Zpět

Tradice Češnovických poutí

Od velmi starých dob je v Češnovicích jedním z mála slavnostně držených dnů během roku pouť. Zasvěcená svaté Anně, patronce místní kaple. Se stavbou této poměrně velké kaple bylo započato roku 1892 a dokončena byla roce následujícím. Vysvěcena byla 20. srpna 1893 knězem řádu redentoristů z Českých Budějovic, Františkem Pivničkou. Od této doby byla pot držena na svátek Anny (26. července). Pokud svátek vycházel na pracovní den,konala se pouť vždy v neděli po uplynutí tohoto svátku, což je ostatně pravidlo všech poutí.

Na tento velký den se místní obyvatelé vždy připravovali s velkou pečlivostí. Zatímco hospodyně pekly, vařily, uklízely a upravovaly zahrádky, mužská část obyvatel vylepšovala stavení bílením, uklízením dvorů a sadů, ale i pole musela být v pořádku, neboť i tam se pouťoví hosté rádi zašli podívat. Nutné bylo včas tyto hosty z řad příbuzenstva a rodáků pozvat, neboť tento den skýtal jednu za mála možností se s mini v klidu sejít a pohovořit o tom, co je v jejich rodinách a vesnicích nového.

V sobotu před poutí už byla celá vesnice ve slavnostním, kaple a okolí bylo upravené a čisté. V neděli pak již od rána trhovci vyložili své zboží a postavili stánky nejen se sladkostmi, látkami a hrnci, ale se vším co mohli na vesnici prodat. Mezi hosty nechyběly ani děti, na které vždy čekaly tradiční atrakce jakými byl kolotoč, houpačky, střelnice apod. Na pilno měl tehdy i pan farář z Pištína, aby po ukončení mše svaté v Pištíně stihl ještě dopoledne sloužit pouťovou mši v Češnovicích. Lidí se vždy sešlo tolik, že se dovnitř všichni nevtěsnali a proto jich desítky postávali venku.

Od roku 1935 členové hasičského sboru zajišťovali slavnostní výzdobu okolo obecního hostince, kde se večer konala taneční zábava. V části směrem na potok přilehovali na tehdy plaňkový plot dovezené mladé svěží břízy asi 3 metry vysoké, takže vše vypadalo jako přírodní rostlá bariéra. U vstupní branky směrem ke státní silnici bývaly pro větší efekt dávány malé smrčky výše zhruba 2 m. V průběhu okupace byly taneční zábavy zakázány, po roce 1945 byla tradice plně obnovena.

Zhruba od padesátých let přibyla další tradice, tzv. budíček, kdy kapela Babouci chodila v neděli, v den pouti, od rána od stavení ke stavení a každému zahrála podle přání jeho oblíbenou lidovku. To byla široká palet a písňových přání, ale nebylo jediné, které by Babouci neuměli zahrát. Pro lepší kontakt mezi kapelou a domácími chodívali při budíčku i někteří činovníci hasičského sboru.

Jen hudebníci takto obešli všechna stavení v obci, jíž začínala Mše svatá v kapli. Babouci doprovázeli tento obřad kostelními skladbami. Když se i zde všechno odbylo, šli Babouci v čele proudu lidí, kteří odcházeli za kaple, a hráli do pochodu. Mnoho lidí se ještě před slavnostním obědem zastavilo v hostince, kde Babouci pokračovali v produkci. Přibližně až do roku 1975 bývalo tradicí, že po předešlé domluvě brávali někteří členové hasičského sboru hudebníky jednotlivě domů, do rodin na oběd, pak i na večeři.

Přibližně těsně před rokem 1970 vznikly jiná svérázná tradice pouťových fotbalových zápasů ženatých proti svobodným. To několik dnů předem bylo plátkem oznámeno, že bude sehrán tento zápas. V místním hostince byl zakoupen sud piva a ten pak o pouťovém odpoledni odvezen na dřevěném trakaři na hřiště za domem č. 69, kde se obě mužstva střetla v zápase, kde nikdo nešetřil sebe ani protivníka. Vždy se nastupovalo v řádných dresech, podívat se přišlo hojně lidu domácího i přespolního, zahrát přišla i kapela Babouci. Vítězové získali sud piva, který museli zaplatit poražení, ale pil každý kdo měl žízeň. Tato tradice zanikla pro postupný nedostatek hráčů toho čí onoho družstva okolo r. 1975.

V pouťovém odpoledni ve stanovenou hodinu začala taneční zábava, která někdy trvala až do rána. Ledaskoho kapela  vyprovázela až domů. Velmi starou tradicí pouti v Češnovicích bylo též provozování tzv. Kola štěstí, záležitosti hasičského sboru, které zaniklo v sedmdesátých letech, i když občas bývalo ještě zprovozněno. Podobně tak vymizela účast světských atrakcí a stánkařů.

Od roku 1981 se vinou zchátralosti místní kaple sv. Anny, ale i na přání některých místních poutí. Též od roku 1992 se o pouti koná pravidelně nohejbalový turnaj, který v posledních letech získal velmi na popularitě.
Autor: Jan Caletka