 15.listopadu 1979, byla slavnostně otevřena, za účasti zástupců ONV Č. Budějovice, MěNV Zliv, byli zde též zástupci n.p. Jednota a řada významných hostů. Když v konci roku došlo k vyhodnocení soutěže Občanských výborů a složen NF v rámci MěNV Zliv (6 obcí), tak na prvém místu se umístil Občanský výbor Češnovice a v složkách Národní fronty, získala prvenství ZO SPO Češnovice, tedy požárníci. Na výstavbě nové prodejny, odpracovali nejvíce hodin: Studlar František čp.75., Jaroslav Eliáš čp.58., a František Brož čp.33. a řada dalších. Poměrně mnoho hodin zde odpracovaly i místní ženy. Nová prodejna byla bezplatně převedena na n.p. Jednota, která tak jako jinde zajišťovala prodej, sortiment i prodavače. První prodavačkou v této nové prodejně, byla Marie Nováková čp.71., která vlastně pomohla plynule převést prodej ze staré prodejny do této nové. Veškeré uvedené akce v této kpitole, hlavně pak rekonstrukce požární nádrže Malá strana (1967-1970), vybudování nové požární nádrže v poloze Za sady (1969), přestavba pohostinství na moderní kulturní dům (1973-1974) a výstavba nové prodejny P-50 (1977-1979), chodníky, kanalizace, jsou nejhodnotnějšími stavbami, které češnovická požárnická organizace darovala své obci. Díla, která na několik desetiletí výrazně pomohla usnadnit a obohatit život lidí v obci. Navždy zůstanou viditelnými pomníky vysoké úrovně zodpovědnosti požárnické organizace za usnadnění života spoluobčanů v obci, zůstanou příkladem pracovitosti a semknutosti členů kolem vedení. Každá z těchto staveb měla vůdčí osobnost, jejíž příkladná pracovní účast a nasazení pro společnou věc nenechala ostatní lhostejnými. Ať to byl velitel požárníků Václav Brož čp.76, předseda požárníků František Brož čp.33, předseda Občanského výboru František Studlar čp.75., nebo pracovitý zedník Jindřich Šafránek čp.51 a další. Vzpomenutým stavbám občanské vybavenosti místní požárníci obětovali svůj původní záměr, totiž postavit si svou novou, moderní požární zbrojnici. Přestože existoval projekt stavby i parcela, nikdy k realizaci tohoto díla nedošlo. Mimo vzpomenuté náročné stavby, byly v průběhu sedmdesátých let plněny veškeré, požárnickou organizací na svých schůzích vytčené úkoly a závazky. Kupříkladu v roce 1971, na obvodové soutěži zvítězilo velmi dobře připravené družstvo mužů i žáků. Dále pak v soutěži okresní žáci obsadili pěkné 2., místo a muži z Češnovic skončili na třetím místu. V roce následujícím, 1972, dopadla tato družstva ještě lépe, neboť muži se opět dostali do okresní soutěže, kde skončili druzí a ze dvou startujících družstev žáků se jedno stalo vítězem okresu. Rok 1973 přinesl opět vítězství v obvodových soutěžích, jak ukazuje tabulka v kapitole Přílohy. Ovšem je z ní také patrné, že přes veškeré úspěchy, se družstvu mužů nikdy nezdařilo ohrozit prvá tři místa v první pohárové soutěži okresu České Budějovice, tedy ,,O putovní kahan dolu Svatopluk,, (1964 -1972). V další poměrně staré, ale náročné a prestižní pohárové soutěži ,,O putovní pohár PS Římov,, ihned v prvém ročníku 1972, získalo družstvo mužů 3.místo. Velitel Václav Brož, byl v sedmdesátých létech členem výcvikového štábu OV SPO, v létech 1973-1975, členem pléna KV SPO v Č.Budějovicích. Václav Kubašta č.74 (nar. r.1942), v roce 1976 ukončil dálkové studium ve škole SPO v Bílých Poličanech, později byl zaměstnancem Krajského výboru SPO v Českých Budějovicích. Mezi léty 1970-1980, plnila Základní organizace SPO v Češnovicích veškeré funkce a povinnosti. V konci sedmdesátých let, přestože výcviku nebyla nevěnována již taková pozornost jako dříve, přesto se družstva mužů umísťovala v lepší polovině startujících. Žákovská družstva v roce 1973 ukončila na řadu let tažení soutěžemi, o ženách a dorostu ani nemluvě. Jedna z příčin byla v činnosti, na kterou se požárnická organizace přeorientovala, jak bylo výše popsáno, tedy stavby občanské vybavenosti. Navíc v tomto období, byly vybudovány tolik potřebné chodníky z betonových desek, hlavně okolo státní silnice a také k nové prodejně, navíc byla ještě dokončována kanalizační síť, každým rokem bylo mnoho hodin odpracováno na úpravách terénu a údržbě zeleně v obci. Pracovní přínos požárníků byl na všech těchto akcích stěžejní, takže nebýt jich, jak by byl život v obci ochuzen, jaké hodnoty občanské vybavenosti by zde nebyly. Technika byla udržována v bezvadném stavu, obzvláště dobře byla připravována na zimu, chladicí soustava byla plněna nemrznoucí směsí. Preventivní prohlídky obytných domů a objektů, byly prováděny většinou třemi zkušenými dvojicemi školených preventistů (69 obytných domů, hostinec, prodejna, kravín, vepřín a 8 rekreačních objektů), v zemědělských objektech byly provázeny za dozoru požárního technika JZD. Ze sousední obce Zálužice přistoupil v roce 1971 za člena naší základní požárnické organizace tamní rodák Václav Ficl, který byl hlavním článkem komise preventistů v jeho rodné obci. Byl též členem úspěšných soutěžních družstev ZO SPO Češnovice (v pozdějších létech dokonce předsedou hasičského sboru v Pištíně). V tomto období bylo provedeno několik námětových cvičení na zemědělské objekty, v době velkého sucha požárníci skrápěli schnoucí zemědělské plodiny, přičemž benzín hradilo zemědělské družstvo. V období mezi léty 1970-1980, měla ZO SPO Češnovice zhruba 110 členů (70 mužů a 40 žen). Není divu, že účast na členských, ale hlavně výročních schůzích byla velká, to je 70-80 členů a členek. Na výroční schůzi z 25.12.1975, byla v novém vyzdobeném sále pohostinství, vyznamenána řada členů: Za věrnost 50 let v požární ochraně, byl vyznamenán František Brož – kovář čp.32. (rodák z obce, který vstoupil do hasičského sboru v Červeném Újezdu již v roce 1923). Za věrnost 40 roků, Václav Brož čp.44, František Prokeš čp.49, Martin Houška čp.22, Antonín Kadlec čp.19., Josef Mazanec čp.66., Tomáš Nýdl čp.13., Jan Prokeš čp.6., František Vališ čp.57, Marie Kozlová čp.24., Josef Voráček čp.18., (zakládající a staří členové). Za věrnost 30 roků, František Brož čp.33, František Brož čp.11., Josef Kozel čp.24, Karel Matějka čp.38, Václav Vališ čp.71. Za věrnost 20 roků, Adolf Ambrůžek čp.50., František Houška čp.21., Václav Brož čp.54., Jaroslav Brož čp.56. V roce následujícím bylo zjištěno, že výčet vyznamenaných nebyl úplný, proto další medaile ,,Za věrnost,, byly předávány ještě dalším čtyřiceti starším členům, převážně ženám. Pouťová tradice ranních budíčků měla sice již dlouholetou tradici, ale v druhé polovině sedmdesátých let, se začaly ozývat hlasy, nepřející si toto ranní zastavení u každého domu, kde hudebníci Babouci zahráli každému, dle jeho přání. Darovaných většinou 100 Kč, ale i více, šlo do pokladny organizace. Vedení sboru tuto záležitost řešilo, v roce 1975 hlasováním ve výboru ZO SPO počtem hlasů 13:7, byl ranní pouťový budíček zamítnut. Již od roku 1970, na celé desetiletí, se stal novou pouťovou tradicí fotbalový turnaj mezi místními družstvy ženatých a svobodných. V roce 1978, se ujal výcviku mládeže Václav Kubašta. 25.2.1979, byla odstartována další dlouhodobá záležitost, totiž sáňkování a lyžování na Šumavě. Jezdilo se většinou do oblasti Zadova a na Kvildu. Byl objednán autobus u ČSAD a člen výboru Vojtěch Růžička čp.73, který jezdil s linkovým autobusem ČSAD, vše potřebné zařídil. Dovedl vytvářet velice klidnou a přátelskou atmosféru všech zájezdů. Byl to Pan řidič. V roce 1979, oslavili manželé Nýdlovi čp.13 zlatou svatbu. Záležitosti okolo oslavy důstojně připravili požárníci. 15.listopadu 1979, byla slavnostně otevřena nová prodejna P-50, nad jejíž výstavbou drželi požárníci patronát, jak bylo již vzpomenuto. Na počátku osmdesátých let stáli ve vedení naší požárnické organizace osvědčené osobnosti, které ji dokázali dovést k nebývale velkým úspěchům . Předsedou byl již desetiletí František Brož č.33., velitelem Václav Brož č.76. (předtím č.54), jednatel Václav Vališ č.71., pokladník František Houška č.22., výborně pracovali i další. Ale v roce 1982, nečekaně zanechala starší generace činnosti, někteří ze zdravotních důvodů, což se projevilo odstoupením, jednatele, velitele i pokladníka. Není divu, neboť dlouhodobé vedení požárnické organizace s takovými výsledky, byla věc velice náročná. Novým velitelem byl zvolen Václav Kubašta čp.74., jeho zástupcem Václav Brož čp.76, jednatelem Jiří Novotný čp.59., pokladníkem Marta Kubaštová čp.74., a místopředsedou Jaroslav Voráček čp.18. Předseda František Brož čp.33 ve funkci zůstal a činnost organizace pokračovala neochvějně dál. Ale bohužel zakrátko, 3.ledna 1983, tento velikán češnovického požárního sboru zemřel. Mimo jiné, byl mnohokrát vyhodnocen za práci v požární ochraně, byl dlouholetým a pro svou povahu vždy vítaným členem i předsedou obvodových i okresních soutěží. V témže roce jako vzpomenutý František Brož, zemřel i dlouholetý jednatel Václav Vališ. Chod požárnické organizace se nezastavil, pokračoval dál. Výbor byl omlazen, ale místo předsedy bylo ještě několik let neobsazeno, neboť vzhledem k oblíbenosti a rozsahu funkcí a práce kterou zemřelý předseda zastával, jakož i úspěchům ZO SPO pod jeho vedením, si zatím nikdo netroufal tuto funkci převzít. Každý navržený kandidát se obával, že nelze dokázat totéž, co jeho předchůdce, takže několik let neobsazenou funkci předsedy požárnické organizace, řešil i v Okresním výboru SPO v Č.Budějovicích. Jaroslav Voráček čp.18., byl v tomto období úřadujícím místopředsedou, který měl okolo sebe velmi schopné členy výboru, obzvláště Václava Kubaštu (r.1942), na něhož bylo pomýšleno za nástupce předsedy. Avšak pro velké časové vytížení v zaměstnání (učitel autoškoly), funkci předsedy nepřijal. Velká akceschopnost našich požárníků se projevila při hašení požáru výrobní haly závodu Šamotárna Zliv, dne 25.července 1983. Zde, z důvodu velice nesnadných možností příjezdu cisternových vozů k hořícímu objektu a značné vzdálenosti vodních zdrojů z nichž zatím nebyl zajištěn přívod, nebyla situace dosti pevně pod kontrolou. Češnovičtí po příjezdu, vlastní rozhodností a schopnostmi zhodnotili situaci a díky znalosti tamního terénu, rozhodli se, jako vodní zdroj použít Soudný potok, který se nalézal na úrovni hořící haly. Museli ale nejprve objet a pak podhrabat troje koleje ČSD a poté, pomocí B hadic zajistili hlavní přívod vody k požárovišti, na nějž se napojili další přijíždějící požárnické jednotky. Díky tomuto rozhodnému manévru, byl požár zdolán a zachráněny velké hodnoty. Za úspěšnost celé akce, bylo našim požárníkům na místě vysloveno uznání. Pochvalně se vyjádřil i tehdejší velice zkušený velitel VPÚ, František Šestauber. V počátku roku 1980 došlo k utváření ještě větších politicko-správních obvodů, nežli tomu bylo dosud. A tak Češnovice, s řadou dalších vesnic se staly částí města Zlivi. Nejvyšší správní orgán v obci byl nyní Občanský výbor, jehož předseda byl členem rady při MěNV ve Zlivi. V roce 1980, došlo též ke sloučení JZD Blata Pištín, Sedlec a Dívčice pod velký celek JZD Blata, se sídlem v Sedlci. V roce 1981, obdržela naše požárnická organizace ,,Čestné uznání za obětavou pomoc při plnění volebního programu“. Již v konci sedmdesátých let, přes veškerou snahu udržet staré dobré tradice, bylo znát, že některé záležitosti z minulosti jsou již neudržitelné. Nebylo to pouze zrušení pouťového budíčku, ale řada dalších věcí se začala měnit s dobou. Kupříkladu již v konci sedmdesátých let a počátku osmdesátých, v několika případech byl odmítnut finanční dar požárnické organizace, vybraný podle staré tradice, na pohřeb a hudbu. Pozvolna se začal vytrácet starý zvyk, zvoněním na umíráček (menší zvon), tak uctít a oznámit všem, že někdo místní zemřel. To dozajista souviselo s tím, že již většina pohřbů z obce se nekonala v Pištíně, ale v českobudějovickém krematoriu. Také zde při posledním rozloučení, stáli po boku zemřelých členů požárníci čestnou stráž. Vytvářely se však i tradice nové. Od roku 1982, chodí deputace ke všem členům požárnické organizace, kteří dovršili šedesát let života a po pěti létech výše. Od vybraných členů výboru přichází s blahopřáním návštěva a jako pozornost je předán dárkový balíček. V druhé polovině osmdesátých let se jubilantům navíc dávalo zahrát v pořadu ,,Písničky na přání,, v Českobudějovickém rozhlase. Zájezdy na Šumavu za zimními sporty a dětskými radovánkami, byly v tomto období také již tradicí, později byly ještě rozšířeny o letní zájezdy pro děti a dospělé. Přesto že se družstva mužů na soutěže řádně připravovala, nebylo již dosahováno tak výrazných úspěchů, jako v minulosti. Avšak přesto v konkurenci jistě velmi dobře vycvičených soupeřů, se v roce 1982 družstvu mužů zdařilo zvítězit v obvodové soutěži v Hluboké nad Vltavou. V následující soutěži okresní, skončilo toto družstvo na velice hezkém 3 místu. Žactvo, ani dorost v tomto období nestartovali. Již od počátku osmdesátých let přetrvával problém s evidencí členů, kteří z obce již před léty vysídlili a činnosti organizace, ani výročních schůzí se neúčastnili. Proto v roce 1983, bylo rozhodnuto o jejich převedeni do místa jejich nového bydliště. Šlo nejméně o 8 členů a je zřejmé, že se tímto členská základna zúžila. Přistupovali však noví členové z řad dospívající mládeže, ale i těch kteří se do obce přistěhovali. Staří členové umírali a tak trend úbytku členské základny pokračoval. Členská základna ZO SPO Češnovice v roce 1980 čítala 101 členů, v roce 1981 již 98 členů, v roce 1983 to bylo 93 členů a v roce 1985 to bylo 87 členů (55 mužů a 32 žen). V počátku roku 1983 zemřel dlouholetý a zasloužilý předseda ZO SPO Češnovice, František Brož čp.33., řečený Srna, ve věku 63 let. Funkce předsedy pak zůstala více jak dva roky neobsazena. V roce 1985, zemřeli v mladém věku dva velice aktivní a schopní členové výboru požárnické organizace (46 a 46 let). Již v roce 1984 se mnohé připravovalo na nadcházející oslavu 50 let trvání ZO SPO Češnovice, která proběhla 17. a 18. května 1985. Prvý den se konala slavnostní schůze, kde byly přečteny zdravice, dále odměněni zakládající členové kteří ještě žili. Bylo čteno z pamětní knihy sboru, zážitkem bylo vzpomínání zakládajících členů a účastníků soutěže v Brně. Následovalo rozdání útlé, cyklostylovou metodou namnožené brožurky ,,50 let ZO SPO Češnovice“. Na schůzi byli přítomni zástupci MěNV Zliv, JZD Sedlec, KSČ, a ZO SPO Pištín, kteří svými příspěvky obohatili program schůze. Následujícího dne proběhla slavnostní soutěž požárních družstev v rámci obvodu. Tehdy se 25 družstev seřadilo před pohostinstvím do čtyřstupu, velitel soutěže Jiří Sochor z Plástovic zavelel odchod v čele s domácím Václavem Brožem. Vlastní soutěž se konala na lukách, mezi silnicemi do Pištína a Zlivi (dnes bazar Automotosped). Všechna zúčastněná družstva soutěžila s vodou, jak žáci, dorost, ženy, starší muži a hlavní kategorie muži, kde zvítězilo družstvo z Hluboké nad Vltavou. Soutěže se zúčastnilo 150 požárníků (25 družstev) z 12-ti požárnických organizací, přihlíželo zhruba 170 diváků. Večer se konala taneční zábava. Jen skončila tato oslava, zdařila se i další záležitost. Do funkce předsedy organizace, byl 20.června 1985 zvolen Josef Plášil, který až dosud léta působil v oblasti preventivních protipožárních prohlídek objektů. Pro jeho kladný vztah k řešení všech problémů a organizační schopnosti, bylo na něho pomýšleno již dříve. A začalo se opět dařit. Dospívající mládež a nově přistěhovaní občané pochopili, že práce požárnické organizace je nejen nepostradatelná, ale i velice zajímavá a bohatá na kulturní a společenský život. V následujících létech členů přibývalo, až v roce 1987 dosáhla základna 99 členů. V této době byly pohodové zájezdy na Šumavu s Vojtěchem Růžičkou mimo zimních, rozšířeny též na letní, hlavně k Modravě a do okolí řeky Vydry. Přišli i dvoudenní zájezdy na Moravu a také do Rakouska. Účastníci zájezdu ZO SPO Češnovice, před odjezdem do Rakouska. Výborové schůze byly konány v místnosti Občanského výboru, tedy mimo pohostinstvím, což se osvědčilo. Členské a výroční schůze se odbývali v salonku při pohostinství, jako hosté se jich účastnili zástupci OV SPO, okrskoví velitelé, zástupci Občanského výboru, i přátelé ze sousedních požárnických organizací, za sousední Pištín Václav Zajíček. Na závěr některých z těchto schůzí, jednatel Jiří Novotný, všem krásně zahrál na heligonku. Ovládal široký repertoár, všichni si s ním rádi zazpívali. Na takovýto závěr setkání členů požárnické organizace jistě každý rád vzpomíná. Požárnická organizace začala pravidelně každým rokem organizačně i finančně podporovat akce konané v Češnovicích, jako Mezinárodní den dětí, Mezinárodní den žen, Mikulášskou nadílku, Dětský maškarní ples a ještě další. Finančně byla takto několikrát podpořena i výstavba vesničky SOS. Některé ze jmenovaných akcí nakonec začali požárníci pořádat ve své režii. Kupříkladu mladé členky se ujaly pořádání dětských karnevalů, muži zase Dětského dne, a z obojího se časem staly velice vyhlášené a vyhledávané akce. Tři dvojice preventistů prováděli stále stejným způsobem, podle léty osvědčeného způsobu, protipožární prohlídky ve všech objektech obytných, zemědělských i rekreačních. Členové pomáhali při plnění volebního programu v obci, zemědělcům o žních, dbali na školení svých funkcionářů. Panelové obložení požární nádrže se letitým tlakem zeminy začalo klonit obráceně, do rybníčku, až bortit a tak požárníci v osmdesátých létech i později odpracovali mnoho hodin na zakotvení těchto panelů, pomocí betonářských ocelí, lan, kotev do betonových patek i jinak. V osmdesátých létech býval rybníček Za sady některé roky i zcela bez vody, což měla na svědomí propustnost hráze sousedící s potokem. Značný podíl ta tom měly ondatry. Proto nepropustnost hráze v části sousedící se stokou, požárníci zlepšili výkopem naplněným kvalitním dusaným jílem ze zlivských Blan. Poté co v roce 1988 se tohoto rybníčku ujalo JZD, vybudovalo lepší náhon vody nežli byl dosud, nasadilo ryby a poté řadu let býval tento rybníček opět plný vody. Navíc byl určen zaměstnanec JZD (Karel Čížek z Pištína), který se o vše uvedené řádně staral. Základní organizace zasílala pravidelně na OV SPO čtvrtletní hlášení o pohybu členské základny a činnosti. Výraznou záležitostí roku 1988, byl vznik místní pohárové soutěže „O češnovický soudek a váleček“. Nutno poznamenat, že vše začalo obyčejnou brigádou na úpravu poměrně mokrého pozemku pod Jiříků sadem, jehož středem vedla bažinatá stočka zarostlá vrbami a jívami (původní výpust této požární nádrže). Místo bylo lidově zváno ,,V jívíčku“ od slova jívy. Po dokončení úprav se místo jevilo, jako ideální dráha k nacvičování požárních útoků, nebo pořádání soutěže požárních družstev. Myšlenka se ujala a ještě téhož roku na podzim se zde konal první ročník této soutěže o jejímž názvu bylo polemizováno. Navrhován byl ,,Memoriál Františka Brože,,. Nakonec velitel Václav Kubašta navrhoval název, v němž by se odrážela určitá recese soutěží, tedy aby každý nechal doma trému a nervozitu, kterou si soutěžící vozí na na ostatní soutěže a také zklamání domů. S úsměvem dodával ,,Jde o kastrol nudlí,,. Soutěž tedy dostala název ,,O češnovický soudek a váleček,, jejíž první ročník se konal 17. září 1988. Hlavní ceny, putovní soudek pro vítěze v kategorii muži, váleček na nudle pro ženy, se v dalším ročníku vrací, výměnou za menší věrnou kopii. V prvních ročnících k putovním cenám byl sud piva, 1 hl pro muže a pro ženy dort, káva čokolády. Vše se konzumovalo v místním pohostinství, takže se požitky vítězů dostaly i k poraženým a tak předem byla i pro poražené jistá část ceny vítězů. Navíc, v prvních ročnících se soutěže mohli zúčastnit pouze soutěžní družstva z obvodu, v němž hospodařilo JZD Blata Sedlec. S odstupem času se dá hovořit o tom, že to byla první požární soutěž v okrese České Budějovice, která přišla s odlehčeným pojetím dosavadního požárního sportu. Takovéto recesní pojetí v požárnickém soutěžení, se ve větší míře začalo objevovat nejméně o 15 let později. Jednotlivé ročníky této soutěže, jsou popsány v kapitole Přílohy: „15. ročníků soutěže O češnovický soudek a váleček“. Velitel Václav Kubašta, byl zvolen velitelem okrsku č.27., který zahrnoval organizace Chlumec, Nová Ves, Olešník, Češnovice , Pištín, Zahájí, Zliv, přičemž Českobudějovický požárnický okres měl 31 takovýchto okrsků. Doba těsně předrevoluční dovolovala některým členům dobrovolných organizací, obzvláště požárnických, provádět určité práce, kupříkladu meliorování stok, za smluvenou finanční odměnu. Značný díl této odměny šel do pokladny požárníků, která díky jim na dlouhou dobu zbohatla. Velitel V. Kubašta se ve značné míře věnoval mládeži a tak se žákovská družstva opět začala objevovat v soutěžích. Říkali si ,,Soptíci“ podle televizního dráčka, který se chtěl stát požárníkem. Mimo jiné, tehdy o dětském dnu ve zlivské škole předvedli bezvadně nacvičený útok s vodou, exhibičně zahajovali řadu soutěží. Předseda Josef Plášil i velitel Václav Kubašta, se věnovali družstvům mužů i žen a výsledky se opět dostavili. V obvodové soutěži v Olešníku r. 1986, ženy skončily na 2.místu, v následujícím roce opět na 2. místu. Téhož roku 1987 v Pištíně na pohárové soutěži k výročí organizace, startovala za Češnovice již 4. družstva. Dvě družstva mužů, děti a ženy, které ve své kategorii zvítězili a totéž družstvo žen v roce 1989 zvítězilo v Hlavatcích a Češnovicích. Ženy tak zahájili několikaletou sérii vítězství v různých soutěžích, o čemž bude pojednáno níže. Soutěžní družstvo žáků ZO SPO Češnovice,z roku 1987. Zleva: Libor Klíma, Marta Kubaštová, Zdeněk Brož, Radek Novák, František Caletka, Ondřej Caletka, Jiří Varyš Soutěžní družstvo žen ZO SPO Češnovice, z roku 1987. Zleva stojící: Marta Brožová, Anna Vlášková, Jana Floriánová, Zdeňka Šindelářová, Pavla Kabelová. Sedící: Michaela Slepičková, Jaroslava Houšková, Ilona Koutníková. Dne 5.března 1989, zemřel v mladém věku velitel ZO SPO Češnovice, významný funkcionář a zasloužilý člen zdejší požárnické organizace, Václav Kubašta. Měl značný podíl na rozhodování ve sboru a na všech zdařilých akcích. V minulosti byl pracovníkem KV SPO, velitelem okrsku, byl známou osobností v celém hasičském okrese. Pro všechny to byla velká ztráta. Velitelem SDH Češnovice, byl poté zvolen dosavadní aktivní člen výboru, preventista František Kabele čp. 21. Přes veškerá školení, nabádání a práci s mládeží, dne 15. září 1989, hořel dvoudílný dřevěný srub (vybudovaný mládeží) rozměrů asi 6x3 metry. Nalézal se pod hrází rybníčku JZD-Za sady. Vědělo se, že zapálily děti, které tam chvíli před tím byly spatřeny. Když přiběhli první požárníci, srub hořel jako pochodeň, dovnitř již nikdo nemohl. Hasilo se stříkačkou i vědry, ale srub lehl do základů popelem. Strašná pak byla chvíle, než se požár uhasil, rozhrabovalo se popeliště, zda tam není dětská kostřička. Naštěstí nebyla, neboť děti stačily utéci a celé dění pozorovaly s povzdálí. V témže roce, bylo nutno zasáhnou v usedlosti čp.15, kde na sporáku v hrnci již hořel kus prorostlého vepřového, zatímco majitel spal ve vedlejší místnosti. S koncem roku 1989, po Sametové revoluci, přišla doba velkých změn. Doba velkých změnPo sametové revoluci v listopadu roku 1989, společnost nastoupila složitou cestu přechodu stávajícího socialismu na kapitalistické pojetí vlastnictví a ekonomiky. Některá rozhodnutí ministerstva, jemuž příslušela požární ochrana se v důsledcích nepříznivě dotkla dobrovolného hasičstva, ale na postoji dobrovolníků k požární bezpečnosti, majetku, a životům spoluobčanů, to však nic nezměnilo. Zákon České národní rady ze 4.9.1990, nařizoval obecním úřadům finančně zabezpečovat technické vybavení dobrovolných požárních jednotek, přičemž finanční prostředky na jejich vybavení plynuly ze státního rozpočtu. Avšak podobně jako do jiných požárnických organizací, také do Češnovic přicházely dotazníky na stav pokladny, jakým způsobem byly finance získány, k tomu varování před zatajením skutečné částky a hrozba vysoké pokuty. Není divu, že nastaly obavy. Bylo investováno do pracovních i vycházkových stejnokrojů pro muže a částečně i pro ženy. Byly pořádány zájezdy do Rakouska, dvoudenní k Lipnu, ale také na Moravu. Investováno bylo do pohoštění, do darů na dětskou onkologii, na akce Mezinárodního dne žen, Mezinárodního dne dětí. Byly zcela hrazeny balíčky pro děti na Mikulášské nadílky, financováno oplocení tenisového hřiště za domkem čp.2. a ještě řada dalších věcí. V roce 1990 odstoupil z funkce dlouholetý a vynikající jednatel, členem výboru zůstal. Na uvolněné místo, byla zvolena Pavla Kabelová čp.21., která se již delší dobu starala o agendu výročí členů a vývěsku s informacemi o činnosti sboru. Předseda Josef Plášil byl v tomto období rozhodčím nižších požárních soutěží, jednatelka Pavla Kabelová a Zdenka Šindelářová čp.60., byly zvoleny do širšího pléna OV SPO. Později Zdeňka Šindelářová působila při OV SPO jako referentka žen a byla navržena pro tutéž funkci do Krajského výboru SPO, avšak této pocty se vzdala.Není proto až zase tak překvapující fakt, že v této době plné změn, se schůze zástupců požárních sborů okresu České Budějovice, konala 25.9.1990, právě v Češnovicích. Za OV SPO zde byli přítomni: předseda Václav Žižka, velitel Václav Maryška a František Šestauber - dlouholetý a zasloužilý velitel profesionálních požárníků, který se nyní v důchodovém věku angažoval ve prospěch dobrovolné požární ochrany. Na této schůzi byly vysvětleny organizační změny, informováno o nejednotných názorech obzvláště v Praze a že požárníky čeká doba velkých změn, které budou projednány na mimořádném sjezdu. Za delegáty hasičského okresu na tento mimořádný celostátní sjezd, byli tehdy v Češnovicích zvoleni: Jan Čihovský z Neznášova, Pavla Kabelová z Češnovic, Marie Kolářová z Ledenic, Josef Plojhar z Dobřejovic, František Šestauber z Č. Budějovic, Jiří Valenta z Bavorovic a předseda OV SPO Václav Žižka (seřazeno abecedně podle příjmení). Prvý mimořádný sjezd ústředí SPO ČSR, rozšířený o delegáty z jednotlivých okresů, se konal 1.-2.12.1990 v Karviné. Sjezd potvrdil závěry předcházejícího jesenického pléna, schválil nové stanovy, znak a zvolil nové řídící orgány. Dosavadní Ústřední výbor SPO ČSR, zde přijal tehdy nový název: Ústřední kancelář Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Okresní výbory SPO, byly přejmenovány na Okresní sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (OSH ČMS) a Základní organizace SPO změnily názvy na Sbory dobrovolných hasičů. Dále předsednictvo OV SPO se stalo nyní Výkonným výborem a dosavadní Komise, byly přejmenovány na Odborné rady. Z předsedů se stali starostové, členové požárnických organizací, dosud byli požárníci, nyní hasiči. Dosavadní oslovení soudruzi, soudružky, změněno na bratři a sestry, jak bylo odhlasováno a přijato na mimořádném sjezdu v Karviné a proto pro následující období je v textu užíváno oslovení bratři a setry. Oslovení bratři a setry se ovšem neujalo všude. Z uvedeného je patrné, že v této době přechodného neklidu, se české dobrovolné hasičstvo upínalo k období hasičské klasiky a přísné morálky doby meziválečné. Tomu odpovídal nejen nový znak hasičstva, ale též názvy funkcí, oslovení, do popředí šel již téměř zapomenutý kult svatého Floriána. Také řada dalších záležitostí kopírovala období meziválečného hasičského klasicismu. Na zmíněném sjezdu v Karviné, byl do ústředí SH ČMS, zvolen i bratr hasič František Šesrauber z Českých Budějovic, který byl tehdy zvolen prvním náměstek starosty SH ČMS, bratra Ing. Rudolfa Manouška. V této době, kdy se i na jiných celostátních schůzích a jednáních (u ministra Sokola) rozhodovalo o tom, jakým směrem se bude ubírat české dobrovolné hasičstvo, byla jedním z delegátů za zdejší hasičský okres i sestra Pavla Kabelová z češnovického hasičského sboru. 29. ledna 1991, se v sále češnovického kulturního zařízení, konala schůze hlubockého hasičského obvodu, za přítomnosti nejvyššího velení hasičského okresu České Budějovice. Na programu byla volba členů výboru hlubockého obvodu, tedy starosta, velitel, vzdělavatel, hospodář a preventista. Zde byl tehdy zvolen starosta sboru, bratr hasič Josef Plášil, do funkce starosty poměrně velkého obvodu č.9., kam spadaly tři okrsky č. 26, 27, 28, s bezmála třiceti hasičskými organizacemi. Takovéto schůze hasičských obvodů, proběhly v počátku roku 1991 ve všech tehdejších deseti obvodech hasičského okresu České Budějovice. Jejich zástupci poté v březnu, volili na stejném principu v Nových Homolích vedoucí odborných rad, které začaly fungovat při OSH ČMS. V Nových Homolích, byli za češnovický hasičský sbor přítomni tři zástupci. Sestra Pavla Kabelová, sestra Zdena Šindelářová a starosta bratr Josef Plášil, který v diskusi vystoupil s konstruktivním příspěvkem. Starosta sboru Josef Plášil při vystoupení v Nových Homolích. V porevolučním roce 1991, byly z nejvyšších míst vyvíjeny snahy, co nejvíce omezit i zrušit nadřízený orgán dobrovolného hasičstva, tedy Okresní sdružení hasičů (dříve OV SPO). Po hasičských sborech tehdy putovala petice, která byla podepsána samozřejmě také členy češnovického sboru a krátce na to, byl ještě samostatně zaslán protest za náš hasičský sbor. Právě v této době docházelo z ministerských míst k tak hrubému znevažování dobrovolného hasičstva, jakého se v minulosti ještě nikdy nikdo neodvážil. Naštěstí to bylo pouze přechodné, ministři se vyměnili a dobrovolné hasičstvo zůstalo. Češnovice se staly 25.května 1991, po dlouhé době, místem konání obvodové soutěže, v pořadí čtvrté. Ta se konala na nové soutěžní dráze, mezi tzv. Jiříků sadem a návesním potokem, za účasti 19 soutěžních družstev, hlavním rozhodčím zde byl bratr hasič Josef Pivec z Olešníka. Z pěti družstev žen, zde zvítězilo družstvo Češnovice I., druhé byly opět Češnovice-ženy II. Ze čtrnácti družstev mužů, zvítězili muži Hluboká nad Vltavou I. Druhé bylo též družstvo mužů z Hluboké nad Vltavou II. a proto hlubočtí hasiči udělali ústupek v tom, že do okresního kola půjdou pouze s družstvem jedním, aby se okresního kola mohlo zúčastnit v pořadí třetí družstvo mužů, tedy z Češnovic. V následujícím okresním kole v Českých Budějovicích, se ženy Češnovice I., umístily na velice hezkém třetím místu a ženy Češnovice II., na sedmém místu. Muži z Češnovic obsadili 13. místo. V průběhu roku 1991, si členové hasičského sboru v Češnovicích vybudovali síň tradic, ve staré budově za pohostinstvím. Zde místnost bývalé kanceláře JZD opravili, na stěny instalovali 6 velkých polic po celé délce místnosti a okno osadili mříží. Tam bylo poté doneseno vše staré co zbylo po předcích, ale též exponáty, které byly zachráněny ze zlikvidované tovární zbrojnice v Českých Budějovicích. Bylo vážně jednáno též o koupi čtyřkolové ruční stříkačky z konce 19. století ze Strýčic, která byla v bezvadném stavu a za příznivou cenu. Ovšem takovéto rozměrné exponáty by vyžadovali prostory, které se nikde nenabízely a tak s koupě tehdy sešlo. Místnost tradic byla sice prostorově malá, ale hojně naplněná exponáty, že v okolí nebylo podobné. Někdy se dokonce hovořilo o malém hasičském muzeu. Nutno připomenout některé exponáty, na něž by mohla být pyšná i velká muzea. Kupříkladu krásně vyšívané prapory pro vítěze okresu i kraje z roku 1955, plakát z roku 1889 s hasičem a německým nápisem, či rozměrově poměrně velký obraz hasiče v plamenech. Obraz svatého Floriána, nám vymaloval bratr František Bezpalec z Pištína. K vidění zde byla dále řada zajímavých diplomů, trofejí ze soutěží, přilby z meziválečného období a další různé zajímavosti. Tato místnost tradic, byla slavnostně otevřena 21.září 1991, pro účastníky 4. ročníku místní soutěže ,,O češnovický soudek a váleček“. Členové místního hasičského sboru byli v tomto období poměrně agilní, takže není divu, že kupříkladu 18.srpna 1991, se jeho tři členové zúčastnili Dne hasičstva v Praze. Zasáhnout proti šířícímu-se požáru, bylo nutné 28. září 1991. Hořela tehdy sláma na již sklizeném poli, směrem k Pištínu v poloze zvané ,,U sedláckýho rybníčku“. Oheň se tehdy rozšířil jak do stoky okolo státní silnice, tak do suchého rákosí a trávy, okolo jmenovaného rybníčku. O velice dobré úrovni češnovického hasičského sboru v této době svědčí také to, že byl poctěn návštěvou nejvyššího velení dobrovolného hasičstva, z kanceláře ústředí SH ČMS v Praze. Bylo to 28.ledna 1992, u příležitosti konání celostátní konference hasičstva v Českých Budějovicích, kdy ve večerních hodinách navštívili náš sbor čtyři náměstci starosty hasičského ústředí a jeden zástupce zdejšího okresu. Tehdy byla svolána mimořádná členská schůze, na níž se hovořilo o problémech, které trápí české hasičstvo, hosté shlédli místnost tradic, část videodokumentu a v závěru návštěvy vepsali do sborové kroniky ,,Jsme mile překvapeni aktivitou organizace“. Zaniklo však nadějné družstvo žáků, kteří si říkali „Soptíci“, neboť neměli vedoucího. Později někteří žáci z Češnovic, podpořili úspěšné družstvo žactva v sousedním Pištíně. Jestli-že v roce 1990, měla naše organizace ještě 110 členů, v konci roku 1992, to bylo 96 členů. V prvé polovině devadesátých let, začal totiž počet členů naší hasičské organizace pozvolna klesat, příčin bylo několik. Podobně jako ve většině hasičských sborů, stáli někteří členové před rozhodnutím: Buď se dobrovolně a nezištně věnovat práci v hasičském sboru, nebo využít možností nové doby a veškeré osobní volno a energii vložit do pracovní i mimopracovní činnosti, podnikání a tak lépe zabezpečit rodiny. Mimo jiné i o to bylo těžší získávat nové členy. V této době dělala obci i hasičskému sboru čest soutěžní družstva žen i mužů (2.družstva žen a 1.mužů). Obzvláště družstvo žen (viz. foto z roku 1987), se na pět let stalo favoritkami soutěží. V roce 1990 Plástovice – 1.místo, Olešník – 1.místo, Češnovice – 1.místo. V roce 1991, při obvodové soutěži v Češnovicích – 1.místo a v následujícím okresním kole – 3.místo. Zliv – 1.místo, Češnovice – 2.místo. V roce 1992, v obvodové soutěži na Sedlci – 2.místo, Pištín – 3.místo, Češnovice – 2.místo. V roce 1993, Čejkovice – 4.místo, Bavorovice – 2.místo. V roce 1994, Hlavatce – 1.místo, Češnovice 2.místo. V roce 1995 ukončili účast v soutěžích, pro zaneprázdněnost, neboť většina z nich, byly vdané ženy od rodin s dětmi. V roce 1992, se obyvatelům obce splnilo letité přání. Pod vedením prvního starosty sloučených obcí a člena hasičského sboru, bratra Zdeňka Floriána čp.17., byl do naší obce zaveden řád pitné vody. Zároveň s ním, bylo v obci instalováno několik desítek přípojek pro hydranty k požárním účelům a tak od té doby mají hasiči ve zbrojnici hydrantové stojany a klíče, aby se v případě nouze mohli připojit ke zdroji tlakové vody. Další významnou záležitostí roku 1992, bylo „Setkání rodáků“ o češnovické pouti, u příležitosti výročí 100 lez trvání návesní kaple svaté Anny. Protože ale kaple byla ve velmi zchátralém stavu, členové hasičského sboru ji opravili. Veškerá dřevěná okna gotických tvarů, stejně tak dveře a žaluzie do věže i obě kruhová okna, nezištně zhotovil zcela nové, pan Josef Novotný čp.14. Zatím co byla kaple opravována, bylo zároveň budováno nové tenisové hřiště za domkem čp.2. Tehdy o setkání rodáků, byl opět na řadu let obnoven pouťový budíček s hudbou. Vznikla zcela nová pouťová tradice, v podobě pouťového nohejbalového turnaje. O tento turnaj byl vždy velký zájem nejen místních družstev, ale i z širokého okolí a proto musel být předehráván již v sobotu, aby jeho vyvrcholení a předání cen mohlo být o nedělní pouti. Zakladateli turnaje byli členové místního hasičského sboru (Jiří Novotný, Zdeněk Florián, Václav Kubašta). V tomto roce 1992, zemřel v mladém věku místostarosta sboru, bratr Jaroslav Voráček čp.18. Starosta sboru v roce 1993 přesídlil do sousedního Pištína a již se nemohl věnovat hasičskému sboru, jako před tím. Z funkce proto odstoupil, ale trvalo ještě rok, nežli se za něho našla náhrada. Z funkce odstoupil i velitel. Tehdy došlo k dalším změnám ve vedení sboru, ale historie ukázala, že velice dobrou byla tehdy volba velitele, kde v této funkci stanul na řadu let bratr Vojtěch Růžička čp.61. Ve výboru hasičské organizace byl dostatek zodpovědných a zkušených členů (Florián Zdeněk čp.17., Houška František a Houšková Jaroslava čp.22., Kabele František a Kabelová Pavla čp.21., Koreš Miroslav čp.32., Kubašta Václav ml. a Kubaštová Marta čp.74., Marek Jaroslav čp.58., Novotný Jan čp.76., Novotný Jiří st. čp.59., Novotný Jiří ml. čp.59., Novotný Miroslav čp.55., Růžička Vojtěch čp.61., Studlar František čp.75., Šindelář Roman a Šindelářová Zdeňka čp.60., Vlášek Luboš a Vlášková Anna čp.11., Vlášek Milan čp.1., Caletka Jan čp.77.). Do uvolněné funkce starosty se však nikomu nechtělo, velitel zdůrazňoval nezbytnost rychlého obsazení. Volba starosty hasičského sboru v této vskutku revoluční době plné kompromisů a ústupků ze strany hasičstva, vyžadovalo „kormidelníka“ s velkými zkušenostmi, se znalostmi problematiky hasičského sboru i obce. A právě proto, byl v počátku roku 1994 zvolen starostou SDH Češnovice, bratr hasič František Studlar čp.75. Ale lavina skládání funkcí ještě zastavena nebyla, neboť na valné hromadě z 10.12.1994, odstoupila z funkce pokladní sestra Marta Kubaštová čp.74., a z funkce jednatele odstoupila sestra Pavla Kabelová čp.21. S vedením pokladny vypomohl na přechodnou dobu bratr Roman Šindelář čp.60., nežli ji na další řadu let přijala sestra Anna Vlášková čp.11., jednatelem se stal bratr Jan Caletka čp.77. Všichni si oddychli, když na valné hromadě v příštím roce mohla vedoucí kontrolní a revizní komise mimo jiné konstatovat „celkové zklidnění a zlepšení situace oproti minulým létům“. Tři dvojice preventistů, prováděli na požádání obecního úřadu, prohlídky v 82 objektech, z nichž bylo 60 obytných. Velitel hasičského sboru, bratr Vojtěch Růžička, se zúčastnil 27.dubna 1993, likvidace rozsáhlého lesního požáru ve Staré oboře u Hluboké nad Vltavou. Zasahující jednotky neměly tehdy dostatek hadic, proto neprodleně vybavil češnovické vozidlo DVS Š-1203, maximálním počtem hadic, které poté byly použity pro dálkovou dopravu vody k požáru a sám se pak zapojil do hasebních prací. První motorová stříkačka češnovického sboru z roku 1936, byla v této době již ve velmi špatném stavu, proto byla 15.7.1993 odvezena do českobudějovického Kovošrotu. Činnost hasičského sboru a aktivita jeho členů, byla však stále velmi výrazná. Každoročně pořádali hasičský ples s bohatou tombolou, také pouťovou zábavu s ranním budíčkem. Velké oblibě se těšila místní pohárová soutěž „O češnovický soudek a váleček“, po jejímž ukončení, byla většinou pořádána taneční zábava. Členky sboru pořádaly dětský karneval, muži zase dětský den, který byl většinou načasovaný na začátek prázdnin. Bylo jisté, že pracovité ruce hasičů, bude zapotřebí i v nové době. Hasiči věnovali mnoho hodin ukotvení bortícího-se panelového obložení požární nádrže Malá strana a vytahování bujného vodního rostlinstva, opravám a budování chodníků, každoročně sbírali železný šrot v obci. SDH Češnovice vydával letáky o své činnosti na všech úsecích, s názvem ,,Hasičský věstník“, z důvodu co největší informovanosti svých členů. Tyto informační tiskoviny vycházely 2x v roce, po dobu tří let (1994, 1995, 1996). Sborovému kronikáři se po několik ročníků dařilo v celostátních kolech kronikářských soutěží, které na zadané téma vyhlašovalo Centrum hasičského hnutí Přibyslav. V roce 1995, byl tento kronikář zvolen členem komise historie a muzejnictví, při tomto hasičském centru (1995-2005). Přepravní automobil DVS Škoda 1203, byl v této době již přes 20 roků ve službách češnovických hasičů a tak není divu, že potřeboval neustálé opravy na karoserii a výměnu součástek. Na karoserii střechy, byl v souladu s předpisy namontován namísto dosavadního červeného, majáček modrý. Také stříkačka PS-12, neustále vyžadovala opravy. Výše členského příspěvku, měla v polovině devadesátých let také svůj vývoj. Do roku 1993, byl řadu let členský příspěvek 10Kčs. Na valné hromadě z 21.1.1994, byl odhlasován pro členy do 60 let věku - 30 Kč a pro důchodce i studenty - 10 Kč. Nutnost navyšování členského příspěvku, byla neustále diskutovanou a ožehavou záležitostí. V roce 1995, byl členský příspěvek změněn na 20 Kč od každého člena. Když v roce 1998, bylo nutností platit 50 Kč pro každého člena, hrozilo, že dojde k poměrně početnému vystoupení obzvláště starých a zasloužilých členů. Proto byly převedeni do kategorie čestných členů, se všemi právy, jako členové činní. Přesto tehdy několik starších členů zcela vystoupilo. Odpovídá to době plné změn a závažných rozhodnutí, avšak nezbytných pro další zdárných chod sboru. Pro všechny dosavadní ročníky místní pohárové soutěže, byla zapůjčována laminátová káď od sousedních bratrských sborů. V roce 1995, zakoupil Obecní úřad místním hasičům laminátovou káď novou, vlastní a přidal ještě 9. ručních hasicích přístrojů a B hadice. V tomto období, byl pořízen videozáznam několika ročníků místní pohárové soutěže, profesionálním kameramanem. Zásahová družstva i malých hasičských sborů, byla až dosud rovnocennými, při protipožárním zabezpečení svých regionů, ale vše se změnilo v roce 1995, kdy došlo k vytvoření nového záchranného systému. V tomto roce, byl již po několikáté novelizován zákon o požární ochraně, nyní byla zásahová družstva hasičských sborů nazvána Jednotkami požární ochrany (JPO). Tyto byly rozděleny do šesti kategorií tak, aby bylo celoplošně pokryto území okresu při provádění i nejnáročnější záchranářské činnosti. Tehdy byla JPO češnovického sboru dobrovolných hasičů, zařazena do kategorie 5., což jsou jednotky dobrovolných hasičů s působností pouze na území obce a katastru. To bylo pro některé hasiče v Češnovicích, s tak vynikající minulostí, velkým zklamáním. V témže roce 1995, obdržel Sbor dobrovolných hasičů v Češnovicích ,,Registrační list“, v němž jsou údaje o začlenění sboru do vyšší organizační jednotky Sdružení hasičů okresu České Budějovice, pod novým číslem. V roce 1996, byla do funkce starostky sloučených obcí pod OÚ Pištín, zvolena naše členka, sestra Jana Božovská čp.5., zde historicky první žena v této funkci. Za jejího vedení, vznikla ve zdejších obcích řada významných staveb, z nichž se k některým v souvislosti s SDH Češnovice, ještě dostaneme. Vlevo při cestě do Zálužic, hořelo 25.srpna 1996 strniště po sklizni, ještě plné slámy. Zásahová jednotka z Češnovic, která se na místo dostavila první zjistila, že uprostřed ohniště je přetržený a na zem spadlý drát elektrického vysokého napětí, příčina požáru. Členové zásahové jednotky se zachovali předpisově a zodpovědně. Zatímco požár po obvodu tlumili, aby se nerozšířil, byl přivolán správce elektrického obvodu ze Zlivi, který vysoké napětí vypnul. Mezitím dorazili hasiči HZS z Č. Budějovic a hořící slámu uhasili vodou z cisternového vozu. V této době již byla povinnost každý požár hlásit profesionálním hasičům, ale jak se i zde ukázalo, nesmírně důležité jsou první kroky zajištění požářiště těmi, kteří se na místo dostaví první. Z důvodu přestavby vnitřního zařízení obecního hostince v roce 1996, konaly se v tomto roce výborové schůze SDH Češnovice v místnosti na čerpací stanici Pletka, kde byl zaměstnán velitel bratr Vojtěch Růžička. Ale od roku 1997, se opět konaly v nově přestavěném pohostinství. 19.července 1997, pořádal SDH Češnovice mimořádnou soutěž požárních družstev na hasičském cvičišti se sáním vody z nové vlastní laminátové kádě, jež byla umístěna v těsně sousedícím obecním potoce. Soutěž byla nazvána „Srandamač“a neměla pokračování v dalších ročnících. Na podzim proběhla již tradiční pohárová soutěž „O češnovický soudek a váleček“. V roce 1997 členská základna SDH Češnovice čítala 73 členů, z toho bylo 40 mužů a 33 žen. Preventivní prohlídky obzvláště živnostenských a podnikatelských provozoven, v druhé polovině devadesátých let již vyžadovali odborníky specialisty, kterých v dobrovolných hasičských sborech zatím nebylo. Z tohoto důvodu, byl bratr hasič Jaroslav Marek čp.58., vyslán na školení do Centra hasičského hnutí v Přibyslavi, kde potřebnou odbornost získal. Poté zde v Češnovicích i sousedním Pištíně proškolil členy protipožárních hlídek, kteří mohli tyto prohlídky provádět i v živnostenských a podnikatelských provozech a to každým rokem. Nutno dodat, že majitelé měli vše v pořádku, mnozí z nich vlastnili již potvrzení o takovéto prohlídce od státního dozoru. Na požádání Obecního úřadu, byly nyní prohlídky domů a ostatních budov prováděny jednou za dva roky. V samém konci devadesátých let, se rozběhlo v okolí poměrně velké množství hasičských pohárových soutěží (Hluboká nad Vltavou, Mydlovary, Sedlec, Zliv, Žabovřesky a řada dalších). Navíc, hodnotné ceny byly již nejen pro vítěze, ale též pro ostatní zúčastněné, neboť se na nich podíleli podnikatelé místní i z okolí, obecní úřady i Hasičská vzájemná pojišťovna. Není divu, že zájem o češnovickou pohárovou soutěž částečně poklesl. Navíc její tradiční podzimní termíny se vždy kryly s hony na divoké kachny a protože několik významných funkcionářů sboru bylo zároveň členy mysliveckého sdružení kteří až dosud upřednostňovali tuto místní tradiční soutěž. Nyní bylo z tohoto důvodu, odstoupeno od pořádání jejího dvanáctého ročníku. Takže v roce 1999 a několika dalších, se tato soutěž nekonala. Na dalších úsecích činnosti hasičského sboru se nic neměnilo, naopak. V období okolo roku 2000, byl tradičně každým rokem pořádán hasičský ples s bohatou tombolou, na níž se sponzorsky podíleli mimo hasičů, také podnikatelé místní i z okolí (Praktic-Pištín, Jižní dvůr-Pištín, Pekast-ČB, a další). Členky pořádaly pro děti maškarní karnevaly, jež se staly oblíbenými natolik, že se vždy sjelo množství zájemců, až v sále pohostinství bývalo plno a automobily hostů se nemohli vejít na přilehlé parkoviště. Dětská kapela Spalničky nejen že hezky hrála, ale pro děti měla též doprovodný program plný soutěží a her. Pořadatelsky se o tyto karnevaly staraly převážně členky úspěšného soutěžního družstva z počátku devadesátých let. Neméně hodnotný, byl každoročně pořádaný Dětský den, pro dítka spíše školního věku. Probíhal na sportovním hřišti za domkem čp.2., kde se odbývaly nejrůznější hry a soutěže. Od druhé poloviny devadesátých let, se k těmto ujala ještě naučná stezka přírodou, která vedla až k rybníku Obecný, kde na trase bylo několik zastávek. Na každé z nich museli děti zodpovědět několik otázek o znalosti přírody, rostlin, hmyzu, myslivosti, historie, stříleli do terčů za asistence dospělých a podobně. Dětský den skončil opět na hřišti vyhodnocením a opékáním uzenin. Sbor dobrovolných hasičů v této době také velice dobře zajišťoval a financoval Mikulášskou nadílku a řadu dalších akcí. Mohl si to dovolit, neboť Obecní úřad finančně podporoval veškerou spolkovou činnost v obcích a dostávalo se také na hasiče. Preventivní prohlídky obytných domů, byly vykonávány na požádání Obecního úřadu. V provozovnách živnostníků a podnikatelů každým rokem, ti však měli většinou již potvrzení o požární prohlídce od profesionálních dozorců, takže protipožární preventivní prohlídková činnost, byla od dobrovolných hasičů ukončena. O češnovické pouti v létech 1992-2001, býval zrána hudební budíček s hudbou Babouci, jehož výtěžek šel do sborové pokladny, kde byl garantem jistého výdělku . Následovala mše sv. v kapli sv. Anny s hudební produkcí. Po skončení mše hudebníci zde nikdy nezapomenuli zahrát důstojnou skladbu u sousedícího pomníku padlým v I. světové válce. Odpoledne hasiči pořádali taneční zábavu, s již jmenovanou kapelou. Zanikla tradice hudebníci do rodin, neboť Češnovická hospoda zajišťovala kompletní stravovací služby pro všechny zákazníky. Mezi znovu oživené pouťové tradice patřilo ohrazení a zároveň ozdobení celého plotu při pohostinství mladými zelenými břízami, hlavně ve vstupní části. Další znovu zavedenou tradicí, se stalo provozování kola štěstí z šedesátých let, jehož výtěžek šel do sborové pokladny. Na požární nádrži Malá strana se nejen udržovalo panelové obložení a vodní hladina se zbavovala bujné vodní trávy, ale také se zde vysazovali a lovily ryby. Hasičské přepravní vozidlo Škoda 1203 DVS, bylo v tomto období již bezmála 30 let ve službách svých hasičů. Bylo již značně poruchové, nutná byla také oprava karoserie. Zde vypomohl majitel autoopravny, bratr hasič Václav Novák čp.71. V lese zvaném Malé Doubí, došlo 1.června roku 2000 k požáru spíše malého rozsahu, zřejmě od cigaretového nedopalku. Jeho zlikvidování, bylo místními hasiči pojato, jako námětové cvičení. Za zdroj vody, byl předpokládán nedaleký potok tekoucí do Bezdreva, ale až na místě samém se zjistilo, že pro jeho značný stupeň zabahnění a bujnou trávu v něm, je nepoužitelný. Jako další zdroj vody, byl proto narychlo zvolen náhon do rybníku zv. Buchta, který byl asi 200 metrů od lesního požáru. Pro tak vzdálenou dopravu vody, muselo být použito téměř všech hadic, které náš hasičský sbor vlastnil a poté byl požár zakrátko zlikvidován. Velkým problémem zde byly stále doutnající ztrouchnivělé kořeny pod zemí, proto na místu zůstala hlídka. Po zkušenostech a zhodnocení všech úskalí, kdykoliv později došlo ještě k větším požárům místních lesů, činnost naší zásahové jednotky se soustředila na omezení šíření požáru a k likvidaci byli vždy povoláni hasiči HZS Č. Budějovice, v součinnosti s dobrovolnými hasiči z Hluboké nad Vltavou a Zlivi. Ti pro požáry se vzdáleným zdrojem vody používají cisternové auto-stříkačky různého typu. Pro profesionální i dobrovolné hasičstvo, se v tomto období více než-li kdy jindy, otevřela další fronta činnosti, tedy technická pomoc při kolizích a nehodách na čím dál více frekventovaných silnicích a při živelných pohromách. Naší obcí prochází jedna z nejfrekventovanějších silnic kraje, takže zde mají hasiči práce neustále dost. Členové našeho dobrovolného hasičského sboru zasahovali kupříkladu již v listopadu 1997 v nočních hodinách, kdy z motoru nákladního automobilu na vozovku v délce celé obce vyteklo nejméně 50 litrů oleje. Velitel sboru bratr Vojtěch Růžička a bratr Jaroslav Marek, bez otálení veškerá zasažená místa označili kužely i majáčky a urychleně posypali pískem. Podobné situace s olejem a naftou, i když menšího rozsahu, se v úseku přes obec stávaly a stávají snad každým rokem. Nejkritičtějším místem v obci, je kombinace klesání vozovky z vršku do zátočiny, za níž je zúžený most. V těchto místech ještě více „školí“ řidiče namrzlá a zasněžená vozovka. Předtím než-li vznikl z návesního rybníku zvaného Velká strana park (v roce 1968), skončilo několik vozidel až v tomto rybníčku. Nyní končí v parku, někteří až v široké zregulované stoce, nebo na druhé straně u požární nádrže. Z kolizí tohoto typu v posledních létech, lze uvést nehodu osobního automobilu plně obsazeného lidmi, který 23. prosince roku 2000 dostal smyk na zledovatělé vozovce a to již při sjíždění z kopce. Poté probruslil mostem a nakonec skončil polovinou vozidla nad požární nádrží. Jeho pád do požární nádrže byl na vážkách, zcela jako v nějakém akčním filmu. Namrzlá vozovka v Češnovicích i takto trestá řidiče. Ohrožené posádce pomohl bratr velitel Vojtěch Růžička a bratr Miroslav Božovský, kteří byli toho času zaměstnáni na čerpací stanici Pletka. V jiném případě, zásluhou těchto dvou hasičů, byl uhašen hořící automobil ????na silnici I. třídy. Bylo to opět nedaleko od již zmíněné čerpací stanice, kde jsou i na takovéto eventuality připraveni. Jindy, nákladní automobil s přívěsem naloženým vysoko až nad kabinu objemnými kládami, vjel nepřiměřenou rychlostí do zátočiny blíže čerpací stanice, takže zákonitě se přeložený přívěs s kládami rozkývat, převrátil se a vysypal po vozovce. Setrvačností se souprava dostala až k požární zbrojnici, kde obrovské kmeny stromů zavalily tři protijedoucí osobní automobily. Hrozivě vyhlížející havárie, si vyžádala jednou těžce zraněnou osobu a několik lehce, škoda na vozidlech značná. Kolize na silnici I. třídy 13. května 2004 v obci Češnovice. Devadesátá léta, byla pro dobrovolnou požární ochranu v Češnovicích dobou náročnou, není divu, že někteří osvědčení činovníci skládali funkce, hledali se noví. V mnohých případech je alespoň na čas zastoupili členové, kteří již kdysi funkce ve výboru zastávali. Nevadilo, že již byli ve vyšší věkové kategorie, ale o to byli zodpovědnější, jen aby chod sboru nebyl ohrožen. V rozhodování o význačných záležitostech, se muselo sáhnout i k nepopulárním opatřením. Členská základna se snižovala, mladí nepřicházeli. Děti již nezahajovali kulturní vložkou výroční schůze, které se pro malou účast mohly konat v salonku v předsálí, při výčepu, s průměrnou účastí 25 členů. To co tehdy prodělával náš hasičský sbor, bylo v podstatě shodné s vývojem i v ostatních dobrovolných hasičských sborech zdejšího okresu. Zodpovědní a ochotní funkcionáři byli také na úrovni okresního vedení, v čele se starostou bratrem hasičem Václavem Žižkou. Mezi hosty výročních schůzí za OSH ČMS, zde bývali přítomni: bratr okrskový velitel J. Svoboda ze Zahájí, Jiří Valenta z Bavorovic, Josef Plojhar z Dobřejovic, Václav Hála ze Žabovřesk, starostka obce sestra Jana Božovská. Ze sousedního pištínského sboru jeho dlouholetý a vynikající velitel Václav Zajíček i starosta Václav Fiškandl, po něm Václav Ficl. Po celé toto období, měl SDH Češnovice velice dobré vztahy s Obecním úřadem, ale též s nájemci obecního hostince, s manželi Zwettlwrovými, před nimi samozřejmě také s prvním nájemcem tohoto hostince, s manželi Novákovými čp.72., kteří byli zřejmě vůbec prvními sponzory našeho hasičského sboru. V konci roku 2000, tvořilo členskou základnu SDH Češnovice celkem 54 členů. Z nich bylo 38 činných (27 mužů a 11 žen) a 16 čestných. Plnou parou vpředKdyž počátkem roku 2001, chtěl Obecní úřad začít s demolicí objektu za sálem pohostinství v Češnovicích, v počátečním stádiu přispěchali na pomoc hasiči. Byla zde až dosud fungující obecní knihovna, klubovna mládeže a místnost tradic hasičů. Veškerý inventář z obecní knihovny, byl proto odnesen dočasně do skladu na čerpací stanici Pletka. Vyklizena byla též malá místnost tradic hasičského sboru, ze své klubovny si mládež věci odnesla sama. Poté, byl celý objekt předán stavební firmě Demostav z Hluboké nad Vltavou, která jej podle projektu zbořila téměř celý a zase dle požadavků plynoucích z projektu, postavila nový, který ještě v témže roce předala obci. Nová víceúčelová budova obecního úřadu, s prostornou kanceláří obecního úřadu, knihovnou a hasičskou zbrojnicí, se tak spolu s tanečním sálem a pohostinstvím, staly komplexem budov klíčového významu pro obec Češnovice.V počátku roku 2002, byl tento nový víceúčelový objekt zprovozněn a paní starostka, sestra Jana Božovská, slavnostně předala hasičům novou zbrojnici s přilehlou místností. Hasiči nové zařízení přebrali s vděčností, neboť navíc, světe div se, nemuseli na její stavbě odpracovat ani hodinu. Samozřejmě že nastěhování veškerých svazků do regálů obecní knihovny a zabydlení ve zbrojnici, si zařídili hasiči sami. V nové zbrojnici na stěnách instalovali police, na které uložili výzbroj i výstroj, zaparkovali své staré vozidlo Škoda 1203 DVS. V přilehlé místnosti opět instalovali výstavu starých předmětů, jako byla předchozí. Je nutné se ještě zmínit o staré zbrojnici a sušáku na hadice, který zůstal na svém místu u rybníčku. Jeho další používání na stávajícím místu, není s pomocí automobilu zatím žádným problémem. Pro dokreslení nutno podotknout, že původní stará hasičská zbrojnice z roku 1936 měla být zbořena. Žádal o to majitel motelu „U kapličky“ z důvodu, aby měl větší parkoviště a na jeho provozovnu bylo lépe vidět. Za to slíbil investovat do nové hasičské zbrojnice, což neučinil a tak stará zbrojnice a sušák na hadice stojí na svém místu dál. V roce 2002, pomáhali hasiči obecnímu úřadu se zajištěním setkání místních rodáků o češnovické pouti. Tehdy navezli několik for zeminy a upravili tak prostranství okolo kaple i pomníku padlých a také okolo pohostinství. Porazili vzrostlé akáty, klonící se přes potok, nad zaparkované automobily. V nové hasičské zbrojnici byl tehdy den otevřených dveří, navíc ve spolupráci se soukromým sběratelem, se zde konala velká výstava starých hasičských předmětů, odznaků a medailí, trofejí ze soutěží. Při této pouti, tentokráte na žádost ze strany hudebníků, byl zrušen ranní pouťový budíček, který již nikdy nebyl obnoven. Mše svatá v kapli byla, hasiči položili věnec k pomníku padlých v I. světové válce, za účasti tradičních hudebníků z kapely Babouci. . V tomto roce 2002 proběhlo v Češnovicích poměrně mnoho akcí a událostí, při nichž asistovali a spolupracovali místními hasiči, nad některými z nich přebrali patronát. Ovšem zřejmě nejvíce, se obyvatelům Češnovic, vryly do myslí katastrofální srpnové záplavy. Při prvé vlně ze 7. a 8. srpna 2002, silně pršelo až se voda vylévala z koryta návesního potoka a přetékala přes obě betonové lávky. V obci zaplavila několik domů, dílen a hospodářských objektů. Tehdy se hovořilo o padesátileté vodě. Nikoho by se však nenadál, že o několik dnů později, dojde na vodu stoletou a že po silných průtržích mračen a celodenním neutuchajícím lijáku, bude 13.srpna 2002, v Češnovicích situace ještě horší a že někteří obyvatelé budou muset své domy dokonce opustit. Mimo práci místních dobrovolných hasičů, je vhodné zde zmínit pomoc hasičů ze sousedního Pištína, také spolupráci ZOD Blata, které zapůjčilo techniku i lidi. Nutno se zmínit o práci obecního úřadu, který pro záchranářské práce zajistil dostatek písku, pytlů, fólii na utěsnění. Občané byli rozhlasem informováni o možnostech žádat hasiče o pomoc, o uzavření silnic do Zlivi a na Hlubokou n. Vltavou a podobně. Záplava 12. 8. 2002 v části obce zvané Horánek Navečer se neustále stoupající povodňová voda zastavila na maximu. Lidé nešli spát, spíše si sdělovali své dojmy. Ale v jednu hodinu po půlnoci, se rozeřvala siréna, která nikdy nevěštila nic dobrého. Nikdo netušil, oč jde. Tentokráte město České Budějovice žádalo o pomoc a tak z Češnovic tehdy vyjelo hasičským vozidlem a dalšími dvěma osobními vozidly 16 dobrovolníků. Následujícího dne, 14. srpna, začala voda v češnovickém návesním potoce opadávat a navečer, byla již ve svém korytě. V obci byla tato povodňová záležitost zdánlivě uzavřena a život běžel dál. Rozsáhlejší informace o událostech v obci a činnosti místních hasičů, při srpnových povodních, lze nalézt v kapitole Přílohy. V konci roku obdržel SDH Češnovice od hasičského ústředí v Praze, „Uznání za pomoc při povodních v roce 2002“. Při pohřbech svých členů, mužů vždy stála po boku zemřelého u katafalku v českobudějovickém krematoriu čestná stráž krojovaných hasičů. Zpočátku i členkám, ale v devadesátých létech, z důvodu obtížného uvolňování se členů sboru z pracovišť, z nichž navíc někteří pracovali mimo město, muselo nutně dojít ke změně. Rozhodnuto, že stráž bude v případě úmrtí člena a v případě členky bude hasičský sbor dávat věnec, nebo kytici se stuhami a nápisem. V tomto roce 2002, po řadě let, zajišťovali hasiči pohřeb své členky do hrobu, na pištínském hřbitově. Šestice hasičů v uniformách zvládla vše tak dobře, jako jejich předchůdci. Na výroční schůzi děkovala starostka obcí hasičům, za pomoc při organizování sjezdu rodáků a pomoc při srpnových povodních. Do funkce jednatele, byl v tomto roce zvolen bratr Miroslav Novotný čp.55. Členskou základnu SDH Češnovice, tvořilo 54 členů. Z těchto bylo 36 činných a 18 čestných. V roce 2003, po pěti létech usilovné práce, dokončil kronikář sboru rukopis hasičské kroniky okresu České Budějovice, kterou Okresní sdružení hasičů ČMS v Českých Budějovicích vydalo knižně nákladem 1 000 kusů.. Politování hodná událost se stala v samém konci roku 2003, na Štědrý den, tedy 24.prosince. Tehdy vzplál poměrně rozměrný dřevěný srub, jenž si mládež sama vybudovala v blízkosti hřiště za domkem čp.2. Již za tmy, se ve srubu sešla parta mladíků, aby se pochlubili, jaké dárky dostali. Protože mrzlo, bylo -15 stupňů mrazu, zatopili si do kamen pod nimiž nebyl plech. Po nějakém čase žhavý uhel propadl až pod podlahu srubu, kde bylo naváté suché listí. Rychlé vzplanutí celého srubu bylo neodvratitelné a neuhasitelné. Sirénou byli proto přivolali místní hasiči, telefonicky profesionální. První se dostavili místní hasiči, ale po zhodnocení situace bylo rozhodnuto, vyčkat na příjezd profesionálních hasičů HZS, neboť srub stál zcela osamotě, požár nikoho neohrožoval, ani další majetek, či objekt. Navíc, v mrazu -15 stupňů, by se mokré hadice při stáčení lámaly a tak by byly zcela zničeny. Profesionální hasiči museli vynaložit značné úsilí aby živel zkrotili, srub ale lehl popelem. Požár srubu u hřiště na štědrý den 24. 12. 2003 V souvislosti se zajištěním připravenosti naší obce na nejrůznější nouzové situace, byl na žádost obecního úřadu v samém počátku roku 2004, ustaven krizový štáb. Je šestičlenný a všichni jsou zároveň členy místního hasičského sboru, počínaje starostou, velitelem a tak dále. Vstup za člena sboru dobrovolných hasičů v této době, nebyl samozřejmostí, či masovou záležitostí. O to více byl upřímným projevem každého člena v tom, jak mu záleží na sousedech, spoluobčanech a na dění v obci. Takto svůj kladný postoj k obyvatelům obce a jejím problémům, vyjadřovali vstupem do hasičského sboru nejen místní, i zcela noví spoluobčané, kteří se v podstatě nedávno do Češnovic přistěhovali. Kupříkladu jako manželé Kolářovi čp.53., manželé Süčovi čp.19., Václav Matějka čp.68., a další....? Podnikatelé, kteří v létech devadesátých museli vynaložit mnoho energie a času na zavedení svých firem a živností, se tehdy nemohli příliš angažovat ve prospěch hasičů. V období těsně před rokem 2005 již ano a objevují se jako velice schopní a pracovití členové, uplatňující ve prospěch svého hasičského sboru svou pracovitost a tvrdě nabité zkušenosti. Jiní podnikatelé se zase stali jeho významnými sponzory. Jediné soutěžní družstvo mužů, již řadu let tvořili zkušení, ale stále jedni a ti samí členové, ale noví, ideální adepti z řad dvacetiletých mužů nepřicházeli. Upřednostňovali své podnikatelské aktivity nadevše a podřizovali jim veškerý svůj volný čas. Velkou snahou našich hasičů této doby bylo, získat mládež pro nácvik a účast v soutěžích. V roce 2004, se zdařilo vycvičit a poslat do soutěží jedno družstvo z mladých mužů a druhé, věkově podobné z dívek. Poprvé obě družstva startovala na obvodové soutěži v Zahájí, kde velice dobře obstálo družstvo mladých žen, neboť obsadilo 2.místo a postoupilo do soutěže okresní. Ta se konala v Českých Budějovicích, kde zmíněné družstvo žen obsadilo 7. místo. Jeho vycvičenost a nadšení pro požární sport neslo ovoce, ještě v témže roce se ženy SDH Češnovice úspěšně zúčastnili dalších sedmi soutěží. Velmi úspěšné byly v pohárové soutěži Dolního Bukovska, kde obsadily 2. místo, z dalších podobných pohárovek přivezly dvakrát třetí místo. Velmi cenné bylo 17. místo z 35 startujících družstev v prestižní okresní soutěži ,,Noční soutěž Mydlovary“, kde se nerozlišují kategorie, tedy zůstala za nimi i mnohá družstva mužů. Navíc požární útoky s vodou při této soutěži probíhají za úplné tmy a pouze hledáčkem na stříkačce je osvícena základna i cíle a mezi nimi je zcela hluboká tma. Dívky vždy nacvičovaly velice pečlivě, zakrátko zvládaly náročný způsob nabrání vody do savic (tzv. šplouch). Pro příkladnou morálku, houževnatost a výsledky, se staly obávanými soupeřkami všech soutěží. Mimo těchto žen, startovalo za češnovický sbor dobrovolných hasičů, družstvo mladých mužů a družstvo smíšené ze staršího žactva a to poměrně úspěšně. V samém konci roku 2004, odstoupil z funkce předsedy hasičského sboru, bratr hasič František Studlar, neboť byl zároveň předsedou mysliveckého sdružení Pištín. Hasičská organizace tedy volila předsedu nového, kterým byl v počátku roku 2005, zvolen bratr hasič Václav Novák čp.71., povoláním automechanik - majitel autoopravny. Dosud byl ve funkci strojníka, který vždy pomáhal hasičskému sboru vyřešit problémy spojené s poruchami vozidla i stříkačky, pomáhal s výcvikem nových družstev do soutěží. Tehdy odstoupil též jednatel, novým byl zvolen bratr hasič Miroslav Novotný čp.55. 7. května 2005, zažila obec slavnostní uvedení do provozu nového hasičského přepravního automobilu Volksvagen-Transporter, rok výroby 1997. Byl získán vyřazením z vozového parku Police ČR v Č. Budějovicích, pomohl zde i Obecní úřad, největší zásluhu na jeho získání a následné přestavbě, měl nový starosta sboru. Nutností však bylo, ,,přestavět“ jej na hasičské vozidlo, zabudovat stříkačku PS-12 a další nezbytnou výstroj v zadní části, tak jako tomu bylo ve staré Škodě 1203 DVS. Na vozidle byla provedena řada dalších úprav, karoserie dostala nový lak v hasičských barvách a nápisy na dveřích a přední části vozidla ,,Sbor dobrovolných hasičů Češnovice“. Vyměněny byly též pneumatiky za vhodnější do terénu, střešní panel s modrými přerušovanými světly zůstal původní. Celá tato přestavba nápadně připomínala přerod Laury v roce 1948, neboť i nyní veškeré práce byly provedeny zdarma, kvalitně, vozidlo se samozřejmě také stalo chloubu hasičského sboru. O slavnostním dnu, bylo vozidlo všem přítomným předvedeno detailně, jakož i motorová stříkačka PS-12. Ta byla navíc po opravě opatřena autobaterií a startérem, takže ji lze pohodlně startovat tlačítkem. Pro tuto slavnostní chvíli byla připravena obrovská, několika litrová láhev sektu, kterou starosta sboru otevřel a proudem pěnivého moku skropil nový automobil, řkouc:,,Uvádím tě do provozu a loučím se se starým vozidlem“. Zbytek rozlil do připravených sklenek a přípitkem zúčastněných byla jeho slova potvrzena. Starý přepravní automobil Škoda 1203 DVS, který češnovickým hasičům sloužil 33 let, byl s úctou uklizen do staré hasičské zbrojnice. Volksvagen - Transporter, který v Češnovicích slouží od roku 2004. V noci ze 17., na 18. července 2005, podpálil neznámý žhář včelín v lese Malý obecný. Zhruba měsíc na to, konkrétně 14.srpna a opět v noci, byla úmyslně zapálena odchovna bažantů u Buchty. Později byl ze žhářství a řady dalších přečinů, usvědčen psychicky narušený muž, který řadu let v letních měsících přebýval v mladých, hustých porostech lesa Velké Doubí. Škodil v naší obci i širém okolí, výhradně v noci. 22. srpna 2005, po vydatných deštích se místní potok rozvodnil tak, až se vyléval z koryta a voda již přetékala betonové lávky. Domek čp.2., byl touto vodou opět ohrožen, takže místní hasiči museli narychlo zbudovat ochrannou hrázku z pytlovaného písku, oddělující domek od živlu. Bylo to v době, kdy se opravoval hlavní silniční most a z tohoto důvodu, byl přes návesní potok vybudován provizorní most ze dvou ocelových rour zasypaných štěrkem a na nich silniční panely. Právě tento provizorní most se stavěl velké vodě na odpor a proto stavební firma byla nucena narychlo mostní provizorium rozebrat a provoz vrátit na stávající, již téměř zcela opravený most. Vedení hasičského sboru, v tomto roce 2005, uspořádalo pro své členy zájezd do Liberce, do tamního Aqaparku, ZOO, Lunaparku a lanovkou na Ještěd. Další společenskou akcí zcela jiného druhu, byl výlov hasičské nádrže Malá Strana. Ten se konal v neobvyklém termínu, na konci léta. Důvodem byla plánovaná rekonstrukce požární nádrže, kterou Obecní úřad zadal stavební firmě Josef Jůn. Veškeré práce na vyčištění a obložení břehů z kamenů v betonu, provedli ke spokojenosti všech, pracovníci zmíněné firmy v září a říjnu roku 2005. Vztahy s obecním úřadem byly velmi dobré, hasičský sbor byl vždy řádně vybaven tak, aby byl plně funkční. Mezi prvořadými sponzory sboru dobrovolných hasičů v Češnovicích, v tomto období byly: Stavební geologie-Miroslav Koreš čp.32. Co se týká sportovního oblečení žen a dorostu do soutěží, zde byla sponzorem nejprve firma ACI (Auto Components Internatnal), dále rodina Nováků č.72., též ,,Kadeřnictví Ilona“. Velice přátelský vztah byl i v tomto období s nájemci obecní hospody, s manželi Zwettlerovými. U příležitosti výročí 70 let trvání SDH Češnovice, se po šestileté přestávce, konal 17. září 2005, v pořadí dvanáctý ročník místní pohárové soutěže ,,O češnovický soudek a váleček. Požární nádrž Malá Strana byla však ještě v rekonstrukci, proto místem konání soutěže, se stala louka mezi kravínem ZOD a cestou do lesa Obecnýho. Nově upravená pravidla, zde již nepovolovala zcela klasický požární sport, nýbrž veškeré hadice se rozhazovaly až na trase, útok se mohl rozvíjet pouze vpravo od B trasy. Účast byla povolena soutěžním družstvům hasičských sborů z celého okresu, bez omezení. Soutěžní laminátová káď, byla zde doplňovaná z hydrantu v rozcestí. Hlavní rozhodčím zde byl bratr hasič Jiří Valenta z Bavorovic. Ten je řadu let ve funkci vedoucího Odborné rady mládeže při OSH, vykonal mnoho pro mládež v řadách hasičstva. Mezi hasiči je velmi oblíbený. Soutěžní družstvo žen z Češnovic, získalo tohoto roku v soutěžích dvě prvá místa, pět míst druhých, jedno třetí a řadu míst čtvrtých. Velkým úspěchem bylo 8.místo v noční soutěži Mydlovary. Ale jejich ještě větší úspěch přišel v následujícím roce 2006, kdy statovaly celkem ve 20 soutěžích, v nichž získaly dvě prvá místa, tři druhá, šest třetích a další. Velkým úspěchem bylo 3. místo v soutěži ,,Velká cena OSH okresu České Budějovice“, kde se neposuzuje pouze dosažený čas, ale též umístění v šesti dalších vybraných pohárových soutěžích okresu. Tímto výsledkem se zařadily, mezi nejúspěšnější družstva SDH Češnovice v celé jeho historii. Tyto ženy – sestry hasičky, byly téměř stále ve stejném složení: Petra Kabelová - ve funkci velitel a strojník, Monika Kabelová – B proud, Adéla Novotná – rozdělovač, Kamila Kardová , Jana Floriánová a Martina Tejčková – C proud, Gábina Marková a Lucie Marková – sání a koš. Náhradnice – Renata Benediková a Jana Růžičková. Soutěžní družstvo žen SDH Češnovice, r. 2006. Toto družstvo žen, i v dalších létech dosahovalo podobné úspěchy, ve všech hasičských soutěžích patřily k elitě. Petra Kabelová, byla hodnocena jako vysoce profesionální strojník. Není divu, neboť její otec je dlouholetým strojníkem hasičského sboru v Češnovicích, povoláním je automechanik, takže s jeho pomocí a radami „jablko nepadlo daleko od stromu“. V některých soutěžích s nimi startovalo za Češnovice též družstvo dorostu a to poměrně úspěšně. Členové družstva mužů se k výcviku nedostavovali a jejich účast v soutěžích slábla. Pohárová soutěž o putovní ceny ,,Češnovický soudek a váleček“, se po celkové opravě požární nádrže Malí Strana, mohla vrátit opět na staré cvičiště a sportovní dráhu, podél potoka. Zde 16. září 2006, probíhal 13. ročník soutěže „O češnovický soudek a váleček“. Podle nových pravidel, za účasti 21 soutěžních družstev a stovky přihlížejících diváků. Poprvé v historii, byla tato soutěž rozšířena o část, kdy dvojice provádějící sání, musela po stratu na loďce překonat požární nádrž na druhou stranu pro sací koš a zpět. Po návratu zazvonit na zavěšený zvon, což byl signál i pro ostatní členy družstva, kteří poté společně provedli požární útok s rozhazováním hadic až na trase. Obzvláště částí s dvojicemi na lodi, dostala tato soutěž nový náboj, stala se velice atraktivní pro soutěžící i diváky. Vždy se našla dvojice, kterou loďka neposlouchala a nemohla najít přístaviště. Jindy nedočkavci při skoku z loďky na strmý břeh požární nádrže, spadli do vody. V každém z dalších ročníků této soutěže, diváci s nadšením sledovali originální a jedinečné výkony soutěžících. Později, v ročníku 2008 se kupříkladu stalo, že kůl na němž byl zavěšený zvonek, byl jedním ze soutěžících neúmyslně napružen a poté katapultován daleko od břehu, takže zbývající soutěžící již jen klepali do osiřelého kůlu. Na konci soutěže se přihlásili čtyři odvážlivci z několika sborů, kteří jej v ledové vodě hledali, až nalezli. Tehdy nejúspěšnější byla pátračka z češnovického družstva žen, sestra hasička Lucie Marková. V této domácí soutěži s novými pravidly se účastní minimálně dvě, ale častěji tři soutěžní družstva mužů z Češnovic a podobně tak i žen. Oproti minulosti, žákovská družstva zde již nesoutěží, přesto exhibičně zahajuje domácí družstvo dětí školního i předškolního věku. Legendou se zde stalo družstvo místních starších mužů, jehož někteří členové jsou i více jak šedesátiletí. Tato pohárová soutěž v novém pojetí si zakrátko dobila velmi dobrou pověst a tak není divu, že v posledních několika ročnících se zde také zúčastnili soutěžící ze sousedních okresů. Mimo putovních cen, byly i ostatní ceny pro všechna družstva poměrně bohaté, dotované sborem i některými místními živnostníky a podnikateli. V hlavní kategorii muži, je k putovní ceně stále sud o obsahu půl hektolitru piva. Od tohoto ročníku, bylo přelomových záležitostí daleko více. Kupříkladu pro posezení, občerstvení a pohodlí diváků i startujících, byla zde vždy instalována řada stolů a lavic. Vedle nich, po celou dobu soutěže, jsou v provozu stany s občerstvením, podávány jsou teplé i studené nápoje, včetně klobás a grilovaného selete. Stany pro zázemí obsluhy se zpočátku půjčovaly, proto si hasiči pořídili několikadílný stan tureckého typu, největšího provedení. Zahájení i ukončení soutěže, se od tohoto ročníku 2006, odbývá již pouze na soutěžní dráze. Mezi doprovodem soutěžících je řada videokamer a ještě více digitálních fotoaparátů, takže dokumentační záběry z češnovické pohárové soutěže, jsou rozesety v archivech hasičských sborů po celém okrese. V roce 2006, získal sbor dobrovolných hasičů v Češnovicích, druhou motorovou stříkačku s netradičním obsahem 1300 kubických cm. Byla sestavena ze staré a již vyřazené, do které opatřil bratr strojník František Kabele čp. 21., motor. V autodílně bratra starosty sboru Václava Nováka čp. 71., byla zrepasována a nalakována tak, jakoby nová opustila výrobní pás. Pořízena byla tedy vlastním přičiněním členů, veškeré práce provedeny zdarma. Pořádání dětského dne v počátku prázdnin, přebral od tohoto roku 2006 Obecní úřad. Jejich akce jsou od nyní pořádány pro všechny děti ze zdejších obcí a to na lukách u myslivecké obůrky na Buchtě. Program dne je bohatý a náročný, svou účastí a programem přispívají snad všechny spolky ze zdejších obcí. 8.května 2006, se v Češnovicích u požární nádrže Malá Strana, konala slavnost „Sázení lip svobody“ u příležitosti výročí osvobození vlasti a skončení 2. světové války. Dvě lípy byly tehdy zasazeny v protilehlých rozích u požární nádrže Malá Strana a kdo jiný za místní organizaci mohl být přítomen, nežli hasiči. Bylo přítomno celé obecní zastupitelstvo, v čele se starostkou paní Janou Božovskou, dále zástupce lesního závodu Hluboká n. Vltavou, pan Jan Zasadil, majitel stavební firmy pan Josef Jůn, jemuž vděčíme za rekonstrukci požární nádrže. O významu lip a svobodě národa, řečnili dva vzácní hosté, ministr a poslanec za Jihočeský kraj. Přítomna byla řada místních i přespolních občanů. V říjnu 2006, proběhly komunální volby, v nichž byl zvolen starostou zdejších obcí, pan Jaroslav Havel z Pištína. Dobré vztahy hasičů s obecním úřadem pokračovali a pokračují, neboť podobně jako jeho předchůdci, také on je nakloněn činnosti všech zdejších spolků, obzvláště hasičů. Dbá na vybavení jejich zásahových jednotek, je spoluzakladatelem hasičské pohárové soutěže v Pištíně. Když se v noci ze 17. na 18. ledna 2007 přehnala nad krajinou větrná smršť, označená jako ,,Orkán Kyryl“, bylo ve zdejší obci napácháno mnoho škod na střechách i budovách. V lesích vznikly obrovské vývraty a polomy stromů, z nichž některé napadly přes spojovací komunikace se sousedními obcemi. Tehdy, ještě v noci, vyjeli požárním vozidlem, předseda a velitel češnovického hasičského sboru s příslušným vybavením a vlastními motorovými pilami na rozřezání popadaných strom. Za neustávající vichřice, kdy hrozil pád dalších, řezali a odklízeli. Nejprve zprůjezdnili poměrně frekventovanou spojovací silnici na Zliv. Druhého dne, podobně pomohli hlavně řidičům v lesním úseku na spojnici Břehov-Čejkovice, kde ještě navíc zprůjezdnili úsek k chatařské oblasti Picina. Přispěli tak navrácení života v našem regionu do normálního života. V posledních létech, naše zásahová jednotka každoročně likviduje nejméně jeden požáry menšího rozsahu, nebo olejové a naftové skvrny na vozovkách. S větším časovým odstupem, též následky přírodních katastrof. V textu se neobjevují všechny zásahy, uvedeny jsou spíše záležitosti většího rozsahu, či výjimečné, ostatní lze nalézt v kapitole Přílohy. Když 25.května 2007 hořela část lesa který se nalézá mezi Malým Doubím a Lesíky, jenž předkové zvali Volmanů paseky, byli přivoláni profesionální hasiči. Pro velice vzdálený zdroj vody, byli na pomoc přivoláni s cisternovými vozy hasiči z Hluboké nad Vltavou a ze Zlivi. Zdolání tohoto lesního požáru nebylo jednoduchou záležitostí a tak cisterny zúčastněných hasičských sborů musely být opakovaně doplňovány vodou. Přijížděli tedy cestou od Doubí do obce k požární nádrži Malá strana, kde jim byla pomocí druhé stříkačky PS-12 s vyšším obsahem motoru voda urychleně dočerpávána. Na jejich bezchybné obsluze zde pracoval bratr strojník František Kabele čp. 21 Nad pořádáním tradičních češnovických svatoanenských poutí, měli vždy patronát hasiči. Ranní budíček býval značným finančním přínosem do pokladny, takže odpolední taneční zábava mohla občas vyjít do mínusu. Ovšem od doby, kdy na žádost hudebníků, byl zrušen pouťový budíček (v roce 2002), prodělky po vyúčtování pouťových tanečních zábav, se staly tradicí. Z tohoto důvodu v roce 2007, pouťovou taneční zábavu poprvé pořádal Obecní úřad. Hasiči ale tradičně zajistili v předstihu výzdobu v okolí hostince zelenými břízami, členky soutěžních družstev zajistily úklid v kapli. Hasiči se starají se o údržbu a květiny u pomníku padlých v I. světové válce. Smutnou událostí tohoto roku, bylo úmrtí poměrně mladého, velice aktivního člena výboru hasičské organizace. Za zvýšenou dotaci, kterou hasičský sbor získal v tomto roce, byly zakoupeny chybějící hadice a 6 slavnostních stejnokrojů v tmavím provedení. Hasiči každým rokem pravidelně organizují sběr železného odpadu v obci. Když se v nově opravené a vyčištěné požární nádrži opět objevila hustá a bujná vodní vegetace, odstraňovali jí pomocí háků, hrábí, loďky, zajistili její odvoz a úklid. Od té doby, opět i tato činnost patří ke každoroční práci členů sboru. Proběhlo jedno námětové cvičení. Akcí společenskou, bylo posezení při opékání selete na hřišti za domkem čp.2. Soutěžní družstvo žen v roce 2007, absolvovalo rekordní počet startů (20) v nejrůznějších hasičských soutěžích okresu Č. Budějovice . Opět s velice dobrými výsledky. Z několika ročníků místní pohárové soutěže „O češnovický soudek a váleček“ byl pořízen videodokument, jehož autorem je Radek Šindelář. V konci roku 2007, odstoupila z funkce dosavadní vynikající pokladní sboru, novou byla zvolena sestra hasička Marie Kolářová čp. 53. V červenci roku 2008, členové hasičského sboru započali v těsné blízkosti požární nádrže Malá strana, s budováním pergoly, tedy poměrně velkého otevřeného přístřešku. Vznikla tak praktická stavba, vkusně zapadající do nejkrásnějšího kouta obce, která jakoby udělala tečku za neustálým zvelebováním této části obce. Ještě do konce roku se stala pergola útočištěm několika významných akcí, Jejím křtem, byl 23.listopad, akcí „Soutěž v rybolovu na udici“. Dále zde skončil lampionový průvod obcí, konaný na počest výročí 90 let vzniku republiky. Prvého listopadu se v pergole a k ní narychlo zbudovaném přístřešku pekly a smažily ryby, podávalo se i občerstvení, neboť vedle probíhal prvý výlov nově vybudované požární nádrže. Na Štědrý den odpoledne, se zde sešli zájemci z řad místních občanů. Z obecního rozhlasu zněly vánoční koledy, v pergole se podávaly teplé nápoje. Byl zde i vánoční stromek, na nějž příchozí zavjášeli ozdoby. Po celý tento den byla pro veřejnost otevřena kaple svaté Anny. V tomto roce 2008, obdržel SDH Češnovice zcela novou motorovou stříkačku PS-12, s obsahem motoru 1500 kubických centimetrů. Proto byla motorová stříkačka PS-12, s obsahem motoru 1300 kubických centimetrů, předána do sousedního Pištína. Zásluhou odborníka na informační technologie Ing. Zdeňka Brože čp.56., byly vytvořeny internetové stránky obce Češnovice, bohaté na informace, fotografie, historii i současné dění v obci. Hasiči zde mají svou stránku s bohatou dokumentací o činnosti sboru. Vše je na internetové adrese: http://cesnovice.110mb.com. Také rok 2009, byl bohatý na zaznamenání hodné události. V rámci výborné spolupráce s obecním úřadem, hasiči 12.dubna pomáhali organizačně při velikonočním setkání a svěcení kapličky svaté Barbory u Zálužic, kde zajišťovali průjezd vozidel po komunikaci a pro pohodlí účastníků postavili několikadílný stan. Posledního dubna hasiči zajistili velice důstojný pohřeb své dlouholeté člence. Doprovázeli ji z domku čp.47 kde žila, zajistili veškerou manipulaci s rakví v kostele i na hřbitově, spustili ji do hrobu. Následujícího dne již čistili požární nádrž od bujného rostlinstva a další den nacvičovali soutěžní družstvo do soutěže. 7. května došlo v lese zvaném Češnovický remíz v Bysinách, k požáru osobního vozidla, od něhož se krátce na to vzňala i poměrně velká chata. Zasahovali cisternové vozy profesionálních hasičů, též ze Zlivi a Hluboké nad Vltavou. Vozidlo naložené dřevem shořelo celé, chata byla požárem vážně poškozena. Požár lesní chaty a vozidla v Bysinách 7. května 2009. Když 4. srpna 2009, časně zrána zasáhly silné přívalové deště oblast východně od Netolic, bylo zřejmé, že záplavy postihnou i naši obec Češnovice. Velení místního dobrovolného hasičského sboru se ještě před pátou hodinou ranní rozhodlo, že se omluví v zaměstnání, či nenastoupí ve svých firmách ale dají přednost postiženým spoluobčanům, žijícím v blízkosti vodního toku. Hasiči pomáhali s podkládáním cennějších kusů zařízení ohrožených bytů, za neustálého deště zajišťovali pískem v pytlích vchody do domů, též do dílenských a jiných objektů. Odstraňovali větve, prkna i části stromů, jež voda přinášela a které se zachytávali o betonové lávky a zábradlí obou můstků. Voda se neustále valila do obce, až její hladina vystoupila téměř na pověstné maximum z roku 2002. Zatopeno vodou, bylo několik sklepů, dílen i obytných místností. Ještě v dopoledních hodinách, se do Češnovic dostavili a pomáhali s čerpáním vody a zesilováním hrází z písku, hasiči ze sousedního Pištína, na které je vždy spolehnutí. Jejich plovoucí čerpadlo, zde bylo účinným pomocníkem. Techniku, písek a pracovníky, poskytlo též ZOD Blata Sedlec. Voda se ještě téhož dne večer vrátila do svého koryta. Krátce na to, v měsíci září, Obecní úřad vybavil sbor dobrovolných hasičů v Češnovicích plovoucím čerpadlem, tedy nejvhodnějším pomocníkem při ochraně objektů v případě záplav. 19. září 2009, se odbýval šestnáctý ročník místní pohárové soutěže „O češnovický soudek a váleček“, za účasti rekordních 24 soutěžních družstev. Počet přihlížejících diváků, byl odhadnut na 150, což mnohé napovídá o stále větší oblíbenosti této soutěže. V tomto těsně před výročním roce 2009, se velice hezky prezentovalo naše nové soutěžní družstvo mladých žen. Startem na 24? hasičských soutěžích v průběhu jediného roku, překonalo rekord svých kolegyň z roku 2007. Mezi největší úspěchy náleží: 1. místo v pohárové soutěži „O pohár města Rudolfova“, 1.místo.............1.místo., 2.místo v soutěži „O češnovický soudek a váleček“, …..Stálými členkami tohoto mladého soutěžního družstva jsou: 28. října zajišťovali hasiči bezpečný a hladký průběh oslavy výročí vzniku Československé republiky. Akce kterou pořádal Obecní úřad, začínala v obci kladením věnce k pomníku padlých, poté se lampionový průvod s dospělými a dětmi přesouval po komunikaci směrem na Zliv, ke kapli Svatého Vojtěcha. Tam dorazil stejný průvod z Pištína, doprovázený tamními hasiči. Hlavní mítink, proběhl již za tmy, za neustálého dozoru hasičů z obou obcí. Na dalších kapitolách publikace se intenzivně pracuje |
| Autor: Jan Caletka |